Jaroslav Hasek's Exemplary Cinematograph
Režie:
Oldřich LipskýKamera:
Vladimír NovotnýHudba:
Emil LudvíkHrají:
Vladimír Pucholt, František Filipovský, Vladimír Řepa, Vladimír Bejval, Eman Fiala, Helena Kotoučová, Jaroslav Marvan, Meda Valentová, Václav Postránecký (více)Obsahy(1)
Vzorná škola mocnářství, Vzorné rodinné štěstí, Otec chudých, Vzorná láska lepších lidí. Kolem roku 1900 promítá v jarmareční boudě Jaroslav Hašek čtyři filmové příběhy. Veselosti ze života c. a k. monarchie s komentářem jana Wericha. (oficiální text distributora)
Recenze (39)
Kdybych šel v padesátých letech do kina, nejspíš bych vykřikoval: "Nikdy jsem v českém filmu neviděl tolik hravosti, tolik rozpustilosti, tolik radosti z tvorby, tak málo bržděnou vlastní sřelenost, tak sympatické uličnictví, tak rozjásanou drzost." Dnes už máme takových filmů více a já jsem tomu jen rád. Kdepak... koho by v 30. a 403 letech napadlo natočit film o klukovi, co se kvůli písemce zamkne na záchodě nebo jak dostat křečka z kanape? "Pryč s prvorepublikovou maskovanou upjatostí! Ať žije svobodná fantazie!" křičím hloupě v těch nesvoboných padesátých letech. A kdybych tušil, s čím Lipský teprve přijde... ()
Čtyři povídky podle Jaroslava Haška, spojené rámcem komentáře majitele pouťového kinematografu (vidíme jen jeho siluetu v šeru promítacího stanu, ale namluvil ho Jan Werich). Ještě to není úplná senzace, ale rozhodně zajímavý film, který už předznamenal, co bude Oldřich Lipský točit. Už je tady secesní Praha, skoro všichni jeho klíčoví herci, viráž a daleko větší nadsázka, než bylo do té doby zvykem. Hlavně v druhé povídce "Vzorné rodinné štěstí" o těch nejbláznivějších pokusech, jak dostat zatoulaného křečka z útrob gauče. :-) Hezká stará komedie, která mi připomíná francouzské filmy té doby, třeba Ztracené vzpomínky. 80% ()
„Ano i pana školníka lze použíti coby páčidla, ano…“ Pobavila již inzerce („zajímavé kukátko“) předcházející povídkám. K nim na přeskáčku. Otec chudých byla veskrze průměrná a více mě krom Effy zaujala jen rozuzlením. Víc jsem se bavil u Vzorného rodinného štěstí, to se sice s tou vší faunou a způsoby „vymítání“ maličko opakovalo, ale pohled na marné puzení a hlavně na jejich sousedy seshora vyloženě neomrzel. Opravdu nadprůměrná byla až Vzorná škola mocnářství stavící na výborném Pucholtovi a Filipovském, měla už více podařených hlodů a pointa se vskutku vydařila. Za nejpovedenější pak považuji Vzornou lásku lepších lidí, u které jsem se smál prakticky od začátku do konce a dočkal se spousty kvalitních frků (včetně povedeného snu). Vše pak zastřešoval Werichův komentář plný průpovídek, které pomohly prodat nejeden fór. Celkově to vidím na solidní 4*. „Zhrzená ošemetnice přiletěla do ležení a zřítila se na vepřovou kýtu pana Vilíma. Pan Vilím jevil větší zájem o kýtu vepřovou než o Aniččinu…tedy mdlobu!“ ()
"...a usnul zdravým spánkem člověka, který má přeraženy obě nohy." Skvěle ztřeštěné Haškovy povídky, z nichž nejvíce se mi líbila ta, ve které Jaroslav Marvan a jeho nastávající zeť Jiří Sovák spolu se zbytkem rodiny a sousedy vyháněli křečka z gauče pomocí fretek, morčat a ježků. Ovšem i ostatní příběhy měly leccos do sebe a velmi milý byl také spojovací materiál a samozřejmě naprosto přesně namluvený komentář Jana Wericha. ()
