Ikiru
Living
Žiť
To Live
Režie:
Akira KurosawaKamera:
Asakazu NakaiHudba:
Fumio HajasakaHrají:
Takaši Šimura, Šin'iči Himori, Haruo Tanaka, Minoru Čiaki, Kamatari Fudžiwara, Nobuo Kaneko, Acuši Watanabe, Kin Sugai, Daisuke Kató, Seidži Mijaguči (více)Obsahy(1)
Kedži Watanabe celý život pracoval ako úradník na tokyjskej radnici. Za tridsať rokov vernej služby sa prepracoval až na miesto vedúceho oddelenia. Jeho celý život je len práca medzi štyrmi stenami kancelárie a vysoké stohy papiera na oboch stranách písacieho stola. Jedného dňa sa však pán Watanabe dozvie niečo, čo mu už nedovolí žiť svoj život tak ako predtým. Je smrteľne chorý a zostáva mu nanajvýš šesť mesiacov života. Uvedomí si, že za tých tridsať rokov nič nedosiahol, že žil iba pracovným stereotypom a neporozumením v kruhu rodiny. Tvárou v tvár smrti začne sám sebe klásť otázky o zmysle existencie a rozhodne sa zanechať po sebe na svete stopu. Muž, ktorého každý poznal ako zatrpknutého pesimistu, sa razom premení na láskavého človeka plného nádeje, ktorý s entuziazmom bojuje za výstavbu detského ihriska v chudobnej mestskej štrvti. To má byť jeho odkaz svetu, zmysel a naplnenie jeho životného putovania. Najznámejší japonský režisér Akira Kurosawa vytvoril svojím filmom Žiť dielo hlbokého humanizmu a porozumenia pre človeka, ktorému vedomie vlastnej smrteľnosti umožní mysticky prezrieť, pochopiť a precítiť lásku k životu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (147)
Hrozně sympatický hlavní hrdina. Ale chybělo mi tam víc scén, kde by bylo jasněji vidět jak se změnil. Konec lehce zdlouhavý. Už vím odkud byla vykradená "uliční" scéna ve Fontáně (i když asi bych to viděl spíš jako poctu než vykrádání). ()
Tá posledná, necelá hodinka filmu dokonala dielo skazy. Pred tým to bol, až na niektoré výnimky, citovo zaangažovaný snímok, kde človek mohol porozmýšľať nad celkovým chovaním postáv, ich rozhodnutiam. Ten dlhočizný záver, ale spadol do nudného spodku a dal sa zvládnuť len s určitým fanúšikovským nasadením. ()
Rakovina, promarněný život, neúprosný byrokratický aparát ... zajímavý příběhový mix. ___ Dlouho jsem tento film odkládal, ale nakonec jsem spokojený ()
Krásný film-o tom žádná-ale nemůžu si pomoct, mě ta klíčová pohřební pasáž připadala prostě neobratně natočená-jakoby mistr najednou nevěděl jak to uchopit a podat. ()
Co byste dělali, kdybyste měli jen půl roku života? A proč se sakra teď hned nezvednete a neuděláte to? Kdyby se Žít prostříhalo a doplnilo o scény typu zasněžená houpačka, byl by to patrně jeden z nejlepších filmů všech dob... ()
Skvělý herecký výkon Takashi Shimura. Jako úředník, který se dozví, že mu už na tomto světě moc času nezbývá, se rozhodne změnit svůj dosavadní život a pohled na něj a třeba i zanechat něco či odkaz po sobě. ()
Akira Kurosawa, ktery se neodehrava ve feudalnim Japonsku a bez Toshira Mifuneho? Yeah. Hned je to o neco lepsi a celkove spravne zivotne smysluplne a duchodecky sympaticke. Je to ale take zabavnejsi? Vubec ne, nudne a rozvlekle je to stale uplne stejne jako 90% Kurosawovych filmu. Rozhodne jeden z nejprecenovanejsich oldschool reziseru, ktery pokud me presvedcil z 10ti jeho nejlepe hodnocenych filmu pouze 2x, neco neni v poradku a Akira u me skoncil. 5/10 ()
Smutný filmík, ktorému trochu na pôsobivosti uberá prílišná dĺžka (aspoň to záverečné exposé by som skrátil aspoň o niečo). Najsilnejšími momentmi sú obe nasadenia piesne starca - vtedy ma Kurosawa dostal dokonale. Rovnako podanie tohto smutného hrdinu mi sadlo, či už výkonom hlavného prestaviteľa Takashi Shimuru alebo niektorýmu dejovými zvratmi, ktoré nestrácajú na aktuálnosti dodnes (najmä boj proti veterným mlynom byrokracie). Je mi ľúto tých záverečných naťahovačiek a úprimne moje očakávania tento film nesplnil, ale určite za zhliadnutie stál a v niektorých miestach naplno odhalil Kurosawov talent. ()
