Režie:
David LynchKamera:
Peter DemingHudba:
Angelo BadalamentiHrají:
Bill Pullman, Patricia Arquette, Michael Massee, Robert Blake, Henry Rollins, Mink Stole, Leonard Termo, Balthazar Getty, Guy Siner, Gary Busey (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Žena saxofonisty Freda Madisona nalezne na schodech jeho luxusní vily videokazetu, na které kdosi zaznamenal zločin spáchaný v ložnici jeho domu. Zkrvavená oběť vypadá jako Fredova žena Renee a vrah - jako on sám. Přivolaná policie muže zatkne, avšak po několika dnech zjistí, že v cele je uvězněn - místo Freda - neznámý mladý muž... (Hollywood Classic Entertainment (H.C.E.))
(více)Videa (1)
Recenze (709)
Cítit se jako magor při sledování filmu, jehož tvůrce chvílemi z magorství obviňujete rovněž, má nepochybně něco do sebe. Úvodní část se řadí mezi nejděsivější filmové pasáže, které jsem v životě viděl a později není o moc lépe. Hlava začne pořádně šrotovat nejpozději ve vězeňském středobodu děje a posléze se patrně začnete pokoušet o první možné interpretace. Napadne vás něco o schizofrenii, napadne vás něco o falešném začátku i konci - snímek totiž naoko začíná právě až v momentě vězeňského "přerodu", ve skutečnosti ale jako by chytrý dějový koloběh začátek ani konec vůbec neměl. Výkladů mě nakonec napadlo několik, jistý si ovšem nejsem žádným. I tak ve mně tahle šílenost rezonuje dodnes. ()
Ano, výborná technická stránka filmu, skvělá atmosféra a napětí, slušné herecké výkony a zvláštní, mnou (opět) nepochopený příběh. Ale výše uvedené jsem vlastně od snímku čekal, takže s ním nemám větší problém. Navíc je prima, že i diváci, kteří nejsou fanatici přes Lynchovu tvorbu, si při jeho sledování mohou užít když nic jiného, tak alespoň již zmíněnou luxusní atmosféru a napětí. Přesto Mulholland Drive mě chytl více. ()
Mnoho Lynchových filmů musí snášet kritiky o nesrozumitelnosti, nesmyslnosti a povrchním pozérství, avšak ony kritiky jsou naprosto neoprávněné. Předně je nutné brát v potaz, že David Lynch je surrealistou a, jak je známo, surrealismus překrucuje námi vnímanou realitu za účelem myšlenkového uvolnění a místo materiálna se soustřeďuje na podvědomí. Ony podvědomé stavy jsou pak aplikovány na prvky materiální, čímž je naše představa o realitě narušena, jasné hrany útvarů pokrouceny a rozostřeny, logika světa je roztříštěna skrze optiku psychické nevyrovnanosti a náš známý svět se pak stává místem nepředvídatelným a niterně znepokojivým (avšak povědomým). Pokud ještě dodám, že hlavního hrdinu je nutné hned od první vteřiny brát jako člověka psychicky nevyrovnaného, pak lze předešlé řádky brát jakožto klíč k pochopení oné proklamované „nesmyslnosti“ a „nepochopitelnosti“ Lost Highway. On ten film má vnitřní logiku, je srozumitelný, avšak Lynch diváka nevede za ručičku, místo toho od něho požaduje abstraktnější vnímání událostí na plátně a surrealistické smýšlení. Znalost konceptu surrealismu je klíčem k pochopení většiny Lynchových děl. ____ Lost Highway je ze všech Lynchových filmů dílem nejtemnějším (nikoliv však nejdepresivnějším – v tomto ohledu vede Mazací hlava), avšak ani tak nepostrádá humor, který je, jak je u tohoto tvůrce zvykem, méně či více bizardní. Je fascinující, jak se autorovi povedlo skloubit kriminální zápletku, noirové prvky (Patricia Arquette jako femme fatale,…) procítěnou romantiku na hraně sladkobolného kýče (stačí si vzpomenout na romantické linky v Twin Peaks podporované