Maniak

Co na to říci. Nebyl jsem si jist ani po dvou dílech. Myslel jsem si, že se to určitým způsobem spraví. Ale byl jsem až nečekaně překvapen, že ne. Více a více se totiž seriál prohluboval do svého vlastního světa, což oceňuji, jelikož to ukazuje úplně novou a lepší formu kreativity. Nicméně, jelikož jsem se nechytil ani na začátku tohoto všeho, tak už se to ale pro mě vezlo z kopce od začátku. Nakonec mi to silně připomínalo seriál Legion. Což byl asi i ten problém, protože ani u tohoto díla, jsem se vlastně nikdy nechytil. Je to zvláštní počin, který si určitě přispěl k rozkvětu toho, co by mohl rok 2018 nabídnout. Ale nesedne to každému. Včetně mě. Jako i jiné věci. A tomu plně rozumím. (31.12.2018)

Extra poutavý začátek plný potenciálu a působivý konec, který porazí na kolena všechny slabochy na silná finále. Jen mezi tím je všeho trochu moc. Barev, změn nálad, nápadů, ale než bych obdivoval originalitu a jednotlivé vstupy do nových vizí, připadají mi na mysl jednotlivé předobrazy a více či méně ochotně se přehrabuji v tom, jak se nejlépe inspirovat Matrixem, Klubem rváčů, Mechanickým pomerančem nebo třeba Mr. Robotem. I přes trochu na sílu hnané, ale přesto obdivuhodné žánrové rozkročení zůstává vše v jádru na rovině hlavní dvojice. Páru roztřesených porouchaných dušiček, které díky jako vždy přesné Emmě a k mému nemalému šoku i dokonalému Hillovi nechávají diváka zas a znova žasnout a fandit, ať se někde v tajemném mozkovém zákrutu skrývá tajemství, jak smutek a beznaděj zahnat a (vy)léčit. Bohužel jakmile se začne příliš dlouho mluvit o celém výzkumném projektu, Theroux je nucen hrát karikaturu a dává se prostor Gretě nebo Azumi, vyhodí mě to okamžitě ze sedla. Chápu, že tvůrci mají v hodně nadsazené látce plné velkých vědeckých slov a filozofických parafrází tendenci být v klidnějších vodách trochu poťouchlí, ale vůbec to nefunguje a návrat do hlubin původního konceptu mi pak pokaždé trvá dlouhé minuty. Za uklidňující vědomí, že i přes spoustu poct a zatáček je Maniac v první vlně o záchraně v místech, kde ji člověk nečeká, ale zaokrouhlím hodnocení nahoru. Takových jistot totiž není nikdy dost. (21.10.2018)

Seriál na začátku nabírá velmi zajímavou zápletku pohybující se mezi mysteriózním krimi a sci-fi ve stylu osmdesátkového cassette futurismu, na který se dnes už v podstatě zapomnělo. Bohužel ale vše po 4. díle zmizí a ze seriálu se stane obyčejné podprůměrné drama, které jsem dokoukal jen proto, že jsem doma ležel v posteli po vytržené osmičce a na nic jiného se stejně nezmohl. (04.10.2018)

Bizarní, vtipné, retro, dojemné, prostě nádhera. Příběh o tom, že se v životě všichni někdy cítíme sami a cestu ven z temnoty, v které se někdy ocitneme, najdeme především s pomocí přátel a vzájemné touze si pomoci, místo toho, abychom si pomáhali doktory a prášky. Takhle už mě dlouho žádné finále neudělalo šťastnou a zároveň jsem si dlouho takhle nepobrečela. Mnoho bylo řečeno kritiky o dokonalosti Emmy Stone a Justina Therouxa. Hill má možná roli nejtěžší, co se týče balancování mezi dramatem a komedií, ale na konci mě jeho Owen dojal úplně nejvíce. Hudba je nezapomenutelná a bez ní by Maniac nefungoval. V dnešní Peak TV éře je někdy těžké najít něco, co mě takhle chytí za srdce, ale Maniacovi se to podařilo. "Because you're my friend." (05.10.2018)

První tak tři nebo čtyři díly jsou super, potom to začne být zbytečně natahované, ale poslední dva díly jsou zase skvělý. Naštěstí to hodně zachraňuje kratší délka některých dílů. Některé světy jsou zajímavé, vtipné, ale nějaké zas naopak. Chyběly mi v tom větší zvraty. Nějaké by se sice našly, ale minimálně. Nezačal jsem se na to koukat kvůli Hillovi, ani kvůli Emmičce Stone (ale zas přiznám, že díky nim jsem se občas dokonale pobavil), celkově mě zaujal příběh a zpracování. Líbila se mi hudba, ta má také něco do sebe. Doteď nevím, jestli jsem spokojený se závěrem. Ne, že by měl kdejakou chybu, ale nevypadal podle mých představ… (28.10.2018)