Hichki

Další z řady filmů o výjimečných učitelích, kteří zvládnou třídu plnou problémových žáků. Po mexické a slavné americké s M. Pfeiffer a hudbou Coolia mě oslnila indická podoba. Třída zda není tak problémová a potíže žáků nejsou tak patologické, problém je více o předsudcích a sociálních rozdílech, novou dimenzi má však především učitelka, která sama čelí vlastnímu omezení v podobě T. syndromu, které je v podání R. Mukherjee roztomilé, aniž by ztrácelo nic z tíže břemene, kterým je svým vlastníkům. Nositelka se s ním však naučila žít s humorem a důstojně. Ale možná ještě lepší než sám film a to co mě nejvíce oslnilo, jsou texty písní (zde díky Bohu v přeložených písních!), což bych ráda uvítala ve všech filmech, kde má hudba zřejmou souvislost s dějem, tady slova písní přesahují film a život jím ztvárněný přesouvají do takřka transcendentní roviny... (10.06.2018)

Moc mě baví bollywoodská rozjuchanost, schopnost vyjádřit celou škálu emocí bezprostředně a naplno. Absence plytkosti, žánrových klišé a nabubřelosti, která je typická pro hollywoodskou tvorbu, je velmi osvěžující. Takže když už si nějaký indický film pustím, tak mám docela velká očekávání. V případě Hichki, jsem ale narazil. Rani Mukherjee byla bez debat vynikající a i když se tvůrci nesnížili k tomu, aby diváky emocionálně vydírali skrze Tourettův syndrom, místy to prostě dojemné bylo. A taky docela osvětné, protože si člověk uvědomí, jak limitující je to pro výběr zaměstnání, ale také jak moc to ovlivní vzdělávání a sociální vazby - jděte do divadla, restaurace... . Před tím neutečete, nepočká to na vhodnou chvilku... . Potud moc dobrý. Potíž vidím v tom zbytku. Parta problematických dětí, nějaké ty fráze, jak to mají těžký, standardní kolečko odmítání a přijetí, dokazování, že to nejsou looseři...to všechno už tady mockrát bylo v hollywoodském provedení. Možná mají v Indii identické problémy, které řeší stejně jako zmiňovaní hollywooďané, ale pravdou a současně handycapem v mých očích je, že od nich scénáristi opisovali až příliš (volná adaptace autobiografie amerického učitele...). Což by snad ani nevadilo, kdyby nebyla stopáž dvouhodinová, ale hlavně kdyby to celé, nebylo protivně patetické. Ano, jihokorejské a indické filmy obsahují patosu litry. Jenže v Hichki je ho víc než humoru, než dramatických scén...díky němu je celý film obsahově utahaný. Hodně dělá hudba, která fakt tlačí na pilu a snaží se diváka přesvědčit, že sleduje pálení posledního vydání Kámasutry. Takže tentokrát jsem zklamaný. Jedna hvězda jde jen za Roni. (31.10.2022)

Další variace na téma "nový učitel udělá z bandy grázlíků vzorné žáky". První hodina vypadala na 5 hvězd, všechno výborně klapalo, herci skvělí, hudba skvělá. Ale jak  film pokračoval, začal se přesunovat do kategorie "pohádka".  Tolik vylomenin by jim nikdy neprošlo, kdo by jim dával další šance pořád dokola? A že by lidi, kteří vám neustále hážou klacky pod nohy, najednou otočili o 180 stupňů? Ne, tohle se nestává.              Přesto jde o velmi dobrý film. 80% (07.01.2022)

Film o učiteľke postihnutej Turretovým syndrómom, ktorá sa pri hľadaní práce stretáva len s odmietnutím. Nakoniec prácu získa ako učiteľka triedy detí z chudobných rodín, ktoré sú problematické a nezapadajú do systému. Svojim prístupom si postupne deti získa a dokáže s nimi zázraky. Príbeh napriek tomu, že niečo podobné už bolo zfilmované mnohokrát v mnohých variáciách je vďaka Rani naozaj zaujímavý. Určite stojí za to vidieť. (18.05.2018)

Naina mi byla sympatická od prvních okamžiků, výborná Rani Mukherjee, a ta její škytavka mě vůbec nerušila. Bitva, kterou sváděla na všech frontách, se svým onemocněním, s otcem a především o budoucnost svých svěřenců, byla obdivuhodná. Výměny Nainy s panem Wadiou byly úžasné. Indičtí tvůrci se nechali inspirovat životním příběhem Brada Cohena, učitele s Tourettem a stálo to za to, krásný film o učitelském poslání + moc hezké texty písní. (17.03.2019)