Prince Bajaja
Režie:
Antonín KachlíkKamera:
Jiří MacákHudba:
Vladimír SommerHrají:
Ivan Palúch, Petr Štěpánek, Magda Vášáryová, František Velecký, Karel Hábl, Jiří Krampol, Josef Kubíček, Gustav Opočenský, Karel Augusta, Jiří Ptáčník (více)Obsahy(1)
Mladý princ (I. Palúch) opouští po smrti rodičů osamělou tvrz a vydává se do světa na zkušenou. V lese a v hospodě ho přepadne Černý princ (F. Velecký), podaří se mu utéct jen díky mluvícímu koníkovi, kterého se před Černým princem zastal. Ten ho odnese až k zámeckému parku, kde pozná krásnou dívku, je jí princezna Slavěna (M. Vášáryová). Princ vstoupí na radu koníka do služeb krále jako němý zahradník, který vyráží jen zvuky Ba a Ja. Dostane proto přezdívku Bajaja a stane se věrným přítelem princezny. Když oslavuje Slavěna své osmnácté narozeniny, přihlásí se tři ženichové, je mezi nimi i Černý princ. Nečekaně se ozve i ženich čtvrtý – strašlivý tříhlavý drak. Bajaja v rytířské zbroji se jako jediný s věrným koníkem pustí do boje s drakem… Antonín Kachlík se pokusil nahradit pohádkovou baladičnost životní realitou a zlidštit pohádková schémata dobra, zla, krásy, vypočítavosti a falše. Jeho Bajaja je ve skutečnosti hodný chlapec a princezna Slavěna má celou řadu rysů prosté zamilované dívenky. Černý rytíř není v podstatě nikdo jiný než loupeživý lapka a pan král ustaraný otec, hledající pro dceru vhodného ženicha, který by ho současně zbavil jeho královských starostí. (Česká televize)
(více)Recenze (191)
Dôkaz toho, že "klasická" rozprávka nie je automaticky známkou kvality. ()
I přes drobné výhrady si této pohádky cením hodně. Působí na mne věrohodně a realisticky, včetně "vymakaného" draka! V té době i při tehdejších technických možnostech je suprový! ()
Pohádka je to pěkná, ale chyběl mi lepší závěr. ()
Bajaja se dlouho vleče. Je to takové nezáživné čekání na vrcholnou scénu s drakem. Ovšem z toho draka vám spadne čelist. Bizarnějšího draka jsem jen viděl v televizní BALÓNOVÉ POHÁDCE. Podle mě i ten z filmu ZA HUMNY JE DRAK je strašlivější. Tenhle v Bajajovi jen stojí na místě, kýve svými hlavami a čeká, až mu je Bajaja useká. Naopak v té scéně vynikne Bajajův hábit a bělák. Tohle je rytíř paar excelence českého filmu. Na něj nezapomenu, stejně jako na závěrečnou scénu po rytířském turnaji, kdy zlý Černý rytíř chtěl ovládnout zámek a podaní se proti němu vzbouřili a všechny shodili dolů z Hrubé Skály. Právě touto scénou se Bajaja zapsal do historie českých filmových pohádek, jelikož je to společně se soubojem Mrakomora s princem (PRINC A VEČERNICE) jediná pohádka, kde hlavní hrdina svádí boj o princeznu přímo v souboji. A pro mě osobně díky této scéně neupadl Bajaja v zapomnění. [7693. hodnocení, 166. komentář, 57%] ()
Nostalgické spomienky na rozprávku, pri ktorej ste sa báli majú viacerí, mňa nevynímajúc. Pozrel som si to po x rokoch znova. Atmosféra ostala, no drak ma sklamal :). A bolo mi smiešne ako útrpne sa Magda Vášaryová tvárila pred tou bábkou. Palúch mi ostal naveky v pamäti ako Adam Šangala.. ()
Ryčení tohohle úděsného draka mě vždy bezpečně umrtvilo a je to ten nejstrašnější pohádkový drak mého dětství. Naopak, princ Bajaja je a vždy bude, bezkonkurenčně nejkrásnějším princem. Má bílého koně, mluvícího!, musí se ukrývat za maskou nemluvného "mouly", což je nesmírně napínavé a půvabné a vy se ptáte, kdy už! se konečně princezně prokáže? A nebo kdy už to ona konečně pozná?. Princezna je krásná a chytrá, není pyšná a pitomá a já jsem už tenkrát věděla, že chci taková být taky. No a hlavně aby si mě pak tenhle princ vzal :) :) :). Je to krásná pohádka, amen. PS: mimochodem, udělat drakovi místo tesáků zobany, ze kterých visí různé slinty, které vypadají jako zbytky princezen, považuji za naprosto výborný a nadčasový výtvarný počin. ()
Bajaja leží na poli pohádek s temnou atmosférou nejvíce podobnou dalším klasikám jako je například Třetí princ, Princ a večernice či O statečném kováři. V čem ovšem selhává jsou některé triky, což mi tu dost vadilo. Drak vypadal jako plyšová hračka. Jako dítěti mi ho bylo až líto. Je to závažná chyba, protože po dramatické gradaci to měl být vrchol filmu a ne jeho nejslabší místo. Zkušený režisér raději se nevěrohodným trikům raději vyhne, než aby byly pro smích. ()
Dalsia klasika a rozpravka,ktora je pre mna kultova,preto nie je o com debatovat...:-) ()
Do nebe volající děs běs. Není divu, že jsme tuto pohádku v rodinném kruhu vždycky přeskakovali. Nikdo se na ni zkrátka nechtěl dívat a kazit si chuť a vánoční atmosféru. Opět hodně temná pohádka, kterou si vícekrát nepustím. A vám doporučuji totéž. Chlad z ní jen prýští. ()
Jako dítě jsem tu pohádku žral, měl jsem ji nahranou na VHS. Ale když jsem jí teď viděl tak po 20 letech, musím přiznat, že Bajaja zestárl hodně. Po porážce a smrti záporáka to ještě trvá, než se Bajaja s princeznou dají dohromady, a to už je film v pořádné křeči. ()
Jako malá jsem tuto pohádku nechápala, jako velké se mi nelíbí... ()
Vždycky jsem měl problém Bajaju dokoukat celýho. Dneska snad poprvý se to podařilo a přístě už zase nedokoukám. Místo princ by se slušelo slovo retard, celkově špatnej výběr herců, příběh mě nechytnul. Dobrejch pohádek máme dost, takže příště radši přepnu, než se dívat na podprůměr. ()
Dvě hvězdy především za českorájské exteriéry, tahle pohádka opravdu není dobrá. Banene... ()
"Proč mám zůstat nepoznaný?" Tuhle pohádku nemám rád už od dětství. Ponurá atmosféra, nezáživný děj, nesympatické postavy a příšerný loutkový drak. S odstupem času pro mě ještě větší depka. 4/10 ()
Jedna z mála pohádek, které mě nikdy nenadchly. Děj se tak podivně, a pro mě naprosto nelogicky, vleče, herecké výkony jsou prkenné, a taky jsem se vždycky po první čtvrthodině neskutečně nudila. Jedna * asi za to, že je to pohádka. A každá pohádka má nějaké kouzlo. ()
Jedna z vůbec nejlepších filmových pohádek, které u nás vznikly. Typově přesné herecké obsazení (v podstatě převzaté z Markety Lazarové), dokonalá atmosféra podpořená také neotřelým výběrem exteriérů, kostýmy, stavbami a kamerou. Žádné vnější a samoúčelné efekty a ozdoby, vše je podřízeno příběhu a tomu, aby zapůsobil tak, jak má. Všechny scény, které se nějakým způsobem vztahují ke drakovi (nebo tušení jeho blízkosti – křik havranů, vichry) jsou opravdu velmi sugestivní a vzbuzují strach o osud princezny. Vše je zasazeno do „rytířské gotiky“ a tato stylizace je důsledně dodržována a působí velice autenticky a zároveň pohádkově jako oživlé ilustrace ze sto let starých pohádkových knížek. Krátce: čistě natočená filmová Pohádka se vším všudy, z níž by si současní režiséři, kteří se o tento žánr – většinou neúspěšně (s výjimkou „Anděla Páně“ ) - pokoušejí, měli vzít příklad! ()
Tak jako už jsem viděl lepší draky, hrozivější mi přijde šéf zbojníků, co dělá nárok na princeznu. Finální turnaj a šermovando si pamatuji ale dodnes, a to se u pohádek počítá. ()
Děj je sice pořád to samé dokola, přesto povedená a zábavná pohádka, která má příjemnou, místy i vážnou atmosféru. Herecky slabší obsazení, které se projeví zejména na kvalitním projevu a výkonech herců. Efekty raději moc komentovat nebudu, protože vyvrcholení pohádky souboj s drakem je spíše vrchol filmařského diletantství a trapnosti. Není to sice žádný vrchol české kinematografie, ale mám pohádku celkem rád. 5/10. ()
Mhouřím oči, tři hvězdy by asi byly objektivnější, ale ve srovnání se současnou produkcí není moc co řešit. Má to myšlenku a postavy se nechovají jako idioti. ()
Pro mě nejlepší česká pohádka. Jako malá jsem z ní viděla jen konec a pamatuju se, že se mně líbila princezna Slavěna a strašně jsem se bála draka. Sice možná není dokonale technicky zpracovaný, ale co byste chtěli od Československa roku 1971? Kdyby takhle vypadali dinosauři v Jurském parku, byla by to ostuda, ale u starých českých pohádek spíš než na technickou dokonalost hledím na to, jestli mají bohatý jazyk a zajímavý děj, jestli mají co říct a rozvíjejí dětskou fantazii. To, že jsem se toho draka bála, dokazuje, že vnější nedokonalost mu rozhodně nebyla na překážku :-) Později se mně Princ Bajaja velice zalíbil. Kvůli nádherné hudbě Vladimíra Sommera, kvůli malebným a přitom ne kýčovitým přírodním scenériím, správnému záporákovi, krásné, hravé a inteligentní princezně Magdě Vášáryové, a samozřejmě také nádherným kostýmům Vladimíra Brehovszkého. O těch by se tu dal napsat celý článek. Líbí se mně, že hodně používá bílou barvu a jeho kostýmy jsou vkusnou kombinací reálných historických stylů (italské renesance a empíru) a pohádkovosti. Měla jsem velké štěstí, že jsem je mohla vidět „naživo“ na výstavě ve Strahovském klášteře a na rozdíl od některých jiných, méně kvalitních, vypadaly moc pěkně i po čtyřiceti letech a zblízka. No a další rozměr pro mě pohádka získala, když jsem si přečetla scénář Františka Pavlíčka i s vynechanými scénami. Ty doplňovaly obraz, který film bohužel nedotvořil do konce: obraz velice propracovaného a moudrého příběhu. Na začátku pohádka prince zastihuje jako laskavého a statečného, ale trochu lehkomyslného mládence, který je odhodlán jít za svým snem, i když přesně neví, jaký ten sen vlastně je. Vypráví o něm svému koni a ten ho nazve „pěšákem snu“. Ve filmu je ovšem princovo vyprávění vynecháno, takže koníkovo „pěšák snu“ zazní tak trochu do prázdna. Během filmu princ postupně dospívá, učí se vytrvalosti, sebezapření a odvaze rozhodnout se pro těžší cestu. Na scénáři se mně nejvíc líbí dvě věci: jednak že se v něm projevuje Pavlíčkova láska k přírodě (princ zachrání nejen koně, ale i lasičku), což je motiv, který pohádkám rozhodně prospívá. A za druhé to, že příběh i postavy mají daleko ke schematičnosti - princ pomůže stařence, ale ta mu nesplní tři přání - jen mu řekne, že záleží na člověku samém, jakou cestu si vybere a kam ho dovede. Ani princova cesta za snem a láskou nejsou jen klasickou „cestou za vysněnou princeznou“ - zajímavou změnou je, že se nikdy nedozvíme, o čem přesně princ snil, ale je zřejmé, že jeho snem rozhodně nebyla prostě jen krásná princezna. Možná to má být nenápadná výzva, aby si na místo princova snu dětský divák dosadil své sny a dospělý své ideály, kterým postupem času začal říkat iluze. I sama princezna je reálná lidská bytost s lidskými vlastnostmi: hravá, trochu povýšená, provokativní, laskavá, odvážná a tvrdohlavá. Je to nejpropracovanější, nejživější postava princezny v českých pohádkách. Do Bajaji se opravdu zamiluje, až když se přesvědčí, že v něm našla záhadného ctitele, obdivovaného hrdinu i přítele. A příběh nekončí tím, že princ získá princeznu, ale až ve chvíli, kdy i princezna osvědčí svoje odhodlání jít za svou láskou a něco pro ni obětovat, a oba dohromady osvědčí svou schopnost spolupracovat (to už ve filmu chybí). Za scénářem je zkrátka cítit ruka člověka, který má cit pro jazyk, fantazii, laskavost a srovnané hodnoty. () (méně) (více)