Psí odpoledne

Na povrchu drama o vyloupení banky (jedno z těch lepších), ale ta hlavní pozitiva jsou schována pod povrchem, kde se nachází kritika doby, od médií, přes předsudky rasové či směrem k homosexuálům, kritiku odborů, policejního státu... Lumetův film je v tomto směru opět výborný. Vylupovačka banky však ve druhé polovině ztrácí na dechu. Pacino opět na výbornou, ten člověk je génius. (27.07.2013)

Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete. (15.02.2009)

Možná, že slova jako nezapomenutelný, neskutečný a další superlativa používám ve spojení s Al Pacinem příliš často, ale Al si to opravdu zaslouží a trochu se obávám, že žádné existující slovo Pacinovy herecké výkony nedokáže správně vystihnout (dokonce, když někdo přede mnou řekl o Alovi, že je to "dobrej herec" tak se mě to trochu dotklo, protože to je jako kdyby jste o Wayne Gretzkym prohlásili, že to byl průměrný hokejista). Al coby bankovní lupič, který na svou stranu získá jak rukojmí dámského pohlaví, tak i dav lidí stojících před bankou (a stačilo zavolat jen kouzelné slůvko: "Attica"), podává v Psím odpoledni skutečně nezapomenutelný výkon a jeho Sonny je takový sympaťák, že mu to prostě až do poslední minuty přejete. Po boku Ala se objeví také jeho "kmotrovský bratr" John Cazale. (11.09.2009)

U mě byla dosud jedničkou mezi vyloupenými bankami Belmondova Bezva finta. Al Pacino je však tak geniální - v možná nejlepší roli - rovněž tak nebohý J. Cazale jako málomluvný parťák. Už názvy Bezva finta a Psí odpoledne napovídají o tom, že se plány obou lupičů budou v ledasčem lišit. 9/10 (09.11.2010)

Príjemná nostalgická spomienka na moje neskoré televízne večere na prelome 80. a 90. rokov. Dosť sa čudujem, že som v tak skorom veku sledoval snímky ako je táto. Jednoznačným jej vrcholom je Al Pacino. (04.02.2011)

Vidím hodnocení 83% a nestačím se divit. Jasně, Al Pacino byl vynikající a lehce komediální háv tomuhle filmu slušel, ale kvůli tomu přece nebudu rovnou dávat pět hvězd. Ze začátku je to zajímavý, jak sledujeme podivína, kterej přepadá banku, pak ale film zůstane na mrtvým bodě v podstatě až do odhalení Pacinova důvodu udělat tenhle zločin, což bylo teda docela překvápko a pak už filmu jen dochází dech až do finále. Filmů o vyjednávání je spousta lepších. (02.05.2013)

Tak trochu jiný film o bankovní loupeži. Zatímco jiné filmy staví na brilantnosti plánu únosců, popřípadě vzájemnému souboji policie vs. lupiči, tady je Al Pacino s Johnem Cazalem přinucen jednat instinktivně a přizpůsobovat se nečekané situaci. Lumet pak hlavně sleduje psychologické vztahy mezi jednotlivými účastníky této situace resp. pocity Al Pacina samotného. Ten hraje jako vždy velice dobře, stejně jako nečitelný John Cazale. Sečteno podtrženo, parádní snímek někde na pomezí 4 - 5 hvězd. Nakonec dávám pro vynikající atmosféru vyžśí počet. I'm a fuck-up and I'm an outcast. If you get near me you're gonna get it- you're gonna get fucked over and fucked out. (26.09.2010)

Tak běžné téma a jak hnedka je poznat, když se na to jde s mozkem. Pacino si z toho udělal svojí one-man show. 2 hodiny a člověk je víc a víc připoután do děje. (05.02.2010)

Psí odpoledne je skvěle vygradovaný, typicky lumetovský (jedno prostředí, dlouhé rozhovory) příběh. Na začátku jsem se skvěle bavil, přišlo mi to jako výborná komedie o totálních loserech, co šli vyloupit banku (,,Mám jít do trezoru? Ale já hrozně potřebuju na záchod, nevydržím to!" ,,No dobře, tak pojďte.."), ale nakonec se to vyvine do hrozného psychodramatu o totálních loserech, co šli vyloupit banku. I když jsem konec čekal přesně tak, jak potom vážně proběhl, stejně mě dostal. Hvězdička dolů je za některé trochu vleklejší pasáže (např. ten homosexuální partner a neustálé hovory s ním byly už trochu moc, bylo by lépe, kdyby byl film bez nich a třeba o dvacet minut kratší). (07.02.2010)

Pro mě geniální příběh na pomezí ódy na lidskou komplikovanost a civilizačního dramatu. A Al Pacino je prostě Al Pacino. Kurva dobrej. (28.09.2011)

další skvělý výkon Al Pacina v roli outsidera odsouzeného k neúspěchu ve filmu s tragickým koncem... (12.03.2009)

Bankovni prepadeni trosku jinak. Uz jste unaveni sledovanim profiku, kteri maji naplanovano vse do posledniho detailu? Tady jste svedkem prepadeni teplych zoufalcu, kteri nemaji poneti ktera bije a cim dal vic v tom plavou. Al Pacino jako herec zraje s vekem jako vino, takze za mlada to jeste nebylo uplne ono, naopak to byl pomerne dost nesympaticky mofo, stejne jako zbytek hereckeho obsazeni, ktere nebylo zrovna nejstastnejsi. FBI agent vypadal jako GW Bush. Zacalo to slibne, ale vsechny ty radoby vyhrocene dramaticke dialogy byly cim dal vic otravne, takze je to ve finale rado za prumer. 5/10 (18.11.2010)

Filmy Sidneyho Lumeta sa okázalo obracajú na svedomie Ameriky. Témy filmov vrátane Psieho popoludnia (1975) sa zaberajú právnym a morálnym dilemám, infiltrácie paternalistického politického systému a neschodnosťou korigovať triedne a občianske rozdiely. Al Pacino v roli Sonnyho je zvláštnou figúrkou, ktorý vystaví smrteľnému ohrozeniu skupinu ľudí ale v duchu je to empatický a príjemný chlapík s prejavom náklonnej pomoci, pokiaľ si vie vybaviť problém druhej osoby vo vlastnú optiku. Otázka však znie, ak je toho schopný, pretože inteligenčný a emocionálny kvocient ho dosť limituje ako i náhlosť situácie, do ktorej sa spolu s hysterickým Salom (J. Cazale) dostal vlastným pričinením. Vyvracia tak bežné stereotypy postáv kladných hrdinov, ktorí miesto myslenia "bezchybne" a promptne konajú ale nie je ani jednorozmerný psychopat, akého ho vidia ľudia z konzumných televíznych prijímačov komentovaných štábom reportérov. Častokrát však koliduje na ceste vyriešiť si svoje alebo druhých problémy s problémami ďalšími, eskalujúcimi a radikálnejšími. Lumet tu predostiera skvelú psychologickú mozaiku previazanosti triednych vrstiev a humánnych princípov. Čo si z vyobrazenia Brooklynu 70.rokov dozaista inšpirovalo Spikea Leeho. (05.05.2022)

Zdánlivě tuctový příběh o vyloupení banky, na jehož pozadí se však scenárista dokázal brilantně vypořádat se všemi problémy a předsudky tehdejší americké společnosti. Přes dvouhodinovou délku snímek neztrácí tempo, pobaví i dojme zároveň. Závěr byl sice trochu předvídatelný, ale vzhledem k tomu, že se jedná o příběh podle skutečné události, tak nemám co vytknout. Al Pacino výtečný jako vždy (i když do jeho role by mi seděl i Dustin Hoffman) a zdatně mu sekunduje třeba John Cazale, nebo Charles Durning. (26.06.2011)

Pacino je Bůh! Lumet vybudoval neskutečně zajímavou podívanou na skutečné události, která svojí absurditou a vůbec celkovým příběhem překonává nejodvážnější domněnky. A jak už jsem napsal, mistr Al je proste Bůh...5* (25.08.2011)

Dal bych čtyři hvězdičky, kdyby Lumet zkrátil druhou polovinu filmu na 20 minut. Užil jsem si atmosféru, herecké výkony i technické provedení, ale stopáž to zabila. (17.04.2015)

Al Pacino zase podává jeden ze svých neskutečných výkonů, a to v režii Sidneyho Lumeta, který předvedl snímek, jenž by se dal z počátku považovat za komedie, ale který má takovou postupnou gradaci, že je vám jasné, že tohle nemůže skončit dobře, a to i přesto, že zápornému hrdinovi budete docela fandit. Stejně jako ostatní. (09.10.2015)

Už úvodní záběry ze špinavé ulice New Yorku dávají tušit, že se Sidney Lumet nebude soustředit pouze na neobyčejně obyčejnou bankovní loupež, ale že se rovněž dočkáme autentického vykreslení atmosféry 70. let včetně policejních praktik (Attica), sociální situace, Vietnamu, homosexuality, vlivu médií či věčné bídy a nouze a stále stejně tvrdých agentů FBI. Al Pacino v průběhu plynně přejde z pozice břídila přes miláčka davů až k psychologické hodince, kde si o něm uděláme konečnou představu a poznáme jeho motivy díky působivému rozboru jeho konání. Pochmurná atmosféry doby se na nás řine díky Pacinově kreaci, Cazalově rekreaci, absenci hudby a nesnesitelného horka srpna roku 1972, které umocňuje tísnivost okamžiku. Film stvořený pro chmurné odpoledne, kdy by ani psa nevyhnal… (19.07.2008)

Na konci šesedátých let Akademie udělila Oskary za Schlesingerův opus, ve kterém Amerika neměla náležité porozumění pro dvě oběti systému: zloděje a prostituta. V tomto filmu, o pár let mladším, vidíme, jak dav aplauduje bankovnímu lupiči a spílá policistům za to, že na něj míří zbraněmi. --- Předností tohoto filmu je jeho nezúčastněný dokumentární styl. Rubem takového přístupu je jistá povrchnost; charaktery jsou jen naznačeny, jejich příběh moc nestrhne. Zato provokuje k zamyšlení. Je svědectvím okamžiku, kdy současná demoralizace a zmatení hodnot nabíraly obrátky. Projevy této katastrofy jsou dnes jiné, ale podstata zůstává. Nenávidíme církev, armádu, podnikatele, milujeme sociální stát. Francie už nestíhá nudisty (jak známe z Četníků), nýbrž ženy, které se zahalují. Izrael je největším nebezpečím pro světový mír, a Amerika není obráncem naší svobody, nýbrž největším tyranem světa. O takovém zblbnutí národů se Stalinovým propagandistům ani nesnilo. (20.04.2011)

To, co v roce 2002 dokázal Joel Schumacher s Telefonní budkou, se povedlo už 27 let před ním natočit Lumetovi právě v Psím odpoledni – skoro všechen děj se odehrává uvnitř ban-ky nebo před ní, ale příběh je navzdory tomu strhující. První polovina má spád jako Niagarské vodopády, pak tempo sice trochu ochabuje, ale pořád je hodně nadprůměrné. Film stojí na brilantním výkonu Al Pacina, jehož horkokrevnému taliánovi výtečně sekundoval mlčenlivý a nepřístupný John Cazale. Děj vás natolik uchvátí, že si ani nevšimnete, že Lumet se na ploše dvou hodin vlastně obešel bez hudebního doprovodu. (02.03.2006)