Operace Entebbe

Operaci Entebbe škodí žánrová neukotvenost. Chvíli to vypadá na politiku, to především v dialozích, chvíli na socální drama, chvíli na akční thrller, většinu pozornosti strhávají unesený na letišti, ale tam se i přes dramatičnost situace de facto děj nějak dál neposunuje, daleko zajímavější je souběžné dění v Izraeli, které si přímo říkalo o strhující dialogy i scény, ale bohužel po každé to byly jen takové ochutnávky, co by divák mohl mít, kdyby tvůrci byli co k čemu. Pokud jde o herce, tak i přes hvězdy Rosamund s Danielem mně přišli nejvýraznější izraelští politici, škoda toho malýho prostoru, fakt škoda. Zajímavě byl pojatý i závěr, kdy do akční scény byla prostřihána tanečně-hudební scéna. Neodpustím si na závěr pochválit Izrael za jejich chování ke všem teroristickým šmejdům a snahu bránit své občany kdekoli na světě i za cenu použití síly a sraní na zkurveně nečiné OSN. Pořád věřím, že Evropa se probudí a nebude se zde dít to, že člověk, který postříli nebo naplánuje v pařížském hudebním klubu desítky mladých lidí má v base posilku, kabelovku, dobrou stravu a nemusí vypovídat, jestli si takhle evropští politici představují boj s terorismem, měli by buď jít na stáž do Izraele a nebo rovnou na bojiště někam do islamákova a nést následky toho na čem mají svůj velký díl. (22.03.2018)

Herecky bez hlubšího komentáře, ale zpracováním dost netypická konstrukce historické události, která pořádně neví, co chce být, aby závěrečnou operaci izraelské armády, pro mě nepochopitelně, umělecky rozkouskovala se záběry na nějaký africký tanec v divadle. Takže co jsem to viděl? Historické drama nebo historický art? (18.01.2019)

José Padilha se rozhodl natočit filmovou rekonstrukci historicky nejúspěšnějšího protiteroristického zásahu a vůbec není divu, v kontextu jeho debutu Tropa de Elite se tyhle dva filmy ideově jasně potkávají. Padilhův snímek nezobrazuje tyto události v dějinách filmu poprvé, ale zrovna v dnešní době jistě není na škodu připomenout si fenomén evropského levicového terorismu a jeho provázanost s palestinským hnutím odporu, náklonnost evropských levicových elit k Palestině a slepá nenávist k Izraeli je dlážděna těmito činy...velmi výstižná byla paralela mezi nacisty vyhladivšími 6 z 12 milionu Židů a jejich novodobými extremistickými nástupci. Tvůrci se pokouší vyprávět důležitou a složitou historickou událost v mantinelech thrilleru a celkem se daří, umělecká symbióza válčení a tance, taneční soubor vytvořil opravdu neobvyklý a silný rámec příběhu. Osobně mi sice chyběl Padilhův dvorní herec Wagner Moura, během Narcos jsem si na něj vypěstoval doslova závislost, ale i bez něj je casting celkem podařený, hodně se povedla postava Šimona Perese, v té době ministra obrany, bravurně ztvárněná Eddiem Marsanem... Příště bych jen prosil o ždibec méně tvůrčích empatií pro teroristy, jejich motivy jsou naprosto nepodstatné... (16.08.2018)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $3,326,885 ║Tržby Celosvetovo $8,654,768▐ José Padilha akosi zaspal na vavrínoch, snaží sa tam nacpať umeleckú avangardu s dejovými skokmi na pódium divadla, ktorá tu moc nepasuje, dejové linky všelijaké len nie pútavé, rovnako tak postavy nestrhnú. /50%/ (27.08.2018)

"Chceš obsadit Ugandu, Šimone? - Při odchodu jim ji vrátíme." Já tedy úplně přesně nevím, zda mám fandit hodným Palestincům v boji proti zlým Izraelským okupantům či hodným Izraelcům při obraně své země před zlými Palestinskými teroristy. Ten problém je na mě příliš složitý a jsem rád, že ho nemusím řešit. Na druhou stranu jsem si jist tím, že nemám rád stavění pomníků teroristům, takže bych jména Brigitte Kuhlmann, Wilfried Böse, Andreas Baader či Ulrike Meinhof znal raději pouze jako odstrašující případ z hodin dějepisu. Ale když už jsou tady, tak mi připadalo, že únos byl nudný, jednání izraelské vlády zajímavé, záchranná akce podivná a u toho poskakování na židlích si nejsem jistý tím, zda bylo geniální nebo dementní. Ať bylo jakékoli, tak je to jediná část filmu, na kterou určitě nezapomenu. (26.12.2018)