Hra se smrtí

Spike Lee je solidní režisér, ale strašně často si ve filmech omýlá černošskou kulturu, zvyky a hlavně muziku, kterou já teda nedokážu vystát. Zde je ještě toho nejvíc undergroundového ražení stejně jako celý film. Ten je zase klasicky o drogových dealerech, o zlých hoších a o tom, jak se to v životě dá snadno posrat a je těžké se z toho vyhrabat. Nic moc. (06.12.2009)

Solidní drama prosté patosu z prostředí pouličních drogových dealerů v černošském sídlišti s autentickou atmosférou a dobrou analýzou mechanismu ničícího životy lidí v okolí. Líbí se mi, jak se všichni výrazně inteligentnější černošstí herci dokázali herecky proměnit v podstatně jednodušší bytosti, aniž by to působilo nějak nevěrohodně. Závěrečná pointa mě dostala. (18.08.2017)

Na tento film jsem se chtěl kouknout jen kvůli tomu, že v televizi zrovna nic pořádného nedávali (jako obvykle :o)) a já se šíleně nudil. Takže jsem si vybral tohle. Naštěstí jsem neudělal chybu a neusnul jsem u toho, když to dávali tak pozdě. Spike Lee se asi v režírování filmů nezmění. Pokaždé když uvidím nějáký jeho film poznám, že to dělal zrovna on. Jeho barevnost obrazu a střihová práce je na první pohled poznat. Já toho nelituji a ani on nemusí. Díky tomu mám rád jeho filmy i samotného Spika. Jeho dramata prostě musí milovat každý, protože zobrazují život američanů v jakémkoliv světle a z jakéhokoliv úhlu. (18.08.2004)

Černošský uznávaný režisér Spike “JOINT” Lee nakrútil vskutku brutálne-úprimný, nekompromisný FILM, v ktorom si nikto nedáva servítku pred ústa, kvôli tomu, čo mu vychádza z úst, sú to predovšetkým samé vulgarizmy, ale to je ešte veľmi sľabá náplasť oproti zločinu a drogám, keď tieto dve negatívne zložky priam kričia: , “že je to v tomto brooklynskom ghette strašne skazené” , a v EPICENTRE diania je mladý DEALER Ronald 'Strike' Dunham, ktorému poriadne šľapú na päty dvaja detektívi, najmä iniciatívny veterán Rocco Klein. Vykonala sa vražda istého týpka - Darryla Adamsa, a teraz nezostáva nič iné, ako prísť na to, kto je za tým ? Či Strikea nahuckal, ako prašivého psa, Rodney Little, ktorý od neho požadoval, aby sa z neho stal - líder, muž činu...? Na svetlo sveta vstupujú ďalšie zaujímavé postavy, a o „zábavu” je postarané_ Zahral si tu taktiež Harvey Keitel a produkoval Marty Scorsese, a tak som už dopredu vedel, že to nebude žiadna strata času, a som veľmi rád, keď som sa tentokrát opäť nemýlil ! Všade počuť hustý HIP-HOP, k tomu typická kamera k dispozícii, vynikajúci čierni herci, a na záver : „Trebárs na školách BY som povinne púšťal tento realistický film, a to nielen černochom, ktorých si väčšinou všetci spájajú so zločinom, ale ani sa im nie je, čo čudovať, ale aj obyčajným belochom, ktorí nie sú vôbec neviniatka, či trebárs všelijakým mexičancom, ktorí sú dobrí v drogových karteloch, ako určite aj Hispánci, Číňania, Japonci, či Eskimáci... Vštepovať im, čo ich čaká, ak sa dajú na dráhu drog spojených so zločinom”... _ Lahôdková vec, pri ktorej som ale nemal dobrý pocit, čo sledujem. Lee má talent. (11.08.2018)

Clocker (slangový výraz): low level drug dealer, který pracuje („clockuje“) 24 hodin denně. Spiker (též slangový výraz): bojovník za práva barevných. ____ Největším americkým problémem je, vždycky byla (od chvíle, kdy jsme vystoupili z lodi) a vždycky bude rasa. Toliko Spike Lee. Popravdě se mu ani nedivím. Vskutku existují klasikové rasismu, kteří jsou s to načrtnout černocha s odulými rty, placatým širokým nosem, většíma ušima a zlovolnýma očima, z kterých číší lačnost, chlípnost a úskočný pigment. Po této stránce stačí uvést třeba Ludwiga Clausse, který dělí lidi na kulovité, parabolické, pyramidální a polygonální. Jen se divák musí srovnat s tím, že se Spike ve svých filmech nepokouší o subjektivní komentář k ději, který tu přece jen byl, ale bojuje za rasovou rovnoprávnost a pronáší obecné ideje, k nimž konstruuje děj až druhotně jako záminku. Z téhož důvodu ví divák po celý čas příběhu více než postavy, aniž to jakkoliv vadí; protože Clockers nejsou thrillerem, ani detektivkou, kde se musí uvážlivě promýšlet dávkování informací mezi postavy a diváky, ale důsledným propojením kinematografie s Black Panther Party a Amnesty International. Pokud se tedy na konci filmu ukáže vypravěč mírně nespolehlivým v otázce, kdo zabil Darryla Adamse, skutečnost je taková, že nespolehlivé jsou pouze postavy, skrz které nám je vyprávěno – to je postihla pod náporem bílých schizofrenie a už ani nevědí, čí jsou. V přesně nastaveným a odzkoušeným hierarchickým žebříčku vyjebává v ghetu každý s tím pod sebou a je vyjebáván tím nad ním. Je to jako domino, přičemž Spike se táže po tom, kdo uvádí do chodu první kostku (samozřejmě pro nás má připravenou odpověď – jsou to běloši v čele s Johnem Turturroem), takže i když se Spike věnuje převážně oněm padajícím kostkám, které ve filmu zastupuje černošský gheto - tzv. melting pot v melting plotu - se svými mikro příběhy, navrací se neustále k původní otázce, k původní příčině toho všeho. Jako detektiv propátrává a čenichá, kdo uvedl domino do chodu. Detektiv se převtělil z postav do osoby režiséra – odtud důvod, proč nejsou Clockers ani thrillerem, ani detektivkou. (14.05.2009)