poster

Utøya, 22. července

  • Norsko

    Utøya 22. juli

  • anglický

    U: July 22

  • Slovensko

    Utøya, 22. júla

  • Velká Británie

    Utøya – July 22

Drama / Thriller

Norsko, 2018, 92 min

Komentáře uživatelů k filmu (96)

  • =woody=
    *****

    Zdar odvaze! Odvaze hlavní hrdinky, byť třeba není přímo ona skutečnou postavou. Odvaze tvůrčího týmu zpracovat tak citlivé a stále poměrně čerstvé téma tou nejnaturalističtější cestou. Odvaze každého, kdo dokouká tento hypnotický film do konce. Já to dal. K židli jsem byl jak přišpendlený a kdyby snad jediný špendlík spadnul na zem, bylo by jej v plném sále slyšet. Husí kůži mám ještě teď! Velmi snadno se totiž člověk díky "živé kameře" ponoří do situace a tu pak až nepříjemně fyzicky prožívá spolu s táborníky. Nic tak drsného jsem ještě neviděl. A zakazuji tento film všem rodičům, zejména těm, kteří vysílají své ratolesti na letní tábory! Ono je totiž filmově - a filmově... Woo.(4.7.2018)

  • Matty
    **

    Věřím, že o událostech v Norsku před sedmi lety lze natočit myšlenkově obohacující a formálně odvážný film, který divákem pouze neotřese, ale zároveň jej donutí přemýšlet. Utøya, 22. července takovým filmem opravdu není. Sice oceňuji sázku převážně na realistickou motivaci scén (byť je to u filmu s fiktivními postavami poněkud nadbytečné), ale ta sama o sobě dobrý film nezaručuje. Naopak vede k tomu, že většinu stopáže tvoří dlouhé, napínavosti prosté záběry několika postav schovávajících se a vyčkávajících někde v lese nebo pod skalnatým útesem. Autenticita je navíc nabourávána nevkusnými melodramatickými berličkami (matka volající své mrtvé dceři, mikrozápletka s chlapcem ve žluté bundě), napovídajícími, že hlavní a možná jedinou (cynickou) ambicí tvůrců bylo vyždímat z diváků nějaké emoce, trošku jim rozdrásat duše exploatací reálného teroru (tenhle úmysl je ostatně s jistou bezelstností naznačen větou, kterou Kaja v úvodu pronáší při pohledu do kamery, když telefonuje se svou matkou: „Nikdy to nepochopíš, prostě mě poslouchej"). Vyprávění je ale příliš přímočaré (pro doklad, že to jde důmyslněji, viz Van Santův skládačkovitý Slon) a ve hře je příliš málo proměnných, které by nás vtáhly do děje, takže Utøya nefunguje ani jako „zážitkový“ survival horor. Můžeme si klást otázku, zda Kaja přežije, nebo nikoliv, zda najde svou sestru, nebo nikoliv, ale to je tak všechno. Poppe spoléhá na naše napojení na protagonistku, ale zapomíná, že film není videohra, u které strach o život postavy zesiluje hráčova kontrola nad jejím jednáním. Udržet nás bez možnosti vydechnutí v přítomném okamžiku a zároveň podat komplexní výpověď o určité tragédii přitom lze, jak nedávno ukázal Saulův syn. Utøya je oproti tomu paradoxní rekonstrukcí události, o které se vyjma úvodních a závěrečných vysvětlujících titulků skoro nic nedozvíme. Jde pro mne o prototyp zbytečného filmu bez přidané hodnoty, který byl natočen hlavně kvůli vyvolání mediální odezvy. Filmu, na němž lze obdivovat akorát sportovní výkon představitelky hlavní role a kameramana (jakkoli personalizovaná kamera, reagující občas na okolní podněty nezávisle na postavách, vytváří zavádějící dojem, že sledujeme found footage záběry). 50%(9.7.2018)

  • pan Hnědý
    ****

    Nejsilnější zážitek z letošního filmového festivalu Cinematik. Autentický, depresivně a hlavně technicky a herecky překonává další filmové standardy. Technicky kamerou na jeden záběr, bez jediného střihu a hlavně herecky (neherci podávají emocionálně zdrcující výkony). Andrea Berntzen překonává herečku Laia Costa z Victoria (2015). Nepamatuji takové ticho v kině v závěrečných titulcích a odchodu z kina. Síla. [MFF Cinematik 2018](16.9.2018)