Film režiséra Miroslava Hubáčka „Haškovy povídky ze starého mocnářství", natočený v r. 1952, volně spojoval čtyři Haškovy humoresky. Aby využil co nejvíce Haškova textu, aby konfrontoval jednání hrdinů v povídkách s jejich jednáním ve skutečnosti vymyslil režisér filmu „Vzorný kinematograf Haška Jaroslava" Oldřich Lipský se spoluautorem scénáře J. A. Novotným pro další haškovský film hraný rámec: v jarmareční boudě promítá Jaroslav Hašek hlavním osobám svých příběhů čtyři filmy, které náležitým způsobem komentuje Právě do tohoto komentáře je zahrnuto to vše z Haškova osobitého humoru, co se nedá vyjádřit ani obrazem, ani v dialogu jednajících postav. Hraný rámec - promítání filmů v jarmareční boudě - vtáhne diváka plně do ovzduší doby na počátku našeho století a navíc umožnilo autorům použít řady působivých formálních záběrů: zrychleného chodu kamery, trhaného pohybu, triků atd. Po fotografické stránce je film zajímavý tím, že jeho Vladimír Novotný použil pro podtržení dobového koloritu jednotlivých Haškových povídek, pro odlišení rámcového příběhu, jakož i pro zdůraznění změny filmového času různobarevného tónování (viráže) obrazu. — Film „Vzorný kinematograf Haška Jaroslava " je druhou samostatnou režijní prací Oldřicha Lipského. Před úspěšnou veselohrou „Cirkus bude" pracoval Lipský jako asistent režie na filmu „Racek má zpoždění", s J. Strejčkem spolupracoval na filmu „Slepice a kostelník" a s režisérem Miroslavem Hubáčkem na filmu „Haškovy povídky". Filmový přehled 20/1956 ()
Křeček s fretkou v kanapi. :o) Už dlouho jsem přesvědčená, že Hašek psal skvělé povídky které předčí i jeho nejznámějšího Švejka. S odstupem času se bavím stále víc a víc a víc ... ()
Filmařsky neobyčejně vynalézavé, padesátými lety nezatížené, ale pro uřvané herectví a přeplácanost některých scén téměř nesnesitelné. Alespoň pro mě teda. ()
Výborné zpracování čtyř povídek Jaroslava Haška pod taktovkou Oldřicha Lipského, vtipně doplněné komentářem Jana Wericha. Hodnocení jednotlivých povídek: Vzorná škola mocnářství ***** (Pucholt byl skvělý už ve svých dvanácti letech!), Vzorné rodinné štěstí *****, Otec chudých ****, Vzorná láska lepších lidí ****. ()
Mám problém, u Haška se nepopadám za břicho, ale za hlavu s douškou na téma, co je na tom komického. Ani plejáda herecké elity nedokázala zachránit marnost. Kde nic není, ani kamera nebere. A tak si jen zase Oldřich Lipský obsadil bratra, který by si jinak snad ani nezahrál, neboť ostatní režiséři jím oprávněně opovrhovali. ()
Spoilery! Jarda Hašek byl skutečný mistr při hře se slovy a Honza Werich byl zase dokonalý vypravěč. Když si dáte tyhle dva pány vedle sebe, tak je kvalita zaručena. Kvůli některým hláškám jsem dokonce vracel snímek zpět, abych si je poslechl znovu, což běžně vůbec nikdy nedělám. První dva příběhy neměly nejmenší chybu a málem mi ze smíchu praskla bránice. První příběh o studentovi, který se ze strachu z písemky utekl během hodiny zamknout na hajzl a druhá o zatoulaném křečkovi v gauči a následných pokusech o jeho vypuzení, které postupně přivedly do gauče celou zoologickou zahradu, to bylo něco úžasného a nevěřím, že Jarda Hašek při vymýšlení takových příběhů popíjel pouze pivíčko. Celý film je obsazený českou hereckou smetánkou, takže ani po této stránce nemohou existovat výtky. Bohužel zbylé dva a půl příběhu bylo poměrně o ničem. Nebyly mi blízké tématem ani humorem, nudil jsem se a trpěl. V celkovém součtu tedy nedám více než lepší tři kousky. ()
Měl-li bych čtvero taškařic rozdělit dle toho, jak u mě dopadly, tak takto: Vzorné rodinné štěstí, Vzorná láska lepších lidí, Vzorná škola monarchie a Vzorný mecenáš. Připomínka zlaté éry kinematografie, ovšem v typických kulisách české satiry, která se bez zvuku neobejde. Příjemné pokoukání. ()
