Barry Lyndon

Příběh sám o sobě je celkem poutavý v knížce, ale pro film ho nedokázali správně zrychlit ani pokrátit ani udělat trochu zajímavějším. Všechno se strašně táhne, na všecko je dostatek času, všechny záběry jsou dlouhý, všecky scény jsou zdlouhavý, všechny rozhovory jsou vlastně spíš přes monolog vypravěče. Nudící to je, nudný ale ne. Aby to bylo nudný, muselo by to ještě o krůček ustoupit do větší šedi. Takto to totiž celý tři hodiny balancuje na hraně, pomalu plyne, člověk čeká, kdy konečně něco opravdu zajímavýho přijde a ejhle je to tu, konečný titulky. Ale něco opravdu zajímavýho nebo zapamatováníhodnýho tam nebylo. Dokonce ani něco tak dramatickýho a akčního, jako je válka, není dramatický a už vůbec ne akční. Dokonce ani ten souboj není akční. Exteriéry a kostýmy jsou skvělý, jenže to člověk prostě po pár minutách přestane vnímat. Na tenhle film se znovu podívám, až si nebudu pamatovat o čem byl (tak mě napadá, že bych to měl udělat už teď, protože jsem se na něj dodíval před dávnými 30 minutami). Ne, dělám si srandu, až zase za pár let, když nebudu mít nic lepšího na práci, než chytat lelky. Ani mi to vlastně nepřišlo jako historický film, o době nebo historii se člověk nedozví ani prd. a to, že by Barry získal nebo ztratil své bohatství nějakým svým chováním, to mi taky moc nesedělo. Spíš ke všemu přicházel (a odcházel) jak slepej k houslím. (08.10.2006)

"Pure cinema. Its aching beauty will wipe you out." - Frank Rich, New York Post. "Dvě srdce, která se přitahují. Jejich nitra se dorozumívají. Jako dvě hoříci zrcadla. Koncentrují světlo a odrážejí ho zpět. Paprsky nasbírané... střídavě... rozdělené. Se množí. Rostou do velikosti i krásy. A stávají se aktivnějšími. Čím více se kříží. Tím více jsou v tom jednom stejném bodu. Znovu spojeny." - Francouzská báseň, čtená služebnou Lady Lyndonové, v Barry Lyndonovi. (28.02.2007)

Takto si predtavujem PORIADNY a majstrovsky natočený historický film - dôveryhodné a príjemné sledovanie osudov historických postáv na pozadí dobových udalostí, skvelá výprava, kostýmy, masky, geniálna hudba, úžasné herecké výkony - na majstra Kubricka pomerne pokľudný, ale rozhodne dobrý film. A ak sa niekomu zdá "zvrátené" že pri Mechanickom pomaranči pán režisér rozbil kvôli jedinému záber (pád z okna) niekoľko kamier, tak si skúste tipnúť, koľko dolárov stála najmodernejšia ultracitlivá kamera, ktorou boli snímané interiérové scény, aby majster Kubrick zachoval autenticitu a mohol svietiť IBA sviečkami !!! (01.08.2005)

Majstrovské dielo s maximálne verne spracovanou historickou atmosférou so všetkým čo k tomu patrí, od kostýmov, výpravu až po spoločenské vykreslenie sociálnych pomerov 2. pol. 18 st. a to do najmenších detailov. Absolútne perfektné a verné filmové spracovanie určitej historickej epochy, jednoducho nádhera. Príbeh o chudobnejšom, ale zato šikovnom a cieľavedomom hochštaplerovi a neskôr milujúcom otcovi Barry Lyndonovi, aj keď pomerne dlhý a miestami trocha vláčny, upútal už od začiatku a až do konca nepustil. Rozhodne odporúčam do pozornosti, hlavne milovníkom historických filmov. (16.02.2015)

Sociálno-kritická realistická literatúra 19.storočia je obludná estetická stratégia. Ak spisovateľ povie A, myslí tým A, nanajvýš "A", o žiadnom B tu nemôže byť ani reči. Dokonca si myslím, že napr. niektorové Dickensove výtvory sú prachobyčajným gýčom. So záujmom som teda čakal, čo taký Kubrick urobí s takým Lyndonom. Dlho som v ňom hľadal nejaké B, ale žiadne som nenašiel. Spoliehať na nadčasovú platnosť príbehu je povrchné. Radšej si nechcem predstaviť, ako by vyzeral Gepard, keby ho bol režíroval Kubrick. Viscontiho koncepcia výnimočnosti superbanálnych detailov, prepotrebných zbytočností a magickej jednoty filmového času a času skutočného dokáže zmeniť príbeh v lyricko-epické dielo. Kubrickova chladná koncentrovanosť robí z historického príbehu ...historický príbeh. Kubrick sa zrejme nazdával, že svojou genialitou nadpriemerne zvládne akýkoľvek žáner. Nezvládol. Divák so zaujatím sleduje podivuhodný príbeh Barryho Lyndona a zároveň sa kochá. Kochá sa víziou anglického vidieka, ktorý vyzerá presne ako luministické krajiny na obrazoch Johna Constabla, kochá sa naštylizovanou Marisou Berenson, ktorá vyzerá presne ako Sarah Siddonsová na tom báječnom portréte od Gainsborougha. Odkedy ale kultivovaný vizuál automaticky indikuje prítomnosť umeleckého diela? Ak by Kubrick bol využil maniakálnu obsesiu v evokácii klasickej anglickej maľby na vytvorenie nejakej nosnej koncepčnej stratégie, možno by som sa nezmohol ani na krátky komentár. Tak všetky tie šialene drahé zábery na šialene drahé lokácie (Castle Howard, Blenheim Palace, Stourhead Park...) zostávajú len šialene drahými zábermi. Kubrickova režisérska bravúra sa zaskvie len občas (scéna s lady Lyndon podpisujúcou doživotnú rentu), potom náhle pohasne a režisér už "len" rozpráva príbeh. Nuž, prečo nie. Žiadna druhá Odysea to ale v žiadnom prípade nie je. (22.08.2007)