Nemilovaní

Po filmařské stránce skvělá práce. Hlavně pečlivá kamera je na výbornou, jak to obvykle u ruských filmů bývá, dlouhé záběry mi evokovaly meditativní kameru u Tarkovského. Ale scénář je nečekaně slabý, stejně jako v předminulé Jeleně. Citlivějšího a nezmlsaného diváka děj možná přiměje zamyslet se nad mnoha palčivými společenskými problémy, zatímco psychologickými filmy otužilý cynik bude už nejmíň od půlky pokukovat po časomíře. Postavy jsou sice více nebo méně realistické, zato ale krajně nezajímavé a nesympatické. Hlavně ústřední dámské trio je jak vystřižené z venkovského zvěřince: 1) Odporná SVINĚ (žena) - celou dobu jsem čekal, kdy už to její starej nevydrží a jednu jí po rusku jebne přes pysky. Narodit se takové matce je vskutku prokletí. A prokletí je mít i takovou bestii za ženu. 2) Vulgární KRÁVA (její matka) - jaká byla asi její matka? Kde započala tahle zrůdná protipřírodní mutace nenávisti k vlastním dětem? 3) Hloupá HUSA (mužova těhotná milenka) - chlap musí být opravdu mentálně retardovaný, když odejde z klece od strašné ženy do další klece k jen o něco málo méně strašné ženě; její hloupost i hloupost její matky je totiž děsivá. Muži v misogynním příběhu vycházejí o něco lépe, ale třeba onen dobrovolnický koordinátor se svými pomocnými asexuálními androidy už je za hranou uvěřitelnosti. Bylo by sice moc a moc krásné, kdyby tak dobří a nezištní lidé opravdu existovali, ale obávám se, že tady se tvůrci nechali spíš inspirovat ideály než realitou. Týpci a typky jak ze sovětských filmů o pionýrech. Nebo jak z potěmkinovského Putinova Ruska. A o jediné postavě která mě zajímala a k níž jediné jsem cítil empatii, o ztraceném klukovi, jsem se nedozvěděl vůbec nic, i když celý film byl vlastně o ní. Ale jistěže chápu, že takový byl režisérův záměr. Ale zkrátka mě to nebavilo. (12.12.2017)

Velmi dobře vystihnutá nenávist mezi hlavní dvojicí, pro mne film nespasila. Od zmizení syna mi přišlo, že se děj zastavil. Ano, hledání bylo vyobrazeno velmi podrobně, ale naprosto bez emocí. Vyznělo to do ztracena a jestli to byla symbolika k zobrazení prázdnoty "mobilové" společnosti budiž, ale zábavné to nebylo. (01.07.2018)

Najnovší počin ruského režisérskeho maestra Nelyubov bude zároveň jeden z jeho najlepších. Prešpikovaný odkazmi, alegóriami, symbolizmom a, prirodzene, kritikou etabluje portrét džungle zvanej Rusko a rôznych aspektov života v nej. Je to drsná cesta drsným prostredím, kde život nemá veľkú hodnotu, z pohľadu nielen dvojice manželov (ktorí sú obaja pravdepodobne chorí na hlavu, rozumej dnešný bežný človek), kde každý záber/situácia má svoje miesto a opodstatnenie, aj keď som bol spočiatku skeptický, najmä prvých 50 minút. Z technickej stránky ťažko niečo vytknúť, AZ má všetko pod palcom bez akejkoľvek chybičky, znovu sa spolčil so svojim dvorným kameramanom Kričmanom, s ktorým neprestajne vytvárajú slová pomocou obrazu, vizuálne podmanivého, doplneného o takmer neexistujúci, pár skladbový, nevýrazný, opakujúci sa, nerezonujúci soundtrack, čo nie je v jeho filmoch úplnou raritkou, skôr bežnou praxou. No nič, som zvedavý, čo bude nasledovať ďalej, snáď sa to dozvieme už čoskoro. --- (11.6.2018) (12.5.2019) (26.5.2019) (4.5.2021) (3.6.2023) (26.05.2019)

"Nelyubov" je rozhodne jeden z najlepších filmov roku 2017. Myslím si, že málokedy sa nájde tak dobre spracovaný film, než je tento. A veľmi dobre sú tu vyprofilované postavy a má to absolútne strhujúci záver. Neviem čo by som vlastne mohol povedať o tomto filme, Pretože nechcem zachádzať moc do spoilerov. Ale skúsim to. Naši dvaja hlavní hrdinovia sú so svojim manželstvom na konci. Ani jeden z nich nechce svojho dvanásťročného syna a počas jedného večera povedia pár skutočne škaredých vecí, ktoré si Aljoša vypočuje. Na druhý deň ide ako klasicky do školy. Rodičia si užívajú so svojimi novými milencami, a na druhý deň zistia, že nie je doma a počas dvoch dní nebol v škole. A náhle sa všetko zmení a rozhodnú sa svojho syna nájsť. V prvom rade poviem, že ten film je vynikajúco natočený. Vyzerá skutočne vynikajúco. Každý záber vo filme je nádherný, efektný a veľmi dobre buduje atmosféru. A v kombinácii s hudbou to vyplýva skvele. Hlavní hrdinovia sú nám od začiatku nesympatickí. Ani nie tak samí o sebe, skôr ako vnímajú svojho syna a ako by sa ho obaja najradšej zbavili a nemali vo svojom živote. A najmä tento odpor pociťujem voči matke, ktorá bude mať pred milencom ohromné monológy o tom, ako svojho syna nenávidí, lebo v ňom vidí svojho manžela a ako sa na neho nedokáže ani pozrieť, no potom zmizne a všetko sa v jej svete otočí a nikdy nebola tou, ktorá ho nechcela. Je to podľa mňa veľmi pokrytecké. Ale časom, keď oboch hrdinov vidíme a ako sa zžívajú s novou situáciou, dokážeme ich viac pochopiť, dokážeme nájsť možno trošku súcitu. Lenže je to trošku ťažké, keď povedali tie veci, ktoré mal možnosť Aljoša počuť. Úprimne poviem, že tím ľudí, ktorí sa ho snažia nájsť majú v mojich očiach väčšie sympatie než rodičia. Lebo bolo skutočne na nich vidieť, že robia maximum a pochopia veľmi rýchlo, prečo chlapec odišiel. Sú tu vynikajúce scénky, a plus človek absolútne netuší, kam film nakoniec dospeje. Nie je tu moment, kde by sa človek nudil a neustále je maximálne ponorený do príbehu. A dúfa, že sa nakoniec chlapec nájde a existuje nádej. Lenže nie vždy veci musia skončiť happyendom. Jediné čo nám preto ostáva je nádej. A držíme sa jej. Lebo je to to jediné čo máme ako diváci spolu s rodičmi. A čo je ešte na filme vynikajúce, ale skutočne vynikajúce je jeho posledných 5 minút. Nepoviem o nich nič, len fakt, že to skutočne dokazuje, že môžeme si myslieť aké šťastie nájdeme v inom náručí, no skutočnosť taká vôbec byť nemusí. Neviem čo viac povedať, iba aby ste si film pozreli. Rozhodne stojí za to. Hodnotenie: A+ (20.11.2017)

Tohle není Zvjagincevův nejlepší film. Problém "nelásky" možná "bezlásky" (lepe než "nemilovaní"), není nic nového. I dnes, když se "vášnivá láska" považuje za zdroj a předpokladf manželství, žije spoousta manželů (označení pro muž-žena) žije bez tohoto vroucího citu. Bez lásky se vdávala i moje babička, a za pár let, když její manžel zemřel, se ocitla na prahu čistého zoufalství. Zvjagincev má pravdu jen zčásti, a sice z té, která mě příliš nezajímá. Pokud na film nahlížíme jako na určitou kritiku současného převládajícího způsobu bytí: studený komfort, zážitkovost, nedospělost, snaha užít si co nejvíc za co nejkratší dobu, pak je tato kritika nejspíš na místě. i když se o ni již pokoušeli mnozí a lépe. Pozn.1: Budova, kde se mohl podle kamaráda Aljoša pohybovat připonímá LDN Babice u Brna, opuštěnou od roku 2017. Pozn.2: Charakter a vztahy obou ex-manželů byly dobře odkoukané z aktuální skutečnosti. (16.06.2020)