poster

Utøya, 22. července

  • Norsko

    Utøya 22. juli

  • anglický

    U: July 22

  • Slovensko

    Utøya, 22. júla

Drama / Thriller

Norsko, 2018, 98 min

Režie:

Erik Poppe

Střih:

Einar Egeland

Zvuk:

Gisle Tveito

Scénografie:

Harald Egede-Nissen

Kostýmy:

Rikke Simonsen
(další profese)

Komentáře uživatelů k filmu (37)

  • kajas
    ****

    Prvních patnáct minut sledujete tak trochu dokument o teenagerech na táboře, ale pak zazní první výstřely. Výstřely, které všechno změnily. Kamera v podstatě neopouští hlavní hrdinku Kaju a umožní divákům stát se téměř přímými účastníky nastalého pekla. Některé scény sice mohou diváka ukolébávat (když se parta kamarádů několik minut skrývá za stromem a sem tam si něco zašeptá, skoro si přejete další útok), po většinu času ale dění na plátně neumožní vydechnutí. Dobrou volbou tvůrců byla zajisté i absence samotného útočníka - v nepravidelných intervalech slyšíme střelbu, spolu s Kajou míjíme mrtvá těla, ale se zlem se nikdy nestřetneme tváří v tvář. Tento fakt podle mého názoru sledování filmu ještě znepříjemnil a prožitek z projekce byl o to intenzivnější = hnusnější. Nezbývalo mi jen kroutit hlavou nad tím, že nesleduji klasickou filmovou fikci, ale hranou rekonstrukci skutečné události. Podobně na mě před lety zapůsobil Greengrassův "Let číslo 93".(22.7.2018)

  • Matty
    **

    Věřím, že o událostech v Norsku před sedmi lety lze natočit myšlenkově obohacující a formálně odvážný film, který divákem pouze neotřese, ale zároveň jej donutí přemýšlet. Utøya, 22. července takovým filmem opravdu není. Sice oceňuji sázku převážně na realistickou motivaci scén (byť je to u filmu s fiktivními postavami poněkud nadbytečné), ale ta sama o sobě dobrý film nezaručuje. Naopak vede k tomu, že většinu stopáže tvoří dlouhé, napínavosti prosté záběry několika postav schovávajících se a vyčkávajících někde v lese nebo pod skalnatým útesem. Autenticita je navíc nabourávána nevkusnými melodramatickými berličkami (matka volající své mrtvé dceři, mikrozápletka s chlapcem ve žluté bundě), napovídajícími, že hlavní a možná jedinou (cynickou) ambicí tvůrců bylo vyždímat z diváků nějaké emoce, trošku jim rozdrásat duše exploatací reálného teroru (tenhle úmysl je ostatně s jistou bezelstností naznačen větou, kterou Kaja v úvodu pronáší při pohledu do kamery, když telefonuje se svou matkou: „Nikdy to nepochopíš, prostě mě poslouchej"). Vyprávění je ale příliš přímočaré (pro doklad, že to jde důmyslněji, viz Van Santův skládačkovitý Slon) a ve hře je příliš málo proměnných, které by nás vtáhly do děje, takže Utøya nefunguje ani jako „zážitkový“ survival horor. Můžeme si klást otázku, zda Kaja přežije, nebo nikoliv, zda najde svou sestru, nebo nikoliv, ale to je tak všechno. Poppe spoléhá na naše napojení na protagonistku, ale zapomíná, že film není videohra, u které strach o život postavy zesiluje hráčova kontrola nad jejím jednáním. Udržet nás bez možnosti vydechnutí v přítomném okamžiku a zároveň podat komplexní výpověď o určité tragédii přitom lze, jak nedávno ukázal Saulův syn. Utøya je oproti tomu paradoxní rekonstrukcí události, o které se vyjma úvodních a závěrečných vysvětlujících titulků skoro nic nedozvíme. Jde pro mne o prototyp zbytečného filmu bez přidané hodnoty, který byl natočen hlavně kvůli vyvolání mediální odezvy. Filmu, na němž lze obdivovat akorát sportovní výkon představitelky hlavní role a kameramana (jakkoli personalizovaná kamera, reagující občas na okolní podněty nezávisle na postavách, vytváří zavádějící dojem, že sledujeme found footage záběry). 50%(9.7.2018)

