Sloní muž

Pro me asi nejlepsi Lynchuv pocin. To, jak dokaze tento snimek hybat s city divaka, je az neuveritelne - neskutecne lidsky a nadherny film, ukazujici krasu nedokonalosti a nizkost a zvracenost lidi "normalnich". Zni to jako klise, ale radsi se na to podivejte sami. Finalni scena s posteli se skoro neda ustat... (16.11.2003)

Šestý film Davida Lynche a konečně skvělý zážitek. Mnohem více prostoru je dáno dialogům a to kvituji v té nejvyšší míře (vždyť v Mazací hlavě se pomalu každé slovo oslavovalo šampaňským). Až na pár chvil skoro nebyly cítit ty pro mě nepříjemné režisérovy manýry a zjevně se Lynch snažil, aby diváci Sloního muže pobrali spokojeně jako většina, a to se mu povedlo. Obrovským kladem je pro mě vynikající hudba Johna Morrise (proč mám jen pocit, samozřejmě nepočítaje Barberovo Adagio, že jí znám i odněkud jinud) která se vyskytuje sice ohromně mizivě, je ale takřka dokonalá. Námět přitáhne, drží, pak na chvíli pustí, ale na konci vás opět drží svými pevnými chapadlovitými pařáty a to, co mě jako jedno z mála věcí mrzelo, byla na můj vkus až přilišná přeslazenost na konci - já asi opravdu nevím, co chci... (15.04.2006)

Ne že by mi to extra hrálo na city a přišel si teď unešen, ale bylo to tak temný, atmosferický, s velkou spoustou všiváků, lidský špatnosti a se zvláštní uměleckou noblesou, že mi ta nekonečně odkládaná projekce určitě utkví v mysli a ano, vyplatí se vidět. Za palec stojí jak vyjevený Hopkins, tak výkon Hurta v hlavní roli pod ohavnou (v dobrém smyslu) voorheesoidní maskou. Černobílý filtr byl zvolen dokonale a podtrhl starosvětsky avantgardní tón i ten viktoriánsko-industriální Londýn. Nejedná se o typický lynchovský mozkolam, ale překvapivě jednoznačnou a svým způsobem jednoduchou story, vyjma tedy úvodní a závěrečné sekvence. Je hnusnější taková ohyzdná fyzická anomálie, anebo pokleslá společnost a bezcitné chování běžných lidí kolem? Film logicky evokuje staré dobré FREAKS. (14.09.2017)

Další z Lynchových zamyšlení nad tím, že největší zvířata/bestie se potulují někde hluboko v nás. Tentokrát vše předloženo (na Lynche netradiční) nezběsilou formou; o to více však smutnou a burcující. Dojemný příběh o důstojnosti, přátelství, radosti ze života, ale taky hyenismu, nelidskosti, utrpení a citové zvrácenosti. Lynchův opus netrpí žádnými školáckými chybami a je v pravém slova smyslu brilantně natočen. Herecké výkony jsou zdrcující a totálně odzbrojující. Dokonalé vyznění celého snímku je navíc posíleno tím, že je vše předloženo bez zbytečných moralit. Navíc či právě proto: případné divákovy (chápejte: i mé) slzy nejsou Davidem Lynchem z očí násilně tlačeny a ždímány, ale jsou jaksi zcela přirozenou reakcí organismu. Shrnuto a podtrženo: Rozhodně jeden z nejdojemnějších, nejsmutnějších a nejkrásnějších filmů; a to i přesto, že ona krása není patrná navenek, ale je ukryta někde hluboko, hluboko pod námi viděným vzezřením. (05.08.2004)

Hned od začátku mě pohltila Lynchovská hudba a styl zobrazování obrazů. Už od začátku filmu Lynch zobrazuje Slona a to bude až do konce. Slon zobrazující určitou krásu, ale přesto mají z něho lidi strach. Ulice vypadající, přesně jak z Londýna včetně počasí. Vše velmi podobné Mazací hlavě. Lynch dokáže vytvářet dokonalá monstra. Dokážu si trochu představit, jak by vypadal film Frankenstein, kdyby ho natáčel. Lynch jednou určitě dostane cenu, za přínos do světové kinematografie. Teď je přehlížen, neboť mu závidí tu dokonalost, kterou dokáže tak bravurně vytvořit. John Merrick mi strašně připomíná Jasona z Pátku třináctého II. Ale soucítím s ním, být ubližován a ponižován není moc hezké a mě to velmi ranilo u srdce. Až odhalíte co všechno John umí, budete s úžasem stát to vše dokáže. Komunikace mezi Johnem Hurtem a Anthony Hopkinsem na mě velmi zapůsobila, ale nejvíce na mě zapůsobilo, když bude pozván k panu Trevesovi domů a začne diskuse o rodinných fotografií, vlastně to celé je nakonec velmi dojemným příběhem, který mě dohnal k pláči a to jsem u Lynche nečekal. Opravdu úžasný snímek. (29.01.2004)