Malá mořská víla

Opravdu hodně zvláštní pohádka. V dětství se mi to nelíbilo, a když jsem teď dostal chuť si to osvěžit, tak mě to neoslovilo ani teď. Ty šílené paruky a kostýmy podmořských postav, jakož celé to evokování podmořského světa a Liškova hudba, to vše mi přišlo jako strašný bizar (včetně těch podivných dialogů, v nichž si mořské bytosti nepochopitelně cynicky - vždyť je to pohádka, panebože! - utahují z lidí), navíc to působí i silně nízkorozpočtově, a - pro člověka obeznámeného s těmi lokacemi - i nevěrohodně, prostě jako přehlídka herců navlečených ve směšných v kostýmech a pohybujících se mezi Prachovskými skalami. Vadí mi tam i ta krutost, kdy král všech moří (btw. tehdy 57 letý Lukavský zde v této roli působí spíš jako dědeček tehdy 18 leté Šafránkové, než její otec) v podstatě pro zábavu potápí lodi a topí lidi jako koťata, aby jeho nezbedné dcerunky měly veteš na hraní z potopených vraků, stejně jako mi přijde hrozné, jak to dopadne se samotnou mořskou vílou (u které mě btw. překvapuje, že ve filmu nemá jméno a všichni ji oslovují jako "malou mořskou vílu"), která chuděra nechtěla víc, než poznat trochu lásky, a už jenom představa, že každý krok bolí jako bodnutí nožem do nohy (a víla si v jednu chvíli skutečně chladí krvácející nohy ve vodě!), mi přijde jako peklo na zemi, nemluvě o tom, jak to s ní v závěru dopadne. Ten film je prostě strašná depka, a podobně jako jsem už jako dítě neměl rád pohádky, kde hlavní postava oněmí, tak si i dnes prostě myslím, že Kachyňa to trochu přepísk, a pro děti to moc nebude, ale problém je nejspíš už v samotném Andersenovi, který mě nikdy neoslovil, a cestu si k němu už asi nenajdu (i když nikdy neříkej nikdy). (05.01.2022)

Andersenovu mořskou vílu mám docela ráda. Její české zfilmování se mi nikdy nelíbilo- jako malá jsem vždy přepínala na jiné pohádky- rozhodla jsem se ale udělat si rusalčí minimaraton a konečně ji shlédnout celou. Nejvíc mi asi vadí roztahaný děj v moři a celý podmořský svět. Kulisy se mi vůbec nelíbí a strašně dlouho trvá, než se „přejde“ k věci. Jakmile se ale malá mořská víla dostane na souš, krom nohou a němoty získá i slušnou úroveň klasických českých filmových pohádek. Bohužel je to zhruba jen poslední půlhodina a já jí tu studenou rybí hodinu neodpustím. (16.10.2013)

Na můj vkus až moc umělecky zpracovaná pohádka. Tedy jestli se tohle dá považovat za pohádku. Znázornění podmořské říše v Prachovských skalách je působí, ladění do modra je vkusné a mystické, hudba je impozantní a Radovan Lukavský coby Posidon je parádní. Jenže to jsou veškeré klady. Umělecká stránka převažuje nad zábavou, a to bohužel je u pohádkového příběhu velký problém. I proto kvůli utahanému až těžce působícímu ději mě tento Kachyňův film vůbec nebavil. Problém je taktéž i v představitelce hlavní hrdinky, Miroslava Šafránková je prostě špatná herečka. [6475. hodnocení, 183. komentář, 66%] (03.12.2020)

Malou mořskou vílu jsem viděl jako dítě a vzbudila ve mně velký odpor. Teprve až jako dospělý jsem ji dokázal docenit. Fascinující film, který nemá obdoby ani v československé, ani světové produkci (minimálně v rámci žánru). Ať už jde o Liškovu hudbu, kostýmy (především účesy mořských lidí)... jen to prostě není moc pro děti. Ovšem má,ani ne čtyřletá, dcera, která na Arielle nedá ani dopustit, říkala, že se jí to líbilo, tak nevím... (14.11.2020)

Krásná česká pohádka. Možná by ve mně ještě vyrostla s dalším zhlédnutím, ale jistě to nevím. Do paměti se mi asi nejvíce zapíše scéna, kdy sestry běží po schodech se zapálenými škeblemi v rukou a doprovází je silný, nádherně depresivní motiv Zdeňka Lišky. Miroslava Šafránková rozhodně nebyla o nic horší herečka než její sestra Libuše - obě jsou/byly famózní. (23.04.2017)