  • Vodnářka
    ****

    Připomíná to táborovou bojovku, ale tentokrát na ostro, v panice a s desítkami mrtvých. Ocitáme se uprostřed kempu na norském ostrově Utøya. Od prvního výstřelu prožíváme společně s postavami více než hodinu vyhroceného boje o život, plnou zmatku, strachu a nejistoty. Netušíme, co se děje, odkud přijde výstřel, kolik útočníků je a kam utéct. Každá minuta je nekonečná a pomoc nepřichází. Vidíme umírat mladé lidi a to, že jakékoliv neuvážené rozhodnutí se nemusí vyplatit. Na Utøye došlo k mnoha chybám, zejména ze strany policie, která reagovala příliš pomalu, a následky byly fatální. Snímek, bolí a nenechá nikoho se nadechnout. Divákům však nepřináší jen další drastický biják, ale hlavně zprávu, že je sice chyba žít stále ve strachu, ale nebýt na rizika připraven, je chybou mnohem větší.(4.7.2018)

  • Slarque
    ****

    Hraná rekonstrukce masakru s kamerou nalepenou na hlavní hrdinku. Její příběh byl sice vymyšlen za použití snad všech obvyklých scenáristických pouček, ale i tak je to dost silná podívaná, která se nemá divákům nějak líbit.(6.7.2018)

  • pepo
    *****

    Uplne ma to rozsekalo. Na jeden zaber natocena rekonstrukcia neuveritelnej tragedie a jeden z najstrasidelnejsich filmov co som videl. Od 10. minuty zimomriavky a od 20. slzy az do konca. 10/10(20.6.2018)

  • =woody=
    *****

    Zdar odvaze! Odvaze hlavní hrdinky, byť třeba není přímo ona skutečnou postavou. Odvaze tvůrčího týmu zpracovat tak citlivé a stále poměrně čerstvé téma tou nejnaturalističtější cestou. Odvaze každého, kdo dokouká tento hypnotický film do konce. Já to dal. K židli jsem byl jak přišpendlený a kdyby snad jediný špendlík spadnul na zem, bylo by jej v plném sále slyšet. Husí kůži mám ještě teď! Velmi snadno se totiž člověk díky "živé kameře" ponoří do situace a tu pak až nepříjemně fyzicky prožívá spolu s táborníky. Nic tak drsného jsem ještě neviděl. A zakazuji tento film všem rodičům, zejména těm, kteří vysílají své ratolesti na letní tábory! Ono je totiž filmově - a filmově... Woo.(4.7.2018)

  • Hoyt
    **

    Nástup střelby byl neskutečně silný a já se těšil na obrovský zážitek. Ten se ale bohužel nekonal, protože takový pocit jako při začátku střelby už po zbytek filmu nenastal ani náznakem. Naopak přibylo šíleně nudných a zbytečných scén, kde se třeba 15 minut leží za stromem a nic se neděje ( i když si dokážu představit, že to tak třeba v reálu bylo tak tady to prostě film zabíjí) o dialozích a telefonátech domů nemluvě. O tento masakr jsem se hodně zajímal takže za mě veliké zklamání, protože ve mě kromě začátku emoce vůbec nevzbudil. Doporučil bych spíše nějaký dokument.(23.7.2018)

