Pan Jones

Občan neobčan, obyvatel neobyvatel, je to těžké. Film má nějak všechno, co je potřeba. Sympatické herecké obsazení a hlavně velmi zajímavý námět, ale nedělá hned dobrý film. I když za křeslem režiséra stojí někdo jako Holland. Filmu totiž chybí nějaké jako dramatické prvky a nějaký prožitek. Sice máte velmi chladnou sovětskou atmosféru 30. let, ale to není všechno. Už jenom protože hrdina se nějak paběrkuje sem a tam s nějakým zařizováním, které k tomu sice patří, ale je záživné jako sledovat mouchu na okně. Když už jde do tuhého, najednou se hrdina objeví na Ukrajině a tam to opravdu začne jet silně. Konečně se něco děje a má to nějaký spád. Skoro až drastickým nečekaným způsobem jako ve Volyni nebo s Nabarveným ptáčetem. Jenže to je nějak všechno. Není tam nějaký dramatický boj za pravdu nebo zadostiučinění. Není tam nějaké životní napětí. Je to takové nijaké. A je to škoda. Protože film nakonec působí jako by byl o ničem. Minimálně je velmi nezajímavě odvyprávěný. Což je věčná škoda. (24.09.2020)

Netvrdím, že jde o nejlepší film Agnieszky Holland, ale stejně mě překvapují vlažné až odmítavé ohlasy v komentářích, ke kterým se nepřidám. Jako fanoušek historie jsem si trpkou cestu hrdiny snímku do země sovětů prošel s ním a neshledal jsem se s chybami, které by stály za větší výtku, ani jsem nenašel nezáživné pasáže. Snímek na mě nepůsobil jen v hrůzných momentech konfrontace s beznadějí zesláblých a umírajících lidí během hladomoru, ale i při vykreslování dusivé atmosféry stalinské Moskvy 30. let a dekadentního života tolerované (protože tak či onak potřebné) západní komunity. Nepřekáželo mi ani aristokratické prostředí britské smetánky, bylo pro mě zhmotněním reálných osobností oné éry a nevnímal jsem delší stopáž jako handicap, ba nemám ani pocit neaktuálnosti tématu. Potřeba nepokonklovat mocným, nebýt konformní a zbabělý platila v žurnalistice minulého století stejně, jako platí dnes. Celkový dojem: 80 %. (23.11.2021)

Viděl jsem delší verzi a nějak si nedovedu představit, oč (a proč) se ten film krátil, protože mi v něm všechno připadalo důležité. Agnieszka Holland má můj obdiv za to, jak se chopila víceméně neznámého příběhu a udělala z něj tak zajímavou dobovou podívanou s varovným a bohužel ryze současným poselstvím. Hledání pravdy, mluvení pravdy a cena, jakou za to je třeba platit... I když film samotný na plné hodnocení není (chyběl mi nějaký důraznější závěr), za to, co říká, si pátou hvězdičku zaslouží. (14.10.2019)

"Je jen jedna pravda..." Životopisný snímek Agnieszka Holland o britském novináři Garethu Jonesovi, který odhalil pravdu o hladomoru na Ukrajině, není ani zdaleka jen o oněch tragických událostech (ač třeba scéna, kdy je Jones konfrontován s kanibalismem zdejších lidí, je hodně silná). Spíš jde o nadčasovou výpověď o tom, jak lze manipulovat s fakty. V Rusku se lhalo před víc jak sto lety a lže se i dnes. Dnešní praktiky šíření fake news přitom nejsou vlastně nic jiného než, o co se sovětská propaganda snažila již před víc jak sto lety. (06.10.2022)

Príbeh a hlavný aktér pravdivý, hladomor rovnako. Soviety na chvíľu splnili čo sľúbili, rozdali pôdu mužikom. Vzápätí otočili a kolektivizovali. Čo cennejšie mohli tomu mužikovi vziať a ako väčšmi ho podviesť ? A tak nastal teror a hladomor vrátane kanibalizmu. Súdruhovia, človek je problém. Niet človeka, niet problému. A tak sa robotnícka trieda a industrializácia viezla na chrbte mužika a to bol rád že neskončil v Gulagu pri rúbaní dreva alebo uhlia. Filmu vyčítam málo komunikácie Mr. Jonsa s miestnymi, vypočuť si tie krutosti od mužika. Malá skulinka v deji bez udavačov a ČEKY sa mohla nájsť. A ešte mi nejde do hlavy ten vlk (pes?). Nezaútočil, prejedený ľudským mäsom ? Fúj, morbidná to predstava. (21.01.2022)