Quills - Perem markýze de Sade

Skvělé, úžasně zábavné, žádné zbytečné psychologizování. Podle psychoanalytiků máme v životě jen dvě možnosti: stát se "homo perversio" (ve filmu též citováno) a "homo hystericus". Ten první "homo" se oddává ("nezřízeně") svým tužbám ("perverzím"), přitom však strádá nepokojem, ostrakizací, někdy i psychosomatickým tlakem. Ten druhý se jich (často ostentativně) vzdává a žije běžným všedním životem, plní si své povinnosti a dbá na svá práva, přičemž se jeho tužby propadají do hysterických fantasmat, která mohou v určitých situacích explodovat do nějakého druhu psychotického náslilí. Většina lidí se vklíňuje někam do mezer a pak zjišťuje, že ani kompromisy nikam nevedou (k Lacanově jouissance). Pozn: 1. Za homo perversio se označuje i Slavoj Žižek, nejspíš z obav, aby ho nikdo nepokládal za homo hysterika. 2. Kdyby nebylo markýze de Sade, musel by jím být někdo z nás! 3. (B)lázeňské divadlo a kapela, dialog Markýzy a Collarda, stejně tak jako Markýze a Coulmiera - vskutku akční film. 3. Sadova (nikoli sadistická) perveze = tajné společenství ve dvou. 4. Jdu na zahradu, "aby se mi rytí také vyplatilo"... Ještě něco jako shrnutí (Jean Boudrillard: O svádění, str. 151): "Perverzní osoba se ve svádění mýlí, neboť se ho snaží kodifikovat, zavádět pravidla, uzavírat pakty, a tím ničí jeho základní pravidlo, pravidlo tajnosti, které nesmí být nikdy vysloveno." (06.06.2017)

Nádherný príklad ako poslednými minútami zabiť dobrý film. Máloktorý snímok sa môže pochváliť tak skvele zahranými postavami na všetkých postoch, nádhernou vizualitou potemnelého blázinca a tak pokazeným koncom. Quills, i keď sa to podľa názvu nezdá je skôr snímkom zaoberajúcim sa slobodou myslenia a prejavu, ako zobrazovaním markízových úletov. Nemôžem však prekusnúť niekoľko posledných scén, ktoré mi absolútne skazili dojem (dejovo, nie že by boli nechutné) z predchádzajúcich jedenapolhodinových filmovohereckých orgií. 7/10 (08.08.2005)

"Věřím, že se v našem skromném blázinci budete cítit jako doma."                                                                                 Nehodlám zde řešit zda byl markýz de Sade zábavný či zvrhlý. Film o něm zábavný je. Uchopí vás od prvních minut, vtáhne do děje a už nepustí. Naprosto rozboří vaše představy, pošlape vaše zábrany, odbourá vaše tabu, rozpoutá vaše emoce a vysměje se vašim předsudkům. Markýz de Sade je zde představen jako neskutečně živá a plnokrevná postava, inteligentní, plná humoru, pohotového sarkasmu a duchaplné ironie, který je oproštěn od konvencí a uhlazenosti. I ve své zvrácenosti je pozoruhodnou osobností, která fascinuje a přitahuje všechny kolem. Figury jsou nejen šikovně napsány, ale i typově vybrány a zahány, což je dalším kladem této skvělé podívané. Obě dvorní dámy, jak Madeleine LeClerc tak i Simone jsou zahrány s citem. Rovněž postava abbého du Coulmier učaruje rozporuplností a především svým přerodem. Byť srovnávám velice narada nedá mi, abych nezmínila jiného chlípníka. Lid versus Larry Flynt Miloše Formana také popisuje osudy muže, který pobouřil veřejnost, ovšem na rozdíl od markýze neměl jeho fluidum ani jeho inteligenci, grácii a šarm. I když vnímám pohnutky díla jako boj za svobodu tisku, Larry si moje sympatie nikdy nezískal. Ale u markýze se nám nabízí vytříbená podívaná ve všech směrech. Takhle má vypadat brilantně vystavěný příběh s pointou. Není divu, když je scénaristou nositelem Pulitzerovy ceny Doug Wright.                                                                                                                                      "Já jsem tenhle svět nestvořil, zaznamenávám ho."                                                                                                          Velmi výstižný komentář: Faidra (01.03.2015)

Markýz de Sade byl značnou částí populace zavrhován a druzí v něm zase viděli jedinečného a originálního autora. Určitě to nebyl úplně normální člověk, ale rozhodně to žádný blbec také nebyl (aspoň z filmu to takto působí). Těžko říct, co je na jeho životě pravda a co si autoři domysleli, to se asi těžko dozvíme. Ať si o de Sadovi myslíte co chcete, musím uznat, že jeho ,,životopisný film" je poměrně slušný. Film se soustředí jen na krátkou část jeho života (část v blázinci, kde si alespoň ze začátku nežil úplně zle) a tak neuvidíme scény typu jak malý de Sade osahával malé holčičky, jeho první zážitky s mastubací a první souložení. Což mi nijak zvlášť nechybělo, protože film se daleko více soustředí na jednotlivé postavy, které jsou jednak velmi dobře zahrány (s bezkonkurenčním Geoffrey Rushem a sympatickou Kate Winslet) a druhak jsou to výrazné charaktery a řadu z nich si celkem oblíbíte. Menší problémy jsem měl teda s mladým abbém, kterou hrál Joaquin Phoenix. Ne že by on hrál nějak zle, to ne. Ale ten abbé Coulmier mi přišel, že moc neví, co vlastně chce. a čeho chce dosáhnout Snažil se napravit de Sada od jeho zvrhlostí, ale musel si být vědom, že toho nedocílí tak, že nechá de Sada vysedávat u stolu a psát oplzlosti. A to, že mu dá ruky bibli (kterou de Sade vzápětí poplivá), nebo mu bude bezradně rozmlouvat do duše je zkrátka málo. Musel na to jít víc chytřeji, protože jak už jsem řekl, de Sade nebyl vůbec žádný blbec, oproti svým kolegům v ústavu pro duševně choré. A ta jeho proměna na konci mi přišla také docela divná. Trochu jsem čekal, že film bude více odvážnější, co se týče naturalistických znázornění perverzností. Kromě soulože s mrtvolou tam nic silnějšího nečekejte. Ale na druhou stranu mi to ani tolik nevadilo, protože v tehdejší době asi opravdu stačilo, když někdo řekl ,,kozy" nebo ,,beranidlo" a všichni z toho byly hotový. Pokud se tedy těšíte na nějaké prasárny, dočkáte se, ale je to hlavně ve vyprávění příběhů, které bezpochyby formovali červené knihovny typu 50 odstínů šedi a některá lechtivá videa. Za sebe jsem se dobře bavil, dávám 7/10 (25.02.2021)

Už jen za postavu zvrhlého Markýze de Sade famózně ztvárněného Geoffrey Rushem a nádherně nevinnou a na druhou stranu po lásce a sexu toužící překrásnou Madeleine v podání skvělé Kate Winslet nemohu jít se svým hodnocením pod čtyři hvězdy. Příběh , který bych nazval encyklopedií zvrhlostí , chtíče , nevinnosti , názornou ukázkou středověkých praktik tehdejších psychiatrů , hrozného chování aristokracie vůči obyčejnému lidskému životu , jak v blázinci , tak mimo něj , mi navždy utkví v paměti a jednou za čas si jej vždycky pustím , neboť má pro mě určité kouzlo , které nepomíjí. 89% (25.06.2008)