Nemilovaní

Najnovší počin ruského režisérskeho maestra Nelyubov bude zároveň jeden z jeho najlepších. Prešpikovaný odkazmi, alegóriami, symbolizmom a, prirodzene, kritikou etabluje portrét džungle zvanej Rusko a rôznych aspektov života v nej. Je to drsná cesta drsným prostredím, kde život nemá veľkú hodnotu, z pohľadu nielen dvojice manželov (ktorí sú obaja pravdepodobne chorí na hlavu, rozumej dnešný bežný človek), kde každý záber/situácia má svoje miesto a opodstatnenie, aj keď som bol spočiatku skeptický, najmä prvých 50 minút. Z technickej stránky ťažko niečo vytknúť, AZ má všetko pod palcom bez akejkoľvek chybičky, znovu sa spolčil so svojim dvorným kameramanom Kričmanom, s ktorým neprestajne vytvárajú slová pomocou obrazu, vizuálne podmanivého, doplneného o takmer neexistujúci, pár skladbový, nevýrazný, opakujúci sa, nerezonujúci soundtrack, čo nie je v jeho filmoch úplnou raritkou, skôr bežnou praxou. No nič, som zvedavý, čo bude nasledovať ďalej, snáď sa to dozvieme už čoskoro. --- (11.6.2018) (12.5.2019) (26.5.2019) (4.5.2021) (3.6.2023) (26.05.2019)

V případě krize se ukáže charakter, no a tady se ukazuje bezedná prázdnota manželského páru, který nemá šanci něco cítit, kromě svojí sobeckosti. Všiml jsem si komentářů, že se syn nenašel. Spoiler: syn se našel, normální člověk by souhlasil s DNA analýzou a nesesypal se z toho, naopak by se mu ulevilo. (06.09.2020)

Po filmařské stránce skvělá práce. Hlavně pečlivá kamera je na výbornou, jak to obvykle u ruských filmů bývá, dlouhé záběry mi evokovaly meditativní kameru u Tarkovského. Ale scénář je nečekaně slabý, stejně jako v předminulé Jeleně. Citlivějšího a nezmlsaného diváka děj možná přiměje zamyslet se nad mnoha palčivými společenskými problémy, zatímco psychologickými filmy otužilý cynik bude už nejmíň od půlky pokukovat po časomíře. Postavy jsou sice více nebo méně realistické, zato ale krajně nezajímavé a nesympatické. Hlavně ústřední dámské trio je jak vystřižené z venkovského zvěřince: 1) Odporná SVINĚ (žena) - celou dobu jsem čekal, kdy už to její starej nevydrží a jednu jí po rusku jebne přes pysky. Narodit se takové matce je vskutku prokletí. A prokletí je mít i takovou bestii za ženu. 2) Vulgární KRÁVA (její matka) - jaká byla asi její matka? Kde započala tahle zrůdná protipřírodní mutace nenávisti k vlastním dětem? 3) Hloupá HUSA (mužova těhotná milenka) - chlap musí být opravdu mentálně retardovaný, když odejde z klece od strašné ženy do další klece k jen o něco málo méně strašné ženě; její hloupost i hloupost její matky je totiž děsivá. Muži v misogynním příběhu vycházejí o něco lépe, ale třeba onen dobrovolnický koordinátor se svými pomocnými asexuálními androidy už je za hranou uvěřitelnosti. Bylo by sice moc a moc krásné, kdyby tak dobří a nezištní lidé opravdu existovali, ale obávám se, že tady se tvůrci nechali spíš inspirovat ideály než realitou. Týpci a typky jak ze sovětských filmů o pionýrech. Nebo jak z potěmkinovského Putinova Ruska. A o jediné postavě která mě zajímala a k níž jediné jsem cítil empatii, o ztraceném klukovi, jsem se nedozvěděl vůbec nic, i když celý film byl vlastně o ní. Ale jistěže chápu, že takový byl režisérův záměr. Ale zkrátka mě to nebavilo. (12.12.2017)

Jedináčik, takmer bez kamarátov, ktorý sa volá Aljoša, má dvanásť, a je žiakom základnej školy, na tom by nebolo nič zvláštne, keby sa jeho rodičia práve nerozvádzali, k tomu je žena oveľa prísnejšia na muža, a brutálne hádky sú na dennodennom poriadku, keď už nechýba veľa k tomu, aby sa v kuchyni hádzali taniere, a lietali kuchynské nože, našťastie nie som v talianskej famílii. Viac-menej, synátora majú obidvaja rodičia na totálnom háku, na saláme, a tak sa jedného dňa rozhodne, že im zmizne navždy z očí. Žeňa a Boris majú nachystaných nových partnerov, a nejakých tých úvodných 30-40 minút som si pripadal, že mám, čo dočinenia s dákym erotickým filmom. Keď už boli dostatočne „uspokojení” , tak sa “matka” vracia domov do spoločného bytu, ktorý sa má čoskoro predávať, zisťuje, že po synkovi nie je ani stopy, volá “otcovi” do práce, oboznamuje ho, čo sa práve deje. A už je iba otázkou času, keď sa spustí mohutnejšia pátracia akcia... A od tohto momentu, ma Andrejov film začal baviť, o čosi viac, ako bolo tomu doteraz. Renomovaný ruský režisér Zvjagincev nakrútil nepríjemný a depresívny film o medziľudských vzťahoch, o rodičoch dieťaťa, z ktorých sa stávajú kariérne typy, a najlepšie je si všimnúť jeden z úvodných záberov, ako sa cíti ADOLESCENT, ktorý absolútne nezvláda blížiacu sa rodinnú situáciu, a namiesto toho, mu neostáva nič iné, ako vziať nohy na plecia... Veľmi silný snímok, ktorého dejstvo nie je žiadnou fikciou, ale krutou realitou. (18.03.2018)

Náročný film a pritom taký jednoduchý príbeh. Režisér Andrej Zvjagincev opäť vytvoril silnú rodinnú drámu o dvoch rozvádzajúcich sa manželov, ktorí pri vzájomnom odcudzení zabudli na svojho syna. Zobrazený chlad a pocitová prázdnota je v dokonalej symbióze s ponurým jesenným prostredím. Pomalé tempo je až skľučujúce, kamera sa hraje s každým metrom filmu, hudba je minimalistická. Ruský film je evidentne na vzostupe. 4+ (21.12.2017)