  • RUSSELL
    **

    Myslím si, že tvůrci zvolili opravdu ideální formu k natočení filmu o masakru na ostrově Utøya. Navíc mám rád filmy využívající dlouhé záběry a obdivuji snahu každého, jenž natočí film v jednom záběru. Ono se tomuto filmu těžko něco vytýká. Je asi dobře, že vznikl, a že byl natočen tak, jak byl. Točit nějaký obsáhlý biopic o Breivikovi, nebo něco na podobného, by bylo dosti necitlivé a řekl bych, že i zbytečné. Filmů o masových vrazích a dalších pomatencích bylo už habaděj a je lepší se taky jednou pořádně zaměřit na opačnou stranu barikády – tedy na lidi postižené těmito činy. Ze všech těchto důvodů bych tvůrcům dal palec nahoru, tak proč ale dávám filmu 2*? Prostě mě to nechytlo za srdce a neponořil jsem se do 72 minut zmatku a beznaděje – v čemž shledávám obrovský problém. Rozhodně nejsem divák, který potřebuje k prožitku z filmu neustálou akci, ale některé scény se tady tak neuvěřitelně táhnou, že jsem prostě byl většinu děje myšlenkami někde jinde a ne s mladými studenty bojujícími o přežití. Film začal skvěle a když se na ostrově začala ozývat střelba, tak mě opravdu zamrazilo. První minuty jsou tedy velmi silné a působivé. Film mě ale ztratil záhy při snad 10 minutové scéně, kdy se několik děti společně s hlavní hrdinkou schovávají u jednoho stromu a řeší, co se asi děje. Od té doby mě to začalo extrémně nudit, nedokázalo mě to přesvědčivě vtáhnout do jejich pocitů. Ačkoliv většinou bývám dosti empatický, zde to prostě na mě ze záhadných důvodů nepůsobilo. Nijak znatelně mě nepoložila ani dlouhá scéna s umírající holčičkou. Nejzajimávější mi přišly poslední minuty s vyústěním příběhu hlavní hrdinky – když ale nad tím přemýšlím, tak vlastně ani to mě zpětně nějak extra nedostalo, jen v ten daný moment jsem to moc nečekal. Utøya, 22. července je vcelku úctyhodný počin, který ale nejsem schopen patřičně ocenit. Ještě si to budu muset nechat trochu projít hlavou – rád bych tomu dal alespoň 3*, ale něco mi to nedovolí. Nevím... jsem z toho trošku rozpačitý. P.S.: Jednoznačně nejlepší rekonstrukcí útoku masového vraha stále zůstává chirurgicky přesná a šokézně chladná Polytechnika od Denise Villeneuvea.(4.7.2018)

  • Politik
    *****

    V kině běží 5 hvězdičkovej film. Realistický, bez zvuku, bez střihu. Celou dobu napětí a nepříjemný emoce. Síla. Film co ve vás něco zanechá. Gratuluju k mistrovskému kousku.(21.7.2018)

  • Goldbeater
    ****

    Další z neveselých snímků ukazujících, že pocit bezpečí je jen iluze. V Utøye hraje hlavní roli autentičnost. Dokážu si představit, že u tohoto filmu bude hodně diváků tvrdit, že forma převládá nad obsahem. Mně to tak však rozhodně nepřišlo, i když rozumím všem, kterým Utøya, 22. července nesedne, je to totiž dílo velmi náročné na sledování. Tvůrcům patří velké uznání hlavně za natočení příběhu v poměrně náročném terénu a s nevyzpytatelnými dětskými herci na pouhý jeden záběr! Působivé a emocionálně velmi nepříjemné a znepokojivé.(4.7.2018)

  • Vědma
    ***

    Rozhodně odvážný a dobře myšlený počin, který ale ve výsledku má ten účinek, že divák si zoufale přeje, stejně jako děti na ostrově, aby to už skončilo. A o to přeci nemůže jít žádnému režisérovi.(23.7.2018)

  • kolda1990
    ***

    To si takhle jedete na ostrov, prý nejbezpečnější místo. No a co se dělo asi každý ví. Filmařsky odvážné dílo, které bylo točeno bez střihu což samo o sobě je dost netradiční. Nejdříve menší uvedení do děje a pak už jenom z dálky střelba, panika, útěky a schovávání. Natočeno velmi realisticky, ze začátku z toho až mrazilo, ale pak nevím proč, nějak jsem se o hlavní postavu nebál. Čekal jsem od toho určitě víc, než samotný film je spíš fascinující ta událost sama o sobě. Každopádně ale režisérovi fandím a dávám pěkné 3.(8.8.2018)

  • Lischai
    *****

    Kamarádi, nikdy jsem nezažil v kině tak hrobové ticho, jak bylo po konci tohohle. Utøya je 90 minut koncentrovaného stresu, paniky a pravěké hrůzy ze smrti. Ve tmě kina jsem viděl lidi s našponovanými nervy, jak si doslova cpou pěsti do pusy, aby nekřičeli. Nevím, jestli to potřebujete vidět, já jsem asi nepotřeboval, ale stejně je to za mě teda nejsilnější film za poslední roky.(24.7.2018)

