poster

Žert

  • USA

    The Joke

Drama / Komedie / Podobenství

Československo, 1968, 80 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Sarkastic
    ***

    Zajímavá tragikomedie. Ikdyž přes všechnu tu hořkost mi moc do smíchu nebylo. Kunderovu předlohu jsem nečetl, ale ve filmovém zpracování mi činilo docela problém nějak fandit, či litovat hlavního hrdinu, protože mi byl svou povahou krajně nesympatický a jeho osud, přestože k němu rozhodně nebyl spravedlivý, mě tak nějak nechal chladným. Zvláštní a trochu dějově nevyrovnaný příběh (hrdinovo vzpomínání mě zaujalo podstatně více než jeho současný život) byl ale dobře uzavřený, když o tom tak přemýšlím, tak více než jen "dobře". Kniha je možná vynikající, ale film hodnotím "pouze" lepším průměrem.(24.4.2010)

  • Elfias Dóže
    *****

    "Optimismus je opium lidstva. Zdravý duch páchne blbostí. Ať žije Trockij!"... Z tzv. trezorových filmů - tedy z těch, které jsem viděl - Žert ihned zakotvil na prvním místě na pomyslném piedestalu a stál se mým nejoblíbenějším, pravděpodobně je to tím, že mám slabost pro Milana Kunderu... Ovšem síla samotného filmu nespočívá jen v síle námětu, tudíž v Kunderově imaginaci a umění vyprávět příběh, neméně také v Jirešové způsobu vyprávět obrazem, kupříkladu pamětihodným prolínáním Ludvíkovy přítomnosti s minulostí a dalších "vychytávkách"... Mimochodem, Josefu Somrovi hlavní role také sluší... 90%(12.1.2014)

  • Fr
    ***

    ,,V TÉ CHVÍLI JSEM POCHOPIL, ŽE SE MI NABÍZÍ PŘÍLEŽITOST K POMSTĚ, NA KTEROU JSEM ČEKAL 15 LET...“ /// Návrat do doby, ve který VŠUDE vládl zdravý duch. Nebo že by to tam páchlo blbostí? První půlka je (z mýho chabýho kulturního pohledu) fajn. Pak to začne bejt nuda. Ludva je děvkař, kterej nevěří lidem. Toť fakt. Když se dozvíme proč, tak se tady přestane cokoliv řešit. Aspoň z mýho pohledu. Má vyniknout cynismus? Nebo ideologická zoufalost? Oboje je jistě možno ukázat líp. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennej román, kterej napsal v roce 1965 Milan Kundera, jsem nečetl. 2.) Už se nepamatuju. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne(2.8.2014)

  • Marthos
    *****

    Strana má přece právo vědět všecko. Kunderova kritická reflexe vlastních chyb a zločinů na pozadí jednoho zbabraného lidského života, jeho prchavosti a paradoxních charakterů je ve svém filmovém ztvárnění mimořádně působivým pohledem na období komunistické totality v její zvrhlé obludnosti, ohyzdnosti a deformovanosti. Kundera prostřednictvím krátkých retrospektivních výjevů nahlíží na tuto dobu jako na podezřelou, nedůvěryhodnou feérii, hodnou posměchu i ostražitosti – v konfrontaci s Ludvíkovým osudem potom působí některé motivy, zvláště záměrně stylizované sekvence z budovatelských veselic, jako zlovolný škleb. Jireš se nemýlil ani v případě obsazení hlavních postav zralými, typově přesnými herci – vedle Jany Dítětové a Luďka Munzara to platí především o Josefu Somrovi, jehož pomstou vedený (anti)hrdina je svrchovaně tragikomický part, outsider závislý na ženách a sexu, v podstatě nešťastník, který promarnil i svou poslední příležitost zúčtovat s nedobrovolným torzem svého života. Při žertování nikoho neurážejme (Cicero).(25.7.2020)

  • mchnk
    *****

    Jedna z velkých rolí Josefa Somra. Necenzurovaný pohled na dění v 50tých letech je rozhodně základem kvalit tohoto snímku. Nevinný žert připraví pro Ludvíka Jahna nelehkou budoucnost, plnou falše a pokrytectví. Přesto si zachovává svou osobnost, i když touží po pomstě...touží někoho řádně zfackovat. Excelentně zobrazený a sehraný kontrast padesátých a šedesátých let ve velmi vytříbené režii.(24.10.2012)

  • - Umouněné tváře herců nejsou filmové šminky, ale skutečná špína a prach. (jenik71)

  • - Režisér Jaromil Jireš popsal snímek slovy: „Žert je film o nešťastných obětech, které mají paměť a o šťastných vinících, kteří paměť ztrácejí“. (Olík)

  • - Jirešův Žert je společně s hollywoodským zpracováním Nesnesitelné lehkosti bytí jedinou adaptací z celkového počtu šesti Kunderových románů. Snímky Já, truchlivý Bůh režiséra Antonína Kachlíka a Nikdo se nebude smát režiséra Hynka Bočana odkazují pouze na dvě z povídek jeho Směšných lásek, a tudíž je nemůžeme považovat za plnohodnotnou románovou adaptaci. (Parlay)