Divine Ema
Obsahy(1)
Působivý film scenáristy Zdeňka Mahlera a režiséra Jiřího Krejčíka z roku 1979 byl volně inspirován významnou epizodou ze života světoznámé české operní pěvkyně Emy Destinnové. Tvůrci se soustředili na zlom v jejím osobním i profesním životě, na dramatický předěl mezi vrcholem slávy a počátkem sestupu. Zpěvaččina cesta k mezinárodnímu věhlasu trvala dvacet let. V roce 1916 se však Ema osudově rozhodla strávit léto v rodné zemi. První světová válka je v plném proudu, přesto Destinnová opouští Ameriku a přes varování všech přátel odjíždí do Prahy. Do vlasti se vrací s „vlastizrádnými“ protirakouskými materiály a je policejními orgány zadržena. Internují ji v ústraní na jejím zámečku ve Stráži, kde má svou velkou životní lásku – správce lesů Viktora. Může se fingovaně provdat za čecho-amerického manažera Samuela nebo zazpívat pro rakouský Červený kříž a byli by ji pustili nazpět do Ameriky. Destinnová však odmítá bojovat stejnými zbraněmi, jaké jsou používány proti ní, tj. přetvářkou, lží a pokrytectvím. Válečná mašinérie tak určí počátek konce její kariéry. Vztah s Viktorem navíc končí tragicky. Destinnová zůstává sama, její osobní tragédie je však symbolem obecného údělu… Titulní roli ve filmu ztělesnila vynikající slovenská herečka Božidara Turzonovová, které v pěveckých partech propůjčila hlas významná operní umělkyně současné doby, Gabriela Beňačková. (Česká televize)
(více)Recenze (89)
"Když se kácí strom, naslouchá celý les." Nevěděl jsem, že Ema byla tak hrdá na své češství. To byla největší deviza zohoto filmu, oslava národní hrdosti, a to žádným nacionalistickým způsobem... No a jedna hvězda navrch za excelentní zpěv Gabriely Beňačkové. "Ne ne, zpívat tady a teď! A za pytel brambor... Není to víc? ()
Božská Ema je skutečně film řemeslně velmi dobře natočený. Herci hrají jak o život, Ema jako o život zpívá a stejně je to celé nějaké podivně nedomrlé, bez půvabu, bez šťávy. A jistě to není nějakým "tlakem doby". Krejčík zkrátka je a ve všech svých filmech byl pouze velmi dobrým řemeslníkem. Ničím víc. Zázraky se nekonají, kamera nečaruje, herci neotvírají dveře do neprobádaných krajin duše... Škoda, že tenhle film nerežíroval František Vláčil... Celkový dojem: 70% ()
Lehce patetická politická paralela. Jenom dvě poznámky. 1) Vždycky jsem si myslel, že národnostní patos je typický jen pro americké filmy. 2) Film patrně reflektuje i dobu svého vzniku v jednání již nepříliš důsledné rakouské policie - podobnost s československou státní bezpečností je dost patrná. ()
Trochu veľa sa tu spievajú operné árie, ale tak to asi malo byť, keď je to životný príbeh opernej speváčky. Tie lepšie časti prichádzajú v druhej polovici, no zase nasleduje turné pod holým nebom zavŕšené husitskou hymnou. Nemôžem tvrdiť, že som si film užil, môžem len oceniť výkon Turzonovovej a ostatných hercov prvej ligy. –––– Ty lidi chtějí domů. Mají dost tyhle prokletý války. Ratlagové na trůnech se porafali o Evropu! –––– Vaše velká duše by se nevešla do malé země. Českým vlastenčením se víc ztrácí než získává. ()
Obrazy ze života Destinové s tváří Turzonovové podle Mahlera. Takto si kritické roky z počátku 20. století vyložil Krejčík. Oslnivá koláž z nejslavnějších rolí v nejlepších kostýmech je chytře vložená na počátku celého vyprávění, jeden triumf střídá další a další. Ema zpívá, operní domy ji milují. Ale ona chce domů. A to se jí stává osudným. Národní divadlo jí nepřeje, přichází zákaz Prahy a konec milostného poměru. Pád velké divy hraje Božidara s vědomim velkého emočního vypětí a přesto nepřehrává, velice přirozeně se pohybuje v secesních róbách, v obyčejných šatech, hubuje i flirtuje a co je hlavní, skvěle markýruje na Beňačkovou. Kultura, Kopecký a Adamira vhodně sekundují. Jakoby to celé ale nebylo důležité. Hlavní jsou Eminy manifestační koncerty po zemích českých s českou hudbou a tak zní repertoár naší kultuře polik povědomý a drahý v kombinaci s ideálním zasazením do přírody odpovídající námětům že Škroupa, Smetany nebo Dvořáka. Obrazy soustředěné na symbolický rám tváře Emy v širokém klobouku, jejíž pád jde ruku v ruce s pádem monarchie. Silný film, pocitový manifest. Srovnatelný jen se Lvem s bílou hřívou. ()
Galerie (10)
Zajímavosti (11)
- Na dýmnici parní lokomotivy je vidět obrys po sejmuté rudé hvězdě. (Ganglion)
- Juraj Kukura byl do českého znění namluven Radoslavem Brzobohatým. (PanZahadnyCZ)
- Nejen diváci, ale také doboví cenzoři pochopili, že obraz života nezávislé ženy pod policejním dohledem odkazuje k normalizačnímu Československu, a film byl uváděn hlavně v okrajových kinech. (Zdroj: Letní filmová škola)
Související novinky
Radoslav Brzobohatý: 1932 - 2012
Pouhý den před svými osmdesátinami zemřel ve středu 12. 9. jeden z nejvýraznějších českých herců druhé poloviny 20. století. Byl představitelem hlavně mužných rolí, drsnějších i těch, díky kterým byl… (více)
Reklama