  • campix
    *****

    Když správně zvolená forma umocní filmový zážitek, tak často dokážu odhlédnout i od některých nedostatků a to je přesně případ Utoya. Opravdu se mi líbila forma jakou Norové přistoupili ke ztvárnění tragických událostí dne 22. července 2011. Dynamická kamera ala found footage, kdy rozstřeseně sledujeme cestu hlavní hrdinky takřka na vlastní kůži. Dále stylizace bez střihu a intenzivní akce, kdy vlastně většinu toho, co se děje, vůbec nevidíte, jelikož se schováváte společně s hlavní hrdinkou. Plusem je pro mě i to, že útočník není nikdy pořádně vidět a v hlavní roli není on sám, jak Norové pravděpodobně chtěli. Jde tak hlavně o velice intezivní zážitek umocnění svojí formou. Jeden z nejintenzivnějších za poslední roky.(3.8.2018)

  • Mr.Cinephile
    ***

    7 let poté, co Breivikovi přeskočilo a popravil 69 dětí, se Erik Poppe rozhodl téměř zrekonstruovat tento odporný čin. Jestli je to brzo nebo tak akorát nedokážu správně posoudit, ale kontroverzi tento film určitě vyvolá. Formou je tento snímek jedinečný, ukazuje totiž celých 90 minut (bez střihu) osud mladé dívky, která se jen snaží přežít a najít svou setru. Forma je právě to, co podráží tomuto snímku nohy. Díky tomu je film pocitově strašně dlouhý, jelikož se odehrává na opravdu pár místech a tak nedokáže tolik zaujmout jak by asi měl. Tleskalo se, ale ne tolik jako jindy. » Berlinale «(20.2.2018)

  • LenkaAK
    ****

    Les Blair Witch ožívá v Norsku. Prožijete přesnou časovou stopáž skutečné události. A když si člověk uvědomí, že je to podle skutečné události, vědomí musí tu hrůzu dlouho zpracovávat.(4.7.2018)

  • L_A_D_A_S
    ****

    Opravdu silný zážitek, který mi ovšem kazila jedna drobnost. Režisér si zřejmě myslel, že to co se stalo na Utoye nebylo dostatečně silné, tak tam přidal hloupou zápletku s ještě hloupější hrdinkou. Ta kdyby tam běhala o půl hodiny déle tak začnu fandit Breivikovi.(22.7.2018)

  • venca163
    ****

    Dostal teda ten lepší playstation? #střihyNaŤajnačku #mffkv (70%)(2.7.2018)

  • hansel97
    ****

    Intenzivní zážitek. Vlastně taková teroristická verze Nolanova Dunkirku v tom smyslu, že se pracuje čistě s emocemi strachu, paniky a zoufalosti, bez toho aniž by byl kdykoliv vidět nepřítel či smrt (až na pár výjimek). Kamera sedí k typu filmu, ale i tak je místy dost rušivá, každopádně to vynahrazuje způsob, jakým divák veškeré emoce je nucen prožívat s táborníky. Nemůžete si pomoct a v hlavě říkat: "No, tak nebuď blbá, teď musíš být ticho, utíkej." A to se mi už u filmu dlouho nestalo. Morálně mi na filmu bohužel vadí, že byl natočen tak brzo. Chápu, že se snaží o osvětu a varování, ale zároveň vydělává na tragické události stejně jako fakt, že nyní vznikají dva filmy o klucích v thajské jeskyni.(1.8.2018)

  • jefff
    *****

    Jeden z nejsugestivnějších filmů, které jsem kdy viděl. Film bez jediného střihu z pohledu obětí přináší autentický zážitek z pronásledování démona Breivika po malém ostrově, kde náhání nic netušící děti. Syrové, drsné a především nekonečně děsivé.(3.7.2018)

  • Rohy212
    ****

    72minutové psychologické peklo v kontinuálním záběru. Erik Poppe v Utoya, 22. července děsí diváky prvním i posledním výstřelem. Technicky uchvacující dílo, to zbylé už je poněkud diskutabilní. Oceňuji ale, že ačkoli všichni známe jméno střelce, snímek ho ani jednou nezmíní. (KVIFF 18)(2.7.2018)

<< předchozí 1 2
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace