poster

Žert

  • USA

    The Joke

Drama / Komedie / Podobenství

Československo, 1968, 80 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Fr
    ***

    ,,V TÉ CHVÍLI JSEM POCHOPIL, ŽE SE MI NABÍZÍ PŘÍLEŽITOST K POMSTĚ, NA KTEROU JSEM ČEKAL 15 LET...“ /// Návrat do doby, ve který VŠUDE vládl zdravý duch. Nebo že by to tam páchlo blbostí? První půlka je (z mýho chabýho kulturního pohledu) fajn. Pak to začne bejt nuda. Ludva je děvkař, kterej nevěří lidem. Toť fakt. Když se dozvíme proč, tak se tady přestane cokoliv řešit. Aspoň z mýho pohledu. Má vyniknout cynismus? Nebo ideologická zoufalost? Oboje je jistě možno ukázat líp. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennej román, kterej napsal v roce 1965 Milan Kundera, jsem nečetl. 2.) Už se nepamatuju. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne(2.8.2014)

  • honajz
    *****

    Jak kniha, tak film jsou rozporuplné, samozřejmě hlavní hrdina je hajzlík, ale stejně tak doba a lidé kolem něho jsou hajzlíci, a daleko větší. Kdo může srovnávat? Jenže tady najednou máme i možnost srovnání s černými barony, v protikladu k moravským lidovým písničkám, a najednou to kruté podobenství (on ani Kundera nic jiného neumí, než krutá, mrazivá podobenství, v nichž se promítá jeho zhrzenost) má i něco navíc. Současnost se prolíná s minulostí o to děsivěji. Jirešova dokonalá, minimalistická a úsporná režie celé vyznění pak jenom podtrhují. Jediné, co mi vadilo na knize i filmu, je blbost hlavního hrdiny, který si nezjistil skutečný stav věci před tím, než se začal "mstít".(28.10.2012)

  • Matty
    ****

    „Ty vole, tebe jsem bít nechtěl!“ Žert z filmového plátna si stejně jako ten ze stránek knihy zaslouží přídomek „Kunderův“. Autor spolupracoval na scénáři, který vznikl před vydáním knihy (nikoliv před jejím napsáním) a také díky tomu funguje Jirešův film jako ucelená, na knize nezávislá hořká komedie. Filmu neškodí ani nejvýraznější změna oproti předloze, redukce vypravěčů na jediného – namísto specifického jazyka jsou nám ostatní představeni adekvátním projevem herců (Kostkovy krátké kapitoly plné náboženských motivů svou několikaminutovou přítomností plně vynahrazuje Evald Schorm, morální autorita nové vlny). Odhodlanost v jinak smutně prázdném pohledu Josefa Somra násobí tragikomičnost Ludvíkova počínání. Cokoliv udělá, ublíží tím sobě, nebo někomu jinému. Lépe, kdyby neudělal nic? Flashbacky, kdy na ostatní hledíme očima Ludvíka a postavy hovoří přímo k nám (dochází tudíž ke skutečnému dialogu s dobou minulou), slouží jako ironický komentář přítomnosti: vítání občánků x jaké proradné bestie z nich nejspíše vyrostou; cimbálová muzika x tvrdá práce v dolech. Iracionální smích se nabízí jako jediné rozumné východisko. Kundera scénárista stejně jako Kundera spisovatel varuje před zapomínáním na minulost, aniž by sklouzával k moralistnímu poučování. Kromě Ludvíka, který ovšem v minulosti zatuhnul jako vaječný koňak v závěru Passerova Intimního osvětlení, se většina postav chová, jako kdyby žádné „tehdy“ nebylo. Nemožnost určit, co je lepší, vzbuzuje intenzivní, dlouho doznívající pocit marnosti. 80% Zajímavé komentáře: sportovec, Vančura(22.11.2014)

  • frashmaker
    ****

    Zajímavé filmové zpracování knihy, kterou jsem nečetl. Somr zde má až nápadně podobnou roli té, kterou měl v Ostře sledovaných vlacích, ale je to pan herec a tyhle typy prostě umí. Nejvíc se mi ale ve filmu líbil Evald Schorm. Jeho poeticky laděná role smířeného evangelíka opravdu zvláštním způsobem mrazila.(28.11.2009)

  • Adam Bernau
    *****

    Vynikající adaptace vynikajícího románu. Geniální jsou ty hudebně ilustrované prostřihy minulost - přítomnost a Ludvík stojící mezi nimi jako nezúčastněný divák obou. Herecky jsou vynikající snad všichni, zvláště skvělý Somr a milá kuriozita v podobě Evalda Schorma. (Nehraje zde faráře, nýbrž laboranta. Tosima upozorňuji, že když je někdo evangelík, "uvažující o těch nejdůležitějších tématech života a smrti" a má doma mnoho starých knih, nemusí to být ještě farář.) Knihu jsem četl už dávno a mnohé se mi z hlavy vykouřilo. Pokud si vzpomínám, bylo v závěru mnohem více prostoru věnováno tématice moravského muzikanta a moravských (slováckých) písní. Je to téma smutné, protože tato žitá krása už tehdy umírala. A Ludvík se v tomto prostředí narodil. Proto na filmu oceňuji i takovou drobnost, že třeba na zábavě po jízdě králů jsou muzikanti rušeni nejen omladinou s tranzistorákem, ale i místním staříkem vyřvávajícím jakousi pseudomoravskou "romantickou" odrhovačku. Přiznám se, že mě taková nepovrchní vnímavost překvapila i u tak kvalitního autora, jako je Jireš. Rovněž místní autenticita - na dědovi z hotelu jsou jasně patrné nuance místní mluvy, přestože nemluví nářečím jako Ludvíkův přítel - primáš. Marigoldův kritický komentář mi prozrazuje, kolik jsem toho z knihy už zapomněl, narozdíl od něj jsem ale přesvědčen, že Jirešovo řešení je velmi dobré. Jakkoli je film z tohoto hlediska opravdu jen povrchní pozvánkou k tomu, abychom poznali (přečtením knihy), co je Ludvík vlastně zač. Ale mám-li být zcela upřímný, je mi odkunderovštěný Ludvík mnohem sympatičtější.(18.3.2011)

  • - Roli Luďka Munzara mal hrať pôvodne sám Pavel Kohout, ktorý bol režisérovou inšpiráciou na tento charekter. (kosticka7)

  • - V srpnu 1971 byl film Žert Husákovým režimem umístěn do trezoru. Znovu byl uveden až v srpnu 1990. (Zdroj: ČSFD.cz)

  • - Jirešův Žert je společně s hollywoodským zpracováním Nesnesitelné lehkosti bytí jedinou adaptací z celkového počtu šesti Kunderových románů. Snímky Já, truchlivý Bůh režiséra Antonína Kachlíka a Nikdo se nebude smát režiséra Hynka Bočana odkazují pouze na dvě z povídek jeho Směšných lásek, a tudíž je nemůžeme považovat za plnohodnotnou románovou adaptaci. (Parlay)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace