Hanele

Hanele nakrútil Kachyňa, takže táto adaptácia nepôsobí tak vypočítavo akademicky ako niektoré iné historické české filmy z tohto obdobia a ponúka širšie myšlienkové pole než len suché konštatovania, že takto bolo. Máme tu stret tradičnej židovskej viery danej v neposlednom rade dedinským prostredím a "mestským" ateizmom Žida, ktorý sa zriekol viery kvôli logike vlastného myslenia. Konflikt je naznačený ale už na dedine na príklade Zeme ako orbity Slnka. Nejde tak len o úzko formulovanú tému pre jedno vierovyznanie, podobné problémy pri pytačkách by mal Karadžič aj u Moslimov a aj Kresťanov a to ani nemusíme hovoriť iba o dobe zasadenia deja. Námet na premýšľanie poskytuje aj záverečná konfrontácia, kde pre jednu postavu predstavuje tradičná viera zrejme len zámienku, v skutočnosti ide omnoho viac o žiarlivosť. (27.04.2021)

Podařená adaptace Olbrachtovy povídky O smutných očích Hany Karadžičové z knihy Golet v údolí. Ivan Olbracht, přesvědčený levicový prvorepublikový intelektuál a člen KSČ, skutečně žil od roku 1931 v Podkarpatské Rusi (jezdil sem každé léto a párkrát tu pobýval i v zimě), kde mimo jiné založil Komitét pro záchranu pracujícího lidu Podkarpatské Rusi. Jeho světový názor se odrazil samozřejmě i v jeho knihách, někde prvoplánově (Anna proletářka), jinde a častěji mnohem sofistikovaněji - z prostředí Podkarpatské Rusy je jednoznačně nejlepší baladická ozvěna mýtu o Nikola Šohajovi, (který bohatým bral a chudým dával) a jistě i povídky z prostředí polanských Židů. Nechci zde tvrdit, jaká strana politického spektra je tou správnou a pravdudící, chci jen konstatovat fakta, která jsou ostatně patrná i v Kachyňově adaptaci (postava uvědomělého ševce Leiba Abramoviče, ozvěny zárodků organizovaného dělnického siónského hnutí mládeže v podobě agitace k práci a životu v komunitě - v hachšaře...). Kachyňa ukázal ostatně velkou odvahu, když se pokusil svůj film natočit tak, že by se dal primitivně interpretovat skoro antisemitsky - pod tímto zjednodušujícím nánosem je ovšem hlubší významová rovina - Kachyňa natočil svou obdobu Peckinpahových Strašáků...venkovský svět odloučené a izolované židovské chasidské komunity (goletu) se silně tradicionalistickým ukotvením, svět patriarchální nadřazenosti a (v tomto kontextu primitivního) zákona dogmatické víry - bouřit se proti tomuto světu znamená exkomunikaci - vyhoštění, které se jen náhodou nezvrhlo v agresi a veřejný lynch... Podobné filmy: Golet v údolí, Hordubal (19.12.2008)

Dojímavá adaptace knihy Ivana Olbrachta. Působivé herecké výkony, z nichž mě zaujala hlavně neznámá Lada Jelínková. Její ztvárnění mladé židovky Hany, která se v Ostravě seznámí s bohatým Ivo Karadžičem, jenž konvertoval od víry, je skutečně mistrovské. Vyvstalá konfrontace kvůli víře je pak jen logickým vyústěním přehledně vedeného děje. (14.08.2002)

Tohle je pozdní a dosti slabé Kachyňovo dílko. Kachyňa nebyl geniální režisér. Ale ve své době byl nadprůměrný český režisér -- o tom žádná a pějme mu velkou slávu. Dnes kdyby takových bylo aspoň půl tuctu... Jenomže nejsou. Všechno je to jen narcistickej bezvýznamnej potěr... Snad na pár výjimek... Ale kolikrát dnes dostanou výjimky možnost točit? Jednou? Dvakrát? Víckrát ne. Vždyť to jsou výjimky z pravidla. (11.07.2007)

Smutné oči Hany Karadžičové jsou krásné, stejně jako příroda, stejně jako hudba. Vykreslení židovské problematiky je slušné, přesto na mě celý snímek působí přinejmenším rozporuplně. U mnoha postav si říkáte, jestli to mají v hlavě v pořádku, to že v Podkarpatské Rusi nevěděli, že je Matička Země kulatá je víceméně úsměvné (nedokážu posoudit věrohodnost), uzavřená komunita vzbuzuje odpor i lítost, obdiv i úctu. Lidé sice věřili v dobro, ale v jeho jménu konali zlé, to je smysl celého snímku. Lpění na náboženské tradici, jakkoli moudré a z jejich pohledu opodstatněné, učinilo oči Hanele smutnými. Přes několik slabších momentů tento film zůstal lidským a nezavrtal se do hloubek kýče a patosu. To oceňuji. (18.12.2008)