Skleněný pokoj

Jakožto člověk, co před pár lety bránil Ševčíkovo Masaryka, jsem z kina odcházel poměrně strnulý. Nedokážu moc posoudit, jestli samotná předloha není sama o sobě nezajímavá, nebo je to spíše problém scénáře, ale film má rozhodně citelné vady. Táhne se, první hodina negraduje a je téměř o ničem, navíc zbrkle přeskakuje prudkým střihem někdy i o několik let dopředu bez nějakého vysvětlení. V promu se samozřejmě láká na Karla Rodena nebo Janu Plodkovou, kteří jsou ve filmech tři minuty a Jana jednu scénu. Problém je, že si nejsem úplně jistý, co chce film sdělit. O vile Tugendhat nám řekne pár faktických informací, ale příběh okolo něj je čistě románový. Hlavní hrdinka Carice Van Houten má po nástupu komunismu velké problémy, v 60.letech je na vysoké pozici. Spousta postav z úvodu později zmizí a není o jejich osudu nic řečeno. A k tomu všemu kina Skleněný pokoj pouští v “originálním znění,” což není pravda, jelikož je plně nadabovaný (kompletně českými herci včetně Slováků a sebe samých) a tradičně naprosto příšerně; slova nesedí do úst, jelikož se natáčelo v angličtině a nedokonalá kvalita zvuku upozorňuje na nekorespondování obrazu se zvukem. Děravé zklamání, které zřejmě bude bavit pouze pamětníky nebo totální fanatiky do umění..5/10 (31.03.2019)

Doufal jsem, že jdu na příběh o niterných pocitech dvou žen v průběhu několika desítek let, propletený s osudy vily Tugendhat. Víc jsem si nezjišťoval, knihu jsem nečetl, očekávání jsem vlastně neměl žádná. Přesto jsem byl rozčarovaný, protože osudy obou žen, resp. jejich vztah byly podány velmi chladně, jakoby se tvůrci rozhodli divákovi nic neusnadnit a spoléhali na to, že si cestu k oběma hrdinkám najde jen na základě silné empatie. Než si to uvědomíte, než vám dojde, že se nic nerozjede, že je to Ševčíkův způsob, jak chce tento příběh vyprávět, uplyne dobrá hodina. A tak vás bude o to víc zajímat osud oné vily, která se tady jmenuje z nějakého důvodu jinak, stejně jako její architekt. Přestože byla práce s kamerou působivá a vše bylo jaksi opulentně nablýskané a snímané s uměleckým lookem (s tím ovšem vůbec nekorespondovalo, že zvuk byl místy otřesný a jen podtrhoval strojové dialogy), v této pasáži jsem se docela nudil. To vše by se asi dalo pominout, nebýt druhé poloviny filmu, ve které byly jak obě hrdinky, tak vila protaženy historickými událostmi cca 30-ti let. Asi nemá cenu zmiňovat, že nejdelší zastavení se konalo v době války. Následoval rok 1968 a přiznám se, že už ani nevím, kdy a jak to vše skončilo. Lví podíl na tom má i fakt, že se hrdinky za těch 30 let fyzicky skoro vůbec nezměnily. Nejsem Skleněným pokojem vysloveně zklamaný, jen mě prostě neoslovil. Je studený a okázale velký, drahý, zahraniční...ale přitom velmi neosobní. PS: jako rodilého Brňáka mě zarazilo, že město Brno přispělo 4,3 miliony korun a ve filmu není ani zmínky o tom, že se vila nachází v Brně. Navíc bylo změněno jméno architekta i majitele, takže nezazní ani jméno vily. Pokud čekáte, že z vily Tugendhat něco víc uvidíte, budete zklamaní. To PR, které si tvůrci skrze ni i knihu udělali, je velmi klamavé. (17.03.2019)

Naprosto výborné a troufám si říct, že za mě geniální film. Výborný scénář i režie, inteligentní, na úrovni, pravdivý, autentický, hercům vše věřím, dramatický, věrohodný - krásně vykresluje několik etap naší historie - první republika, 2. světová válka, komunismus až po chvilkové uvolnění v roce 68 a pak opět studená sprcha.... Film určitě potřebuju vidět ještě jednou, velmi profesionální zpracování, ze scény s letadlem mě mrazilo po celém těle. Krásné přirozené intimní scény (např. korále super zachycený detail okamžiku) a oceňuji, že tyto scény nebyly laciné jako je to u většiny dnešních filmů, uvěřitelná lidskost, hloubka. Mrzí mě absolutně neadekvátní a nezasloužené podhodnocení zde a přeji filmu, když není pochopen doma, jak to již občas v zemi české chodívá (ostatně celkem vtipné, že ve filmu je to také ukázáno :), ať má alespoň úspěch v zahraničí! Děkuji za tento jedinečný filmový zážitek a skvost. Film natočený s láskou i vášní a je to na něm vidět. :) ;) (Abych jen nechválila. Chybělo mi tam, že jsme se nedozvěděli, co se stalo s dcerou Liesel. Mluvila tam ke konci jen o manželovi....a dcera se jakoby vytratila bez jediné zmínky. A ještě jedna velká výtka. Po scéně, kdy se Hana ukrývá před vojáky, kteří rozkopnou dveře. Tak v kině bylo na pár vteřin černé plátno. :( Nevím, zda chyba na straně promítače či ostrý střih.... ) Velmi by filmu slušelo nějaké ocenění a ne jedno! Když ne v ČR, tak jistojistě v zahraničí. (15.07.2019)