Lehce úsměvný haškovský kvartet, jehož původní spotřební žurnalistickou hodnotu zachraňuje plejáda hereckých legend v čele s výborným Marvanem, Fialou, Sovákem, Kopeckým, Kemrem, Filipovským a dalšími. Z ryze historického hlediska si lze povšimnout rovněž teenagerských rolí dvanáctiletého Václava Postráneckého a třináctiletého Vladimíra Pucholta. Únikový film s únikovým humorem, dnes vítaným a namnoze vděčným. ()
Oldřich Lipský výrazně obohatil čs.kinematografii řadou komedií všeho druhu, čistý dramatický nebo jiný žánrový film bez výrazní komediální složky snad nikdy nenatočil. Jeden ze svých prvních snímků zasazuje na počátek 20.století, do doby prvních českých biografů. Samotný Jaroslav Hašek zde vystupuje jako neviditelný průvodce v podání hlasu Jana Wericha, promítající divákům čtyři své povídky. Víc než klasický celovečerní film to evokuje jakoby záznam fiktivního kinematografického pořadu, kde hlavní postavy z povídek ožívají nejen na plochém stříbrném plátnu, ale i mezi diváky v hledišti, kde (mnohdy uraženě) reagují na promítané filmy. Nejen díky dokumentárnímu úvodu bohatého na ukázky dobových reklam a vizitek mi snímek hodně připomíná styl Alfréda Radoka z jeho historických komedií téže doby... Dávám hodně bodů za skvěle zachycenou atmosféru a styl (nejen) filmového umění z posledních let monarchie, Haškovský humor na plátně (byť v často naivních zápletkách, viz. třeba pokus o vyhnání křečka z kanape pomocí vházení dalších a dalších hlodavců) a za Jaroslava Marvana. 75% (deníček - Z československého filmu 50.let: Pestrá paleta žánrů) ()
V kontextu padesátých let rozhodně nadprůměrná podívaná, která poněkud překvapivě nemá prakticky žádný ideologický nános. Zajímavé a instruktivní je srovnání s "Haškovými povídkami ze starého mocnářství", přičemž "Vzorný kinematograf" se mi zdá po všech směrech zdařilejší. Opět ovšem s výhradou, že jde o kvalitativně dosti nevyrovnaný počin. Pasáže podané skvěle a zcela suverénně se střídají s místy spíše rozpačitými, takže zatímco druhá povídka je skutečný filmový skvost, ty zbylé tři jsou spíše slabší. Samostatný problém pak představuje "biografový" děj, tvořící základní rámec a také filmové předěly jednotlivých povídek. Rozhodně jde sice o zajímavý nápad, ale ve výsledku je jednoznačně nejslabší částí filmu... Vzorný kinematograf rozhodně nepatří k nejlepším filmů Oldřicha Lipského, ovšem z hlediska jeho budoucích filmových počinů je nepochybně zajímavým dílkem, v němž se na mnoha místech takříkajíc "blýská na lepší časy"... Z heců je třeba konkrétně zmínit především skvěle hrajícího Jaroslava Marvana, kouzelnou epizodní roličku Miloše Kopeckého a také asi nejznámějšího protagonistu "české nové filmové vlny" Vladimíra Pucholta v kouzelné dětské roličce... Celkový dojem: 75% ()
"Nemějte obav, tohle jsou ta nejsmradlavější morčata v Rakousku-Uhersku!" Je to špatně od začátku, protože obsažené Haškovy příběhy nemají dobrý filmový potenciál, takže se v nich často opakují stejné situace a každá trvá navíc ještě zbytečně dlouho. Na tohle vás bezpečně připraví naprosto zoufalá první povídka, která je celá o tom, jak několik lidí není schopných otevřít dveře na hajzl, aniž by to mělo jakoukoli vtipnou pointu. Že s materiálem bojuje samotný film je zřejmé již jen tím, že využívá prakticky veškeré vyprávěcí berličky a tím myslím, že je zde mimo jiné i overvoice a zároveň mimozáběrový text popisující děj. Pokud si z filmu něco zapamatujete, tak to bude reminiscence Caddyshacka, maniakální výkon Ludmily Píchové a celkem věrohodná snaha formálně se přizpůsobit předválečnému rámování a způsobu vyprávění. Tady je to nadhodnoceno jenom protože Werich, což je v Česku obecný problém, protože bodré lidové mudrlanství je místní civilizační choroba. ()