  • EvilPhoEniX
    *

    Nadhodnocené až běda a naprosto divácky nevděčný a zbytečný film, který jen mediálně přiživuje Brevikovu nechvalnou proslulost. Událost, která se stala 22. července 2011 na ostrově Utøya v Norsku byla strašlivá a zemřelo při ní 77 mladých studentů, bohužel samotný film nepředstavuje ani zdaleka hrůzu, která v reálnosti proběhla. Měl jsem velký problém s tím, že ve filmu absolutně nic nevidíme pouze slyšíme, takže kdybych byl slepý odnesu si zážitek naprosto obdobný. Film se zaměřuje pouze na jednu dívku, která celý film běhá, křičí, ukrývá se v jehličí či pod skalou a hledá svou sestru, zatímco Breivik kdesi v nedohlednu střílí bezhlavě všechny studenty, avšak divák slyší jen výstřely, řev a běh. Ve filmu je jen jedna mrtvola, jedno zranění a absolutně žádná krev, dokonce ani samotného Breivika neukážou a to beru za obrovský podraz už když všude zmiňují slovo "Masakr". Natočeno poměrně autenticky a na jeden záběr, ale co z toho když se za celý film nic nestane. Doufám, že Paul Greengrass v Americkém remaku příští rok natočí opravdový masakr s dusným psychickým terrorem a maniakálním Breivikem, aby předvedl na plátno opravdovou hrůzu, která tehdy proběhla. Kdyby alespoň v závěru ukázali fotky zesnulých, abych to mohl brát jako památku, ale ani toho jsem se nedočkal. Tohle je bez koulí, bez šťávy, bez drajvu a emocí. Ble. 30%(26.9.2018)

  • xxmartinxx
    **

    Považuju za problém, že není moc velký rozdíl mezi tím o tomhle filmu slyše a pak ho vidět - jeho zhlédnutí nepřidává nic k vědomí, že tento koncept existuje a byl realizován, ale v rámci toho nevychází z očekávání, spíš je upřímně řečeno ani nedorovnává, protože "žánrové" berličky narušují dost často tu úpěnlivě budovanou autenticitu.(1.9.2018)

  • castor
    ***

    Pamatuju si večerní zprávy ve veřejnoprávní televizi, které se skoro výhradně věnovaly útoku ve vládní čtvrti v Oslu, a pak v rámci telefonátu s externím spolupracovníkem ČT došlo ke zmínce, že se má údajně střílet i na nedalekém ostrově. A až pár desítek minut poté bylo zřejmé, co za tragédii se na ostrůvku Utøya odehrálo. Zvlášť když umírali zejména mladí lidé. Běhal mi mráz po zádech. Zatraceně moc. Po projekci snímku režiséra Erika Poppa, který sleduje klíčové okamžiky na ostrově od útoku do příchodu policie takřka v reálném čase bez střihu a hudby, jsem si reportáž České televize pustil znovu. A emoce zase udělaly své. Ovšem u samotného snímku to s nimi bylo velmi rozpačité. Prostě se příliš nedostavily. Fakta jsou zřejmá. Provedení ovšem nejisté. Kamera si záhy za zvuku prvních výstřelů vybírá hlavní hrdinku, která v panice hledá mladší sestru, a už se jí nepustí. Je stále s ní, nahlíží jí přes rameno. Snímání v nepřetržitém záběru už nicméně známe, tentokrát mě ale napadá pouze slovo monotónní. Zastavíme se u několika postav, ale ani ony v téhle štvanici nijak nezaujmou. Samozřejmě občas zamrazí – volání, které už dcera nezvedne, tahanice o poslední úkryty, chlapec ve žluté bundě – ale stejně mi chybí odpověď, proč snímek vlastně vznikl. Pocta obětem? K dobru jde fakt, že masového vraha snímek nezmíní ani jednou, nechce mu dělat radost či „reklamu“. Nevím, zda je správné použít spojení přidaná hodnota, ale něco mi prostě zoufale chybělo. Minimálně emoce ano.(21.9.2018)

  • Xmilden
    **

    Zvolená forma mě moc nenadchla. Vše sledujeme prakticky jen očima hlavní hrdinky, která se schovává před něčím co vlastně ani nevidíme. Takže se dozvíme maximálně to, že kolem běhají zmateně lidé, ozývají se výstřely, že mají v Norsku stromy a na skalnaté pobřeží. Navíc kromě hlavní hrdinky jsou postavy hrozně nesympatické. 40%(18.10.2018)

