Tanec v srdci

Rej barev, třpyt flitrů, nemožné paruky, přemrštěné polohy, teatrální dialogy, figurkovité postavy - to všechno, a ještě něco navíc - jako třeba neskonale průhledný, starý a luhrmannovsky kýčovitý - i takový je Strictly Ballroom... a překvapivě funguje! Na podstatné jsem zapomněla - ještě je tu hudba, tanec a finálový Tygr z Indijéééé... :-) Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií (02.04.2015)

Chvilku to vypadalo jako to starý Ledový ostří, ale než se sešla minuta s minutou, tak bylo jasný, že půjde o takovou dost prapodivnou trošku střeštěnou taneční komedii, kde je pár postav fakt téměř jak z grotesky. Nicméně i tak se ve většině filmu spíš tančí navážno a to je takový nijaký, sice Mercurio celkem umí (samozřejmě né tak skvěle jako já), ale přesto to nedokáže strhnout. Nenudil sem se,ale ani jsem se nějak extra nebavil (01.01.2009)

Technicky dokonalé dílko se srdcem (nejen v názvu). Luhrmannovo australské "Moulin Rouge" je prvním důkazem režisérova citu pro rytmus a snovou atmosféru... Rudá barva vyzařuje z každého záběru, obličeje herců jsou snímány z extrémní blízkosti a náhlé střihy mezi jednotlivými scénami ještě více stírají hranici mezi realitou, která je zde nepodstatná, a magickým filmovým světem. "Strictly Ballroom" je ale především romantická komedie, která se vrací až někam k dobám Freda Astairea a Ginger Rogers, pro které byl tanec rovněž tím jediným, na čem ve skutečnosti záleželo. 9/10 (14.04.2010)

Hudba jako výrazový prostředek je u Luhrmanna typická a velice účinná. Tento taneční film mě překvapil a moc se mi zalíbil. Sympatičtí jsou představitelé hlavních i vedlejších rolí a i samotná cesta za vítězstvím v Australian Pan Pacific Championships je tu výstižně zachycena se všemi zákulisními intrikami, zkostnatělostí starší generace, ale i s nezbytnou dávkou klišé, proměny ošklivého káčátka a „náhodných“ situací. Pro mě ideální kombinace, k tomu skvěle vybraná hudba a skvostné závěrečné paso doble. (26.11.2003)

Taneční filmy jsou fajn, ale jak se v něm objeví španělské rytmy, jsem v koncích. Oceňuji také, že ač je Strictly ballroom dalším v řadě těchto žánrových filmů, neváhá je zároveň poněkud parodovat, aniž by při tom ztratil grácii. I přesto, že se film sám nebere příliš vážně, slibuje, pokud divák přistoupí na jeho hru, výborný zážitek, zejména finále je strhující a velkou mírou se na něm podílí ono dokonalé paso doble... (09.02.2012)