Nemilovaní

Největším problémem všech těhle jakože civilních dramat je jejich zběsilé tempo. Obzvláště, když je navíc natočí nějaký hyperaktivní komsomolec, co si ve volných letech ze všeho nejvíce libuje v depilování si předloktí pinzetou a pokud mu v tom fofru ještě zůstane nějaký ten měsíc, zbožňuje freneticky pozorovat, jak mu tvrdne chleba. To se pak takhle v úvodní půlhodině ani nestihnete pořádně pokochat zcela nedostatečně dlouhým záběrem na mrtvé stromy a najednou vžuuuuum, už sledujete fracka na cestě ze školy. No, je to cukulet jaxviňa, má to domů pouhých pět kilometrů, takže se tam jen tak na dvacet minut bleskově mihne, přičemž zaseklý stativ v těch pomíjivých okamžicích neuroticky švenkuje mezi vchodem do vzdělávacího institutu a moc pěknými kořeny parkových dřevin. Pokaždé na pouhopouhých deset minut!!! Absolutně to dění nestíháte sledovat, srdce vám buší tím přívalem adrenalinu jako o závod a dřív, než byste stihli tisíckrát říct „Kurvacojetozasezanarkoleptickoupičovinu“, počítáte půl hoďky zrnka prachu na stole ve frackově pokojíčku a věnujete se důkladné realitní prohlídce průměrné ruské třijedničky, a to včetně až příliš spěšného popisu výhod nemovitosti a výčtu čtverečních metrů, tudíž absolutně nemáte nejmenší šanci se adekvátně rozhodnout, jestli byste byt nakonec koupili, nebo ne. A takhle zběsile to letí celou dobu, takže onen zcela nepodstatný, poměrně silný příběh v pozadí o tom, jak šeredný táta pojebe flundru, slizká máma z toho chytne hysterák a motorový pekáč, fracka nikdo nechce a tak se zařídí po svém, vás v kontrastu se vší tou ultrahektickou filmovou nádherou nakonec pěkně otráví, neboť si ani nestihnete pořádně vychutnat třeba tu klíčově podstatnou bábu, která patnáct minut důkladně utírá tabuli a pečlivě zamyká učebnu, či jiné veledůležité dějové kudrlinky! Dvě hodiny prostě uběhly jako cévkování ostnatým drátem a dvojka by měla mít aspoň pět, aby si divák řádně užil totálně znekrotizovanou prdel a ochrnutou páteř z kina na hraně v Kině na hranici. (02.05.2018)

Civilní formou zpracovaný silný příběh vztahující se k podobě současného blahobytného světa a rodině i jedincům v něm. Vyspělá sdělná a přitom autorsky novátorská forma, otevřená sdělení bytostnými filmovými prostředky, skvělé výkony bez potřeby jakékoliv nadsázky či odstupu, který se naopak krásně projeví u anonymního dobrovolnického týmu v kontrastu s jeho činností. Aktuální mistrovský film dnešní epochy, u kterého přes jeho nápadnou neokázalost nečekám s nejvyšším hodnocením. (30.01.2018)

Příjde mi, že se až rouhám, když nebudu tvrdit jak to bylo skvělé. Ten film je dobrý, ale že by byl až jako že nejlepší? V tom případě mě mrzí, jakou máte smůlu na filmy. Pravdou je, že kamera je skvělá, atmosféru kontrastu mezi komunistickým urbexem a dekadentním luxusem vytváří skvěle. Hudba s tím jde ruku v ruce, což je rozhodně dobré. Proč si nemyslím, že ten film je tak skvělý jak komentáře tvrdí je scénář. Téma je depresivní fajn, postavy na hraně opovržení fajn, ale polovina filmu je instruktážní video dobrovolnického záchranného systému pohřešovaných dětí, ta pasáž vás odstřihne od propagonistů, jejich pocitů a vy se necháte unášet scenériemi. Super, ale na to máme national geographic. Konec je příjemný, znovu si ale raději pustím 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny, Leviatan nebo Durak. (16.12.2017)

Velmi dobře vystihnutá nenávist mezi hlavní dvojicí, pro mne film nespasila. Od zmizení syna mi přišlo, že se děj zastavil. Ano, hledání bylo vyobrazeno velmi podrobně, ale naprosto bez emocí. Vyznělo to do ztracena a jestli to byla symbolika k zobrazení prázdnoty "mobilové" společnosti budiž, ale zábavné to nebylo. (01.07.2018)

Rozchod Borise a Ženi. Zmar, smutek, neředěná čistá deprese. Po Leviatanovi zřejmě Zvjagincevův nejpůsobivější film, který se hodně podobá jeho předpředchozímu snímku Jelena - Zvjagincev tu rovněž primárně neanalyzuje současné Rusko, jako spíš reflektuje obecnější lidská témata, platná kdekoliv v kontextu naší západní civilizace, postižené nezdravě vypjatým individualismem a naprostou ztrátou empatie a soucitu s bližním. Nemilovaní jsou snímkem, jehož téma, atmosféra i formální stránka ho asi nejvíce přibližují k dílům tzv. rumunské nové vlny...kupříkladu k filmům, které točí Cristian Mungiu...obrazy reálným komunismem zdeformované společnosti a jejích vadných jednotek drcených v soukolí pošramocených a zcela odosobněných mezilidských vztahů... (04.03.2018)