  • *CARNIFEX*
    *****

    Na jeden nádych, odsledované Nórske šialenstvo. Človeku je miestami naozaj veľmi ťažko, a len z vypätím síl sleduje niečo, čo nedáva žiadny zmysel. Rezať, soliť, zahojiť rany, opäť narezať, opäť soliť, opäť zahojiť rany, a takto stále dookola, do konca života. Takýto slaboch, si zobrať život nezaslúži. Takýto panák, musí trpieť ..(25.9.2018)

  • Vodnářka
    ****

    Připomíná to táborovou bojovku, ale tentokrát na ostro, v panice a s desítkami mrtvých. Ocitáme se uprostřed kempu na norském ostrově Utøya. Od prvního výstřelu prožíváme společně s postavami více než hodinu vyhroceného boje o život, plnou zmatku, strachu a nejistoty. Netušíme, co se děje, odkud přijde výstřel, kolik útočníků je a kam utéct. Každá minuta je nekonečná a pomoc nepřichází. Vidíme umírat mladé lidi a to, že jakékoliv neuvážené rozhodnutí se nemusí vyplatit. Na Utøye došlo k mnoha chybám, zejména ze strany policie, která reagovala příliš pomalu, a následky byly fatální. Snímek, bolí a nenechá nikoho se nadechnout. Divákům však nepřináší jen další drastický biják, ale hlavně zprávu, že je sice chyba žít stále ve strachu, ale nebýt na rizika připraven, je chybou mnohem větší.(4.7.2018)

  • WillBlake
    ***

    Pocit, který jsem si přál, aby ve mně tenhle film zanechal, byl bohužel silnější než pocit, který ve mně tenhle film doopravdy zanechal. I tak respekt představitelce hlavní postavy a celému štábu. A pokud se mě zeptáš, jestli na Utøyu máš jít do kina, řeknu ti, že jo.(21.8.2018)

  • SeBig
    ****

    Příjemně nepříjemnej zážitek. Psycho.(4.9.2018)

  • Slarque
    ****

    Hraná rekonstrukce masakru s kamerou nalepenou na hlavní hrdinku. Její příběh byl sice vymyšlen za použití snad všech obvyklých scenáristických pouček, ale i tak je to dost silná podívaná, která se nemá divákům nějak líbit.(6.7.2018)

  • Vančura
    **

    Jsem názoru, že tento film vzniknout neměl, neboť jen jitří staré rány pozůstalým, přiživuje Breivikovu nechvalnou proslulost, a může inspirovat další choré mozky, aby udělaly něco podobného. A pokud už vzniknul, mělo se tak dít jinou formou. Toto zpracování, kdy v celém filmu není ukázán ani Breivik a v podstatě ani jeho oběti (ono tam není vlastně ukázáno téměř nic a zastřelených těl i krve je ve filmu naprosté minimum), a namísto toho sledujeme celou dobu v reálném čase jednu postavu, která se buď někde schovává nebo někoho zachraňuje (tak trochu Mirek Dušín v ženském podání), je podle mě hodně nešťastné a filmařsky i divácky nezajímavé. Očekával jsem krvavá jatka, psychický teror a šíleného střelce, zkrátka film, který by mě nechal prožít tu hrůzu, která se tam tehdy stala - místo toho jsem dostal nejnudnější film pod sluncem o holce, která se věčně válí někde v jehličí - aby ji - SPOILER alert - Breivik v samotném závěru nakonec zastřelil - takový konec považuji téměř za podvod na divákovi. Souhlasím s Mattym, že je to zbytečný film - nechápu, proč vlastně vzniknul.(22.9.2018)

  • pepo
    *****

    Uplne ma to rozsekalo. Na jeden zaber natocena rekonstrukcia neuveritelnej tragedie a jeden z najstrasidelnejsich filmov co som videl. Od 10. minuty zimomriavky a od 20. slzy az do konca. 10/10(20.6.2018)

  • eLeR
    ****

    Pocitovo príšerné .. uf. Neviem si predstaviť ten strach, zúfalstvo ... ťažobu na hrudi. Mne osobne toto spracovanie sadlo, som zvedavá s čím príde Greengrass.(27.9.2018)

  • Chrustyn
    ***

    Film, kde forma vítězí nad obsahem a kde prvotní nadšení z působivého zpracování, přechází do monotónnosti. Efekt jednoho dlouhého nepřetržitého záběru je výborný a celé dění, kdy ví divák to co ví postavy je působivé, problém je pouze v tom, že se toho člověk rychle přejí a divákova pozornost a soucítění s postavami, začne nepříjemně rychle upadat. Jsem zvědav jak dané téma zpracuje Greengrass, který to pojme přeci jen jinak a věřím, že to v jeho podání dopadne přeci jen lépe a pro diváka atraktivněji. Utøya, 22. července není film, je to zážitek, nepříjemný, mrazivý ale lehce zapomenutelný a to se určitě nedá říct o situaci, kterou zpracovává.(8.10.2018)

