Vlákna

22. 8. 2010: Kéž by se to v historii lidstva zařídilo tak, aby takhle lidé nikdy nemuseli křičet. Ale oni už začali. --- 9. 6. 2020: Nevím, jestli mám teď nějaké citlivé období, nebo co, každopádně jsem si musela během sledování dávat dlouhé pauzy, aby se uklidnilo prudké panické bušení srdce, které ve mně Vlákna vyvolávala. (22.08.2010)

Co by bylo, kdyby... Tvůrci si pro diváky připravili celkem věrohodnou a snadno akceptovatelnou vizi budoucnosti. Pravděpodobně proto se snímek těší takové divácké oblibě a útočí zde na 90 %. Čekal jsem obrovský nářez, u kterého nebudu pravděpodobně ani dýchat. Po obsahové stránce je fantastický. Na plné čáře selhává forma. Tím teď nemyslím pouze stránku nějakých efektů, ty nechť vezme čert. Film z roku 1984 vás nemá potenciál okouzlit nějakou technickou stránkou po 32 letech po jeho vzniku. Úplně mě neoslnil spíš styl vyprávění. To, co snímek řekl bylo rozhodně super. To, jak to snímek řekl už super prostě nebylo. Veškeré lidské emoce a chování v krizové situaci snímek zachytil velmi dobře. Jen to bylo hrozně odosobněné. K jediné postavě jsem si nevytvořil jakýkoli vztah. Celý snímek kolem mě proplul bez sebemenší angažovanosti k ději. Příliš mě nenadchlo ani sdělování klíčových informací a statistik neatraktivní psanou formou. Film celou stopáž balancuje na hraně mezi hraným filmem a pokusem o dokument, a to v mých očích má potenciál uspět opravdu jen zřídkavě. Ani nemám pocit, že by divákům sděloval něco zásadně nového. Hrozba jaderných zbraní tu bude do té doby, dokud lidstvo nevymyslí nějaké ještě o trošku destruktivnější. V celkovém hodnocení se budu držet někde v průměru. Viděno v rámci Společné výzvy s Lucinkou. Film nám vybrala uživatelka eLeR. (27.11.2016)

Já si nemůžu pomoct, ale to, co má být explicitním představením toho, jak by to vypadalo v Británii, kdyby na ní někdo shodil pár atomovek, se mnou ani trochu nehnulo, celý film mi připadal neuvěřitelně prázdný. Přinesl pár informací, které si můžete kdekoliv zjistit sami a nemusíte kvůli tomu dvě hodiny sledovat strašlivě nudný film. To, že jsem nesoucítila s jediným z hrdinů, to, že ve mě nemrazilo a nejímala mě hrůza, to je filmu tohoto typu moc špatně. (05.07.2011)

Nečekaně dobrý, ba vynikající film, mistrovsky sevřený pěknou úvodní scénou a závěrečnou vteřinou. Co se meziděje týká, ten razantně smetává ze stolu celý žánr tzv. apokalyptických či katastrofických bijáků. Ne tak, že by je "překračoval" či "přečníval". Prostě zneplatňuje žánr. (Zdravím Shadwelle.) Bezprostředně po svém uvedení byl prý v Británii zakázán. Jest se ptát, zda z důvodu nějakého plašení veřejnosti, či zda proto, jak dokumentuje organizaci naší bezmocnosti. (21.08.2013)

Enormně dobré a záslužné po stránce sdělení, obzvlášť druhá (postapokalyptická) část je velmi, velmi... poučná (byť je možná až příliš zhuštěná - vzhledem k časovému rozptylu víc jak deseti let se v ní skrývá potenciál i na několikadílnou minisérii). Jako snímek na pomezí hraného filmu a dokumentární "rekonstrukce" jsou Vlákna taktéž vynikající (zejména pak s přihlédnutím k faktu, že se jedná o televizní počin!) - koncepčně smysluplná, realizačně vysoce působivá (minimalismus, např. v používání čb fotografií, zde nejen, že není překážkou, ale naopak spíše výhodou), divácky zdrcující (některé slabší povahy to možná ani nebudou mít sílu dokoukat). Osobně mě to úplně nezválcovalo, ale to bude patrně tím, že mi scházel větší důraz na (hlavní) postavy (takže mi pak na jejich drastických osudech až tolik nezáleželo) a malinko mám problém i s poněkud jednolitou atmosférou - přišla mi dost šedivá a deprimující už od začátku, kdy se ještě nic vysloveně katastrofického a děsivého neděje. Zřejmě proto na mě ta následná zcela bezútěšná vize postupného konce civilizace nedopadla až tak mocně a drtivě, jako na většinu diváků. 85 % (18.06.2019)