Lost Highway

Na druhý pokus som sa s Lynchom skamarátil. Aj keď tváriť sa, že som našiel v tom filme zmysel by bolo pokrytecké, určite to nebol samoúčelný avantgardný miš maš (ako Fire Walks with Me). Môže za to skvelá mrazivá atmosféra, dobre vedení herci, zaujímavý sexom a násilím nabitý príbeh a brilantný pesničkový soundtrack. Eye od Smashing Pumpkins je úplne skvelá, len nechápem prečo preboha Lynch odmietol fenomenálnu Tear... (27.06.2012)

Existují narativně propracované filmy a tvůrci, kteří si ve vypointovaných příbězích libují (Nolan, z části Shy), ale existuje taky tvůrce, který se na narativ dívá z jiného úhlu a předává divákovi něco víc - umělecký zážitek. A tím je David Lynch. Klíčem k pochopení Lost Highway je psychoanalýza a rozštěpení osobnosti, druhy schizofrenie. Nikdo jiný nedokáže skloubit psychický prvek do vyprávění tak sofistikovaným způsobem, jak právě Lynch. Vše je tomu podřízeno. Sugestivní zvuková stránka, mizanscéna podporující stav hrdiny, chování postav a koneckonců i všechna lehká vodítka prostoupena celým filmem. A když nám je do kolotoče vjemů vnesena pořádná nakládačka v představě přednášky o silničním provozu nebo peckoidní Rammíci, zlobit se nebudete...Zkrátka a dobře nevšední zážitek, nutno vidět nejméně dvakrát! [Přesná stopáž: 134 min] (30.03.2007)

Fred je v tenzi. Ve strašné tenzi. Je jako tygr v kleci. Těžko říct proč - má sexy a zřejmě hodnou manželku, barák jako kráva, hraje profesionálně na saxofon a všechno v jeho životě se zdá být v naprostém pořádku. Přesto Fred působí dojmem, že každou chvíli vybuchne jako sopka. A zrovna Freda si vyhlídne nějaký úchylák a začne mu posílat videokazety, na nichž je nahraný Fredův dům i spící Fred s manželkou... A to už je na Freda trochu moc. Tak bych popsal první půlhodinu, u které jsem si nemohl pomoct a navzdory sugestivní a znepokojivé atmosféře se pořád pochechtával. S Fredovým nástupem do vězení ale zároveň nastoupila nuda, kterou jsem se neprokousal, takže nehvězdičkuju. (07.02.2017)

Můj první Lynch a s ním i klasické "Nevím o čem to bylo, ale bylo to super!" Teď už si nerozumím s těmi, kteří u toho zůstali, stejně jako s těmi, kteří na šesté zhlédnutí objevili konečně tu sedmou rovinu filmu. Lynch si báječně dovede hrát s divákem a jeho filmovými předsudky. Naprosto čirý filmový prožitek, který může být zkalen pouze vytrvalostí vašeho standardizovaného filmového vnímání a zoufalou snahou pochopit. Dokážete film prožít i bez ní? (28.09.2005)

Začínám pana Lynche silně podezírat, že s námi hraje hodně nekalou hru a že prostě jeho filmy nic znamenat nemají a on se mezitím doma škodolibě směje, že jsme mu na to všichni skočili a pouštíme si je pořád dokola ve snaze najít v nich smysl, pochopit je. Třeba se pletu, ale Lost Highway mi přijde ze všech Lynchovin naprosto nejlynchovitější, velmi chaotický, ale také velmi sugestivní. Hlavně ze začátku by se atmosféra dala krájet, napětí z obrazovky skoro teče, ale i tak na mě film jako celek působil jako jeden obrovský podivný chaos a dokud se nedonutím pustit si ho znova, zastavím hodnocení na alibistických 60%. (13.07.2009)