Jen málokdy se snižuji k laciným superlativům, tady si bohužel nemohu pomoci. Je to dojemný, přemýšlivý, hluboký a procítěný film, ze kterého od té doby kradly stovky stupidních amerických melodramat. Už dlouho jsem neviděl tak dokonale vystavěný snímek - snímek, který by s takovou lehkostí tančil mezi různými časovými rovinami. Ze začátku jsem se trochu bál nudy, ale už v polovině jsem věděl, že jsem doma. Mám určité výtky, ale házím je za hlavu. Krása. ()
Akira Kurosawa je lidský, ale zároveň je nemilosrdný, je místy až poetický a stejně tak je doslovný. To vede k tomu, že natočil snímek o obyčejném člověku a jeho obyčejném životě, a přesto se jedná o snímek, který je zajímavý, a to hlavně proto, že vám bude blízký. Kurosawa je mistr dlouhých scén, ale také skvěle zachycených charakterů. Tady je velmi komorní a nenajdete zde jedinou akční scénu. ()
Nemít v databázi tento film v žebříčku nejlepších filmů je zločin proti lidskosti nebo tak něco, ne? ()
Kurosawa zvolil tak vražedně pomalé tempo, snad aby šlo ruku v ruce s pomalým umíráním na rakovinu, že to úspěšně vyřídí většinu publika. Pár scén svůj silný potenciál nezvládá natolik odkrýt, aby se tím vykompenzovala homogenní rozvláčnost. Ke všemu je film natočen nesmírně pateticky a jak Shimuru můžu, tak mě vytáčelo jeho poulení očí stylu "karotka v řiti" i jeho vyjadřování. Nelíbilo ... ale za pravdu, že hnacím motorem radostného žití je Cíl ("Pokud znáte cíl, zdoláte jakoukoli překážku"), nechám hodnocení na ***. ()
Akira kurosawa nám ukazuje, že se celý život hnát za kariérou je zbytečný. Člověk by si měl odpočinout a trochu si užít třeba i v baru. A to potvrzuje i článek, který jsem nedávno čet ve kterém bylo "čeho lidé nejvíc před smrtí litují". A jedna z věcí byla, že zbytečně celý život pracovali. Tenhle řežisér je machr na vyjádření povah a pocitů lidí. ()
Režisér menom Akira Kurosawa, mimochodom môj najobľúbenejší Japonský tvorca, ma neskutočne fascinoval svojimi samurajskými filmami, ktoré veľmi charakteristicky zachytávali život v pred-priemyslenej krajine Japonska. Kedy už staré zvyky a tradície pomaly upadali ale pre novú západnú kultúru neboli ešte dostatočne pripravené základy. Snímky od Kurosawa ako Shichinin no samurai (1954), Yojimbo (1961) či Tsubaki Sanjūrō (1962) patria k mojim najobľúbenejším filmom všeobecne. Ikiru je snímka ktorá je naopak radená do , vtedajšej, prítomnosti a sleduje život jedného frustrovaného úradníka, ktorý celú svoju kariéru a dalo by sa povedať, že aj mladosť presedel v kancelárií a v každodennej rutine, medzi papiermi, mu prebehlo 30 rokov života. Pravdepodobne by pokračoval vo svojom nudnom živote, keby sa nedozvedel, že má rakovinu žalúdka a do konca mu zostáva 6 až 12 mesiacov života. Psychicky sa položí lebo si uvedomí, že za svoj život nikdy nič nedokázal, nikdy nič v úrade nespravil, nikto si naňho nebude pamätať a jeho jediný syn sa už nevie dočkať, kedy sa dostane k jeho úsporám, keďže celý život tvrdo šetril, do krčmy nechodil a zbytočne na nič nemíňal peniaze. Takto sa v ňom niečo zlomí, vyberie si všetky úspory a vydá sa do prvej krčmy. Tam sa stretáva s jedným spisovateľom a rozpovie mu svoj príbeh. Spisovateľa filozofické vnímanie konca života hlavnej postavy natoľko dojme, že sa ho na jeden večer ujme a prefláka s ním celý večer. Opijú sa, navštívia podnik s hazardnými hrami aj za dievčencami sa pozrú. Chlapík však stále nieje spokojný a koniec sa blíži, tak sa rozhodne, že na úrade, kde pracuje, začne pomáhať ľuďom a nie ich posielať na úrady iné ako to je vo zvyku ešte aj dodnes. So svojim entuziazmom sa mu podarí v chudobnej štvrti sa mu síce podarí postaviť nový park ale bude ho to stáť veľa energie. Toto trvá asi 2/3 snímky. Potom hlavná postava umrie. Nasledujúca 3/4 hodina ktorá zostala je o dialógoch jeho kolegov na kare. Rozhovory sa začnú striedmo až nakoniec, keď si postupne spomenú čo všetko za posledné mesiace jeho života spravil pre ľudí, kolegovia prepadnú historickému plaču a sľúbia, že aj oni budú rovnako pomáhať ľuďom. Pozorný divák si však všimne, že film nekončí happyendom... ale svojim spôsobom tragicky vďaka ľudskej hlúposti, malichernosti a lenivosti. Herec, ktorý hral hlavnú postavu, uhral tak akoby mu išlo doslova o život. Bolesť ktorú prežíval jeho charakter musel cítiť aj on sám... Dal do toho neskutočné emócie. Ide o neskutočne podarený psychologický film, ktorý má aj dneska čo povedať. ()