Badalamentiho hudbou), mystérium, zlověstnou atmosféru a hororové prvky, přičemž vše dokonale koexistuje v psychoanalyticky pojatém fikčním světě popírajícím běžné divácké představy. Užitím žánrových prvků Lynch dosáhl toho, že se divák v jeho panoptiku surreálna necítí dočista ztracen, neboť ony žánry zná a ve filmu se pak lépe orientuje, pokud si je tedy vědom silné subjektivizace. Nic ale není u Lynchových filmů zcela jednoduché, divák je v průběhu vyprávění nabádán k různým hypotézám, které jsou poté zpochybňovány či prohlubovány, následkem čehož se z Lost Highway stává fascinující aktivně-divácký zážitek.____Neméně fascinující je i formální stránka díla, která dokresluje niterné stavy postav a užitím nespočtu technik jsou roztodivné nálady od idealizované zamilovanosti až po pocit čiré hrůzy velmi efektivně přenášeny na diváka. Obrovskou zásluhu na kýženém efektu má i zvuková stopa, která zde představuje výraznější vyjadřovací prvek, než bývá u mainstreamového filmu zvykem. Lynch dal tentokrát menší prostor svému dvornímu skladatelovi – Angelu Badalamentimu – a vedle ambientních zvuků ve filmu užívá především písně od Davida Bowieho, Smashing Pumpkins, Marilyna Mansona, Rammstein a Nine Inch Nails, jejichž frontman Trent Reznor navíc speciálně pro film složil dvě originální skladby. Nejen v tomto ohledu je David Lynch (post)moderním tvůrcem a Lost Highway je jasným důkazem obrovské kreativity tohoto nevšedního génia. Je to hlavolam o nepříliš jasných rysech, je to noční můra na filmovém pásu, (nad)žánrový film v pokřivené mysli, avšak rozhodně to není nesmyslná manýra bez vnitřního řádu, divákovi prvoplánově znesnadňující utvoření fabule. () (méně) (více)
Začínám pana Lynche silně podezírat, že s námi hraje hodně nekalou hru a že prostě jeho filmy nic znamenat nemají a on se mezitím doma škodolibě směje, že jsme mu na to všichni skočili a pouštíme si je pořád dokola ve snaze najít v nich smysl, pochopit je. Třeba se pletu, ale Lost Highway mi přijde ze všech Lynchovin naprosto nejlynchovitější, velmi chaotický, ale také velmi sugestivní. Hlavně ze začátku by se atmosféra dala krájet, napětí z obrazovky skoro teče, ale i tak na mě film jako celek působil jako jeden obrovský podivný chaos a dokud se nedonutím pustit si ho znova, zastavím hodnocení na alibistických 60%. ()
Sem zmatenej a podobně jako skoro všichni tenhle film moc nepobírám. Ale pohltilo mě to a rád jsem všechny ty psychedelický obrázky mimoděk analyzoval, a ještě radši se v nich dost často potěšeně ztrácel. Soundtrack je epickej, postava Patricie Arquette k opakovanému pomilování a Lynch vypravěč na cracku. Myslím si, že šlo o sub-dimenzionální boj dvou začínajících succubských dvojčat proti uvědomělému paranoidnímu schizofrenikovi... ()
Galerie (45)
Zajímavosti (34)
- Australští skladatelé Olga Neuwirth a Elfriede Jelinek stvořili podle scénáře Davida Lynche a Barryho Gifforda stejnojmennou operu. (Othello)
- Scénář psal Lynch (stejně jako ke Zběsilosti v srdci) společně s Barrym Giffordem. Od něj také přišel na název Lost Highway. Údajně tak, že v jedné jeho knize našel na jedné straně jak slovo "lost", tak "highway", a on je akorát dal dohromady. (Othello)
- David Lynch tvrdí, že úvodní scéna je inspirována zkušeností z jeho vlastního života - jednou mu brzy ráno kdosi přes interkom řekl, že "Dick Laurant je mrtvý." Když však vyhlédl ven z okna, nikdo před domem nebyl. (hot_spot)
Reklama