Vzorný kinematograf Haška Jaroslava je pro mě tím typem komedie, kde chápu, co na ní je vtipné, dokonce mi většina z toho i vtipná přijde, ale nezasměji se u toho ani jednou. Dokonce ani koutky úst se mi skoro nehnuly, párkrát ano (hlavně u prvních dvou povídek), ale pořád je to dost málo. Nejvíc se mi asi líbila první povídka (které bych samotné i tak dal asi jenom 3*), pak ta druhá, která nebyla špatná, ale poměrně utahaná a u třetí a čtvrté jsem se nebavil skoro vůbec, jen strašně nudil a u té čtvrté už doufal, že to celé konečně skončí... Já nevím, mě to vůbec nesedlo a v rámci Lipského kinematografie budu tenhle film do budoucna ignorovat stejně, jako Zabil jsem Einsteina, pánové. U obou těch filmů totiž nedokážu uvěřit tomu, že za nimi stojí tak geniální režisér... 2* ()
Velmi příjemná zábavná podívaná, která je určitým mixem podání i hereckého obsazení obdobích předválačného a právě nastupujícího a vrcholícího v 60. letech. VZORNÁ ŠKOLA MOCNÁŘSTVÍ s radostí ukazuje trápení malého Chocholky (ještě malinký Vladimír Pucholt) při hodině latiny a závěrečné písemné zkoušky, kterou chce vyřešit útěkem a schováním se na záchod. Ale pan profesor (František Filipovský) je rozhodně proti tomu. VZORNÉ RODINNÉ ŠTĚSTÍ nám ukazuje trampoty v rodině pana Honzátka (Jaroslav Marvan), když jeho syn (ještě malinký Václav Postránecký) přinese domů křečka, který nalezne daleko příjemnější místo k pobytu, guač. Nastává boj o jeho vystrnadění, kterého se účastní i nastávající ženich Groom (Jiří Sovák) a nešťastný soused (Eman Fiala), kterého žena bije, ale sám to omlouvá tím, že je to z lásky. OTEC CHUDÝCH se krásně trefuje do falešné dobroty a mecenášství továrníka (Bohuš Záhorský), jehož deklarovaná dobrota pěkně semele, urazí a zesměšní. VZORNÁ LÁSKA LEPŠÍCH LIDÍ nám ukazuje ženy jako schopné všeho, aby se vdali za toho koho chtějí. Obětí se stává starý mládenec Havlíček (Josef Kemr), který je obviněn ze zneužití mladé dívky (i když před ní utíkal) jejími rodiči a přinucen ke sňatku. Druhého mládence (Lubomír Lipský), který zase touží po lásce a jejích důvěrných projevech, přinese do rukou sice pěknou, ale úplně chladnou dívku. Příjemná zábava, lehce škodolibá, ale vtipná. ()
"a spal zdravým spánkem člověka, který má přeražené obě nohy..." Je vidět, že knižní předloha bude velmi kvalitní, to, co čte v komentáři Jan Werich, je vtipné a má šťávu. To se ale o "groteskovém pojetí" jednotlivých příběhů říct zdaleka nedá. Snaha o vtip zabíjí vtip jako takový, a tak jsou vtipné jen ty Werichovy komentáře. Poslední povídka je asi nejlepší. 60% ()
Zajímavý jen werichův komentář a třináctiletý pucholt ()
"Nemějte obav, tohle jsou ta nejsmradlavější morčata v Rakousku-Uhersku!" Ze všech těch Haškových povídek ve filmovém (lehce groteskním) hábitu Oldřicha Lipského a s bryskním doprovodným komentářem Jana Wericha je jednoznačně nejvtipnější ta druhá o zatoulaném křečkovi v gauči a následných pokusech Jaroslava Marvana o jeho vypuzení, při nimž postupně přivede do gauče téměř celou "zoologickou zahradu". Opravdu vtipná skeče. Bavila mě vcelku ještě i povídka první, v níž mladičký Vladimír Pucholt hraje studenta, který ze strachu z písemky z latiny utekl během hodiny a zamknul se na hajzlíku („Ano i pana školníka lze použíti coby páčidla, ano…“ :D). Zbylé dvě mě už spíše nudily, snad jen Werichův komentář zůstal občas vtipný. ()