Tento film sa naozaj, nech to znie akokoľvek smiešne, sa pohupáva niekde medzi 2-5 hviezdičkami. Enormne naťahujúci sa film s hlbokou myšlienkou a krásnymi obrazmi. Tempo ma vážne ubíjalo viac ako kedy predtým u Kurosawu. Ale keď som si potom nejaké scény pustil osobitne a snažil sa do toho nahliadnuť hlbšie, tak som pochopil, že film nie je dobrý len kvôli myšlienke ale aj kvôli umne vytvoreným záberom. V konečnom dôsledku som dal za 4* kvôli tým veciam čo som vypichol. ()
Tak s tímhle filmem jsem se natrápila a opět bohužel musím potvrdit to, co už dávno vím - Kurosawa se mi zatím ne a ne trefit do vkusu. Stejné to bylo i s Kubrickem, který si mě nakonec získal, tak uvidíme, jestli mě podobné "prozření" čeká i s japonským tvůrcem. Opět vidím zajímavou režii, typický styl, zvláštně a netradičně vystavěný příběh, zkrátka a dobře vidím spoustu formálních kvalit, které se netýkají jenom toho, co teď spěšně jmenuju. Jenže tahle celá poetika se opět míjí se mnou jako divákem, neumím se do toho ponořit, neumím si to užít a většinu času se nudím. Tak třeba zase někdy příště. ()
Když tohle se těžko oceňuje v dnešní době, kdy je mnoho filmů o umírajících lidech, co si chtějí zbytek života co nejvíc užít a většina z nich je na jedno brdo. Žít je možná jakýmsi slavným "průkopníkem" (když to přeženu), ale čeho se tu dočkáme? Jen toho, co podobné filmy neustále kopírují a opakují. Kdybych nikdy žádný jiný film se stejným tématem neviděl, hodnotil bych výš. Jenže i když má Žít něco do sebe, pár silných scén (nejsilnější je asi ta, kde se v baru zpívá o umírání a Watanabe se rozbrečí) a skvělou filmařinu, i tak mi to nic nového nedalo a navíc se to strašně táhne. Fakt nechápu tu dvou a půl hodinovou délku, když obsahuje spousty zbytečně dlouhých scén. Objektivně za 3*, ale znova už bych si ten film jen tak nedal. ()
Je mi ľúto dať takému dobrému filmu, čo má aj výbornú myšlienku také nízke hodnotenie. Tento film má výbornú myšlienku a jeho vyvrcholenie zanechá v človeku určité pocity. No keď sa pozriem na samotný film tak väčšinou proste nudí a to ja by som dokázal prekonať keby tej nudy nie je tak veľa. Veľmi dlhé zábery na tváre jednotlivých hercov sú v celom filme skôr na škodu. Chápem, že čo sa tým snažili ukázať a podobne. Som ochotný prečkať nudu a potom dostať nádherné vyvrcholenie, ale toto už presiahlo túto moju ochotu a zostal vo mne pocit "straty času". Hlavný hrdina nie je veľmi sympatický, ale Takaši Šimura ho zahral výborne. Tento film je aj výborná sonda do chovania ľudí. Ľudia sa snažia zodpovedať otázku s tej strany ako im bola položená a nie vždy úplne pravdivo v tej chvíli totiž veria tomu čo hovoria. Aj tak mám jeho filmy rád. ()
Sympaticky film o tom, ako Kanji Watanabe v podani Takasi Simuru /Telesna Straz, Sedm Samuraju, Opily Andel/ prakticky precitol z nudnej kancelarskej prace a zacal sa angazovat vo verejnych veciach a bojovat za verejnosprospesne zalezitosti /stavba ihriska/ v istom japonskom meste /Tokio/. Tento Kurosawov film ma az tak nenadchol, hoci Shimura rozhodne vedel hrat. Rozjazd je priserne pomaly, tuna to Kurosawa prehnal. Hoci je znamy tym, ze jeho filmy plynu pomaly, tuna bol rozjazd pre mna doslova ospaly a taku nudu som uz dlho nezazil. Stopaz 143 minut je sialena, a fakt ako zostrihat film o hodinu, nic by sa nestalo a filmu by to neublizilo. Secuko Hara /Tokyo Boshoku, Nelitujeme sveho Mladi 1946/ bola sice vyborna, ale uprostred filmu dost prehravala a Masajuki Mori /Ukigumo 1955, Rasomon/ sa teda nijako nepredviedol. Hoci Kurosawu povazujem za legendu svetovej kinematografie, tymto filmom by si mna za fundu rozhodne neziskal, ne, ne : 70 % z ucty k velikanovi ()