Olověná vesta

Kubrickův pohled na konflikt ve Vietnamu se po vlně filmů, kritizujících válku jako takovou, veze dál. S osobitým nadhledem zkušeného režiséra se záměrně vyhýbá klišé podobných vojenských snímků a zkouší proniknout o něco dál (s většími či menšími úspěchy). Nejspíš záměrně „rozdělil“ film na dvě části, neboť před skutečným bojem si branci užijí i svůj první „boj“ v kasárnách. Boj se sebou samotným, s krutou vojenskou arogancí (činící z obyčejných civilistů ještě obyčejněší mašiny na zabíjení). Kubrick první třetinu startuje otevřeně, nic neskrývá, dovádí scény k maximální absurdnosti. Druhá polovina filmu však působí dojmem, jakoby nevěděl, jakým směrem se má ubírat. To se projevuje hlavně v některých zbytečných scénách, které nedávají plný prostor k vyzdvižení jiných. Kdybych neviděl skvostnou Apokalypsu, možná bych s výsledným hodnocením trošku přitlačil. (29.10.2003)

Tohle je ukázka chápání psychologie člověka. Ukázka toho, jak je důležité, aby režisér měl víc než talent, ale hlavně cit. Buzerace nováčku, kteří jsou jen navíc a vyjde z nich maximálně 5 těch pravých je skvělá. Psychologické rozpoložení úžasně zahrané Vincenta D'Onofria. Tenhle film do sebe skvěle zapadá. Provokace k lepším výsledkům. Tenhle film je fakt dobrý. Nejen, že ukazuje jaké je být nováček, ale ukáže i kde jsou hranice mezi normálními lidmi a vojáky. Voják má být robot na zabíjení a nemá přemýšlet. To je dokonalý voják. Takových, ale moc není. Ne, že by nebyli, ale někteří to nevydrží. (18.06.2004)

Výborný realistický válečný film, jeden z nejlepších, co jsem viděla. Skvělá ukázka vojenské buzerace ve výcvikovém táboře, kdy i ti hodní kluci nakonec podlehnou a pomstí se tlustému nemotornému chudákovi za to, že za něj slíznou tresty. V části, která se odehrává už ve válce je zase nádherný příběh Kovboje, kluka, který se najednou stane velitelem, ale strachy nedokáže velet. V Ocelové vestě je mnoho témat k zamyšlení, jako ostatně v každém Kubrickově filmu. (12.11.2004)

Kubrickova zvláštně odosobněná, silně soustředěná, jedinečně znepokojivá a řádně temná sonda do Vietnamu. Úvodní dehumanizující mariňácký drill s horor tečkou, absurdita počítání mrtvol a zvěrstev beze smyslu ruku v ruce s povahou té války samotné, až pak postup jednotky v rámci bitvy o Hue ("nejkrvavější městský boj od bitvy o Soul 1950") a poslední zbytky lidství v impozantní ambientní psycho-peklo show... Vše se tu zdá být ultra přesně promyšlený, buduje a buduje, než vás nechá jen tupě civět do závěrečných titulků za tónů "Paint It Black". Místy zastaralé, možná, ale já právě viděl podruhé po mnoha letech, vydechl a ten mrazivý dojem si jasně řekl o pět hvězd. I AM BECOME DEATH * (01.03.2018)

Ten lampasáckej buzerant na ty kluky v té první části tak řval, že bych do Vietnamu odjížděl zcela hluchej. No, ale čím víc lampas řve a buzeruje, tím víc doma s koštětem šúruje podlahu pod přísným dohledem své manželky. Opravdu krásná úkazka toho, co dokáže podpantoflista s vyšší šarží na uniformě. Vietnamská část byla velmi dobře natočena, některé záběry kamery a to i ty kýčovitější mě dostávaly do filmového ráje. Samotný příběh ve Vitenamu po mě trošku pohazoval slůvkem nuda, ale konec už byl zase výživnej . Ovšem mě vždycky fascinuje jak se snaží někdo něco dobýt, že se furt někdo někam sere, to nechápu. Já bych si v tom zákopu dal cígo a čekal bych jak se to vyřeší a nebo kdo dřív chcípne hlady, případně bych psal SMS do Prahy svý holce : " Prosím tě dneska večeř ještě nepřijedu, pořád tady dřepím s amíkama v tom zákopu a čeká se kdo vyhraje, tak až se to nějak vyřeší tak já ti dám vědět a neboj nezahýbám ti a odpadky vynesu, ahoj Pavel . " Jenže já ve Vietnamu nebyl a tak tu válku amíci logicky nemohli vyhrát. Především za to ukřičený hovado v první části a skvělou kameru v části druhé se dostal film až na čtyřhvězdičkové hodnocení. (03.12.2007)