Po filmařské stránce dobré, ale co pak ten zbytek? Stejně jako většina českých filmů to nemá žádný pořádný příběh a jde zde jen o vztahy mezi lidmi, které jsou mimochodem strašně nezajímavé. Vyprávěné je to ploše, bezemočně a místy docela zkratkovitě. Do toho je zde přidané současné moderní téma homosexuality, které je v dnešní době už snad v každém druhém filmu. Celý ten film je příšerně nadabovaný, díky čemuž vůbec nemůžu ohodnotit herecký výkony, jelikož ten dabing je spolehlivě zabil. Vilu sotva uvidíme, ale to je mi tak nějak jedno, jelikož slávu a oblibu téhle budovy nechápu. Když pojedu do Dejvic, uvidím hromadu podobných vil. V Brně je mnohem víc krásnějších památek, ale o jejich historii se evidentně žádný film nenatočí (myslím fakt film - NE dokument). A pokud se to snažilo být umělečtější, jakože jo, měl Ševčík hodně ubrat na hudbě, pořád se opakovala a byla tam tak často, že mi začala lézt na nervy. Prostě další český film, na který si za pár let málokdo vůbec vzpomene, ovšem tenhle takhle skončí právoplatně. Jak vidím, tak rok 2019 je pro české filmy ještě horší než obvykle, aspoň jsem teda zatím neviděl z našich končin nic pořádného. Tohle je sotva na 2* (01.01.2020)

Architektonicky jedinečná vila jako němý svědek osudů dvou navždy spřátelených žen, jejichž životy ovlivnil (a na čas rozdělil) nástup fašismu, komunismu, manželské nevěry i lesbických vášní. Charismatické herečky Carice van Houten a Hanna Alström musely ve filmu projít dlouhý časový úsek. Od dvacátých let minulého století, kdy ještě neměly povislé hýždě a prsa jim stála i bez podprsenkové výztuhy, až po rok 1968, kdy už je měnící se pleť na popelavou a bělající vlasový porost odsoudily do babičkovského věku, v němž mají stále choutky po svých geront tělech. Režisér Julius Ševčík si připravil něco málo pro diváka nemravu. Jak je před kamerou, mimochodem kameraman Martin Štrba odvedl v tomto ohledu kvalitní vizuální pochutnání, sexuální mrška Carice van Houten, hned může divák očekávat menší spád dramatických událostí a větší spád erotických akcí. A tohle je ten případ filmu. Sotva Karel Roden v roli proslulého architekta von Abta zmizí po svém úvodním vystoupení z filmu, tak se do popředí derou obě mezinárodní ženské herecké akvizice, aby ukázaly, no vlastně neukázaly, co jim příroda nadělila v oblasti ženských intimních partií. A i když už obě načínají čtyřicáté hormonální období svého života, jsou na tom stále geneticky dobře, akorát se jim moc nechce z těsných dobových šatů, podprsenek a kalhotek. A tahle hra na nemravnost v podstatě má zabavit diváka většinu filmu, který solidně zběsile a nepřehledně zkratkovitě skáče v historických liniích a údobích. Dabing zahraničních herců nepůsobí přímo nevalně, má ale své nemalé rezervy. Aňa Geislerová dabuje Hannu Alström. Kateřina Winterová nadabovala Carice van Houten. Dabing ostatních herců už opravdu z velké části nevalný je, hlavně osobní předabování českých i slovenských herců je odstrašující. Město Brno je na svůj historický skvost jménem vila Tugendhat náležitě pyšné, takže nebyl problém film finančně z jeho prostředků podpořit. A vznikla tak pěkná, (poeticky) táhlá a zpomalenými záběry komponovaná reklama na vzácnou architektonickou památku, jejíž interiéry na čas obýval filmový štáb, který mohl svému filmu dopřát více scenáristických a režijních ambicí. Erotické ambice nad všemi ostatními ambicemi značně převládají. 6/10 (08.02.2023)