  • kajda.l
    ****

    Strach, panika a logicky nelogický boj o život... Nic víc v tomto pojetí notoricky známé tragédie hledat netřeba. Filmu je vyčítáno, že nepokládá otázky a nenabízí odpovědi. A já se ptám, raději pouze sám sebe, jaké otázky bych si v dané situaci kladl krom "Co se to sakra děje?". Film není o Breivikovu motivu a mám dojem, že samotní tvůrci se mu ani věnovat nechtěli. Sugestivní a velmi nepříjemný divácký zážitek. Ač film nesází na explicitní vyjádření a krve je poskrovnu, od žaludku vám dobře nebude. Pocitový film a je na každém jednotlivci, jestli danou hru přijme nebo ne. Samoúčelné? Dost možná (telefonát od matky - zemřelé dívce - určitě). Ale já těm děckám věřil...(21.9.2018)

  • Dzeyna
    ****

    Drama, které vás vtáhne do děje na 100%!(16.10.2018)

  • ARI50
    **

    Podle mě si to k one tragedii zaslouží mnohem víc než se nam ukazuje.(16.8.2018)

  • RUSSELL
    **

    Myslím si, že tvůrci zvolili opravdu ideální formu k natočení filmu o masakru na ostrově Utøya. Navíc mám rád filmy využívající dlouhé záběry a obdivuji snahu každého, jenž natočí film v jednom záběru. Ono se tomuto filmu těžko něco vytýká. Je asi dobře, že vznikl, a že byl natočen tak, jak byl. Jsem rád, že tvůrci zvolili neotřelý způsob zobrazení skutečné události a nenatočili nějaký klasický biopic o Breivikovi, nebo něco podobného. Filmů o masových vrazích a dalších pomatencích bylo už habaděj a je lepší se taky jednou pořádně zaměřit na opačnou stranu barikády – tedy na lidi postižené těmito činy. Ze všech těchto důvodů bych tvůrcům dal palec nahoru, tak proč ale dávám filmu 2*? Prostě mě to nechytlo za srdce a neponořil jsem se do 72 minut zmatku a beznaděje – v čemž shledávám obrovský problém. Rozhodně nejsem divák, který potřebuje k prožitku z filmu neustálou akci, ale některé scény se tady tak neuvěřitelně táhnou, že jsem prostě byl většinu děje myšlenkami někde jinde a ne s mladými studenty bojujícími o přežití. Film začal skvěle a když se na ostrově začala ozývat střelba, tak mě opravdu zamrazilo. První minuty jsou tedy velmi silné a působivé. Film mě ale ztratil záhy při snad 10 minutové scéně, kdy se několik děti společně s hlavní hrdinkou schovávají u jednoho stromu a řeší, co se asi děje. Od té doby mě to začalo extrémně nudit, nedokázalo mě to přesvědčivě vtáhnout do jejich pocitů. Ačkoliv většinou bývám dosti empatický, zde to prostě na mě ze záhadných důvodů nepůsobilo. Nijak znatelně mě nepoložila ani dlouhá scéna s umírající holčičkou. Nejzajimávější mi přišly poslední minuty s vyústěním příběhu hlavní hrdinky – když ale nad tím přemýšlím, tak vlastně ani to mě zpětně nějak extra nedostalo, jen v ten daný moment jsem to moc nečekal. Utøya, 22. července je vcelku úctyhodný počin, který ale nejsem schopen patřičně ocenit. Ještě si to budu muset nechat trochu projít hlavou – rád bych tomu dal alespoň 3*, ale něco mi to nedovolí. Nevím... jsem z toho trošku rozpačitý. P.S.: Jednoznačně nejlepší rekonstrukcí útoku masového vraha stále zůstává chirurgicky přesná a šokézně chladná Polytechnika od Denise Villeneuvea.(4.7.2018)

  • DwayneJohnson
    ****

    Rozhodně, ne zcela dokonalý film, ale příběh je tolik silný, že to celé přebije. Takže ta čtvrtá hvězda je spíš jako vzpomínka na tu strašnou událost a nebo spíš memento. Doufám, že se už nic podobného, nejen v Evropě nebude opakovat....(21.9.2018)

<< předchozí 1 2 3 4 5
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace