Duna

Problém Lynchovi Duny je v tom, že kdo nečetl knihu, tak ji nikdy nepochopí a kdo ji četl je obvykle zklamán, jak málo z ní se do filmu vešlo. Z toho hlediska není jasné pro koho ji Lynch vlastně točil. Udělal u tak složitého příběhu neodpustitelnou chybu, že se příliš soustředil na podání atmosféry a zanedbal narraci. Film je spíše než vyprávěním příběhu jakousi vizuální básní snažící se zachytit mystickou atmosféru knihy. (A mimojiné. příjde mi zajímavé, jak Lynch akcentoval Paulův vztah k otci. Není to pro Lynche charakteristické? Když slyším Kyla McMillana křičet :Otče, spáč se probudil!", pomyslím si - nepochopitelné, ale působicé - s náznakem otcovsko - synovských problémů.) (17.02.2004)

Mezi 15. a 30. rokem jsem měl období, kdy jsem ujížděl na sci-fi v jakékoliv formě, ale k Herbertově Duně jsem se nedostal. K fantasy, které si berou ze sci-fi jen prostředí, jako je třeba populární série Star Wars, jsem měl už tehdy odpor a Dunu jsem vyhodnotil jako obskurní záležitost. Lynchovo zpracování provázely rozporuplné reakce a sám režisér označil snímek za jediný, od kterého by se nejradši distancoval, a jednoznačně za svůj omyl. Přesto jsem byl zaskočený tím, jak zoufale neumětelsky a brakově na mě zapůsobil. Začínal přitom tak hezky, pohledem do tváře Virginie Madsen, která ve svém mládí patřila k nejpůvabnějším herečkám Hollywoodu. Jenže pak už bylo všechno špatně. Nevhodný casting, děsivě přehrávající padouši, mizerné kulisy. Dnes už vypadá Lynchova Duna jako parodie sebe sama, i když ze záměrné parodie žánru bych Lynche rozhodně nepodezíral. V témže roce vznikl Gilliamův Brazil, který i po řadě dekád působí díky stylizaci a originalitě pořád výborným dojmem. Tohle je paskvil, který má to štěstí, že jej natočil kultovní režisér, a přítomnost slavného jména mírní divácké reakce a dovoluje nasazovat růžové brýle i tam, kde to není namístě. Je zajímavé, že třídílná televizní adaptace na mě působila nepoměrně sympatičtějším dojmem, a na ČSFD si stojí hůř než tenhle kousek. Ano, lze tu najít v první půli pár zajímavých a působivých obrazů, dva tři herce, kteří se tu našli, ale zápory mnohonásobně přebíjí těchhle pár drobných kladů. Odpady nehýřím, vlastně naděluji velice zřídka, ale tohle byla opravdu bolestná ztráta času. I naivní barvotiskový Flash Gordon působí neskonale diváčtějším dojmem, minimálně nenudí a takový Paul Verhoeven se svým Total Recall by mohl Lynchovi vysvětlit, jak se má natáčet brakové sci-fi. Lynch dílem nudí, dílem svým neumětelstvím způsobuje trapné rozpaky. Celkový dojem: 10 %. (09.11.2020)

Na první pohled vypadá David Lynch neškodně. Ovšem už několik dekád nám přináší podivně šílené noční můry, které se nebojí diváka zneklidnit. Předloha je košatá, snímek na svou dobu ujetý a evidentně se úplně nepodobá tomu, co chtěl Lynch natočit. Výsledek je hlavně plný postav, dekorací a ubíjejících informací o boji galaktických rodů. Podílel se na něm italský mistr Carlo Rambaldi, který předložil množství bizarních tvorů nejrůznějších podob a velikostí. Další kus, který nejednoho diváka zLYNCHoval svou nepřístupností. Stodevadesátiminutovou verzi bych opravdu nedal. Vážně to dost zestárlo. (09.04.2021)

Paradoxní. Točí to Lynch, podle geniálního psychedelického sci-fi, a přitom je to tak obyčejný film. Příliš málo Lynchovské, příliš málo Herbertovské, zato se sluníčkovým a upršeným happy endem, po kterém mi jako milovníkovi předlohy bylo vskutku blivno. Stejně jako z mnoha jiných hloupých odklonů od knihy, zkracování či přeskakování mnoha důležitých, a potenciálně velmi působivých scén, zato pak s přidáním mnoha jiných, zcela zbytečných a značně nesmyslných. Kyle ovšem, a i všichni ostatní herci, jsou zde luxusní. Možná jsem ale jen zahořklý, hlavně za to že svou vizi nemohl natočit původně na filmu pracující Jodorowsky, který by z toho udělal nejspíš nejlepší, nejepičtější, nejšílenější, a nejdražší film všech dob, jak ukazuje jeho filmu věnovaný dokument Jodorowsky's Dune - https://www.csfd.cz/film/312948-jodorowsky-s-dune/komentare/ (07.01.2019)

Po Dune začínam nadobúdať dojem, že tábor Lynchových ucitevačov dokáže spraviť kult zo všetkého čo táto režisérska osobnosť natočí. V tomto prípade mal však radšej ostať na svojom piesočku a nepodriaďovať sa literárnej predlohe, tobôž ak ide o kultové sci-fi akým Duna bezosporu je. Táto depresívna a nezáživná vízia totiž nemá so svetom Franka Heberta veľa spoločného a rád by som vedel, čo sa preháňalo Raffaelle De Laurentiis hlavou pri obsadzovaní režisérskeho postu. Neskoršie televízne spracovanie dopadlo oveľa lepšie, aj keď do úvahy beriem aj fakt, že tento film nemal Lynch úplne pod kontrolou. (24.08.2007)