Lost Highway

Na druhý pokus som sa s Lynchom skamarátil. Aj keď tváriť sa, že som našiel v tom filme zmysel by bolo pokrytecké, určite to nebol samoúčelný avantgardný miš maš (ako Fire Walks with Me). Môže za to skvelá mrazivá atmosféra, dobre vedení herci, zaujímavý sexom a násilím nabitý príbeh a brilantný pesničkový soundtrack. Eye od Smashing Pumpkins je úplne skvelá, len nechápem prečo preboha Lynch odmietol fenomenálnu Tear... (27.06.2012)

Lynch je mistr mystifikace, která jednoduše dokáže vyvolat různé reakce na film. Zeptejte se ostatních o čem Lost Higway vlastně je, o co v tom filmu jde, co je vlastně jeho pointou? A uvidíte, že každý to vnímá a "chápe" trošku nebo třeba úplně odlišně. Právě proto je Lynch něco extra, dokáže svými náznaky a brutální symbolikou rozptylovat a přivádět na scestí a nebo třeba k náznaku řešení :-) A když k tomu přidáte tu úžasnou atmosféru, vizuální a hudební složku, jste zmateni mnohonásobně víc. Nic není jednoznačně dáno nedejbože respektováno, dalo by se říci, že všechno je dvou-až-více rozměrné, takže ve výsledku nelze pochopit film dvakrát stejně. Prostě, aby si divák film mohl užít, musí rezignovat na jednoduše-přímočarý děj a jasnou pointu! Což může být obtížné, moc. Od Lynche jsem viděla veškerou tvorbu 80-90 let (až na 3 tituly) a stále jsem přesvědčená, že právě on je velmi často zdrojem inspirací rádoby převratných děl moderně-komerčního filmu. Ale jeho um nezasahuje jen do filmového světa - podívejte se na stylizaci Rammstein, Marilyna Mansona nebo Davida Bowieho a okamžitě vám musí dojít, proč si právě tyto popkulturní ikony Lynch do Lost Highway "přizval" (ať už audiálně či vizuálně)! (14.12.2005)

Lost Highway je zajímavá hra s žánry a pravidly narativní kauzality, která je řízena spíše osvobozenou tvůrčí vůlí než psychologií postav a "pozitivně" popsaným světem, a je tak anti-realistická. Odtud Lynchův umělecký vztah k nevědomí (id), jehož figury (strach, libido, agresivita atd.) se zhmotňují do elementů, které jsou pak samy aktéry příběhu nebo určují jeho vývoj (Lynch mi zde připomíná např. Cronenbergovo The Brood). Tzv. nepochopení Lynche vychází zkrátka z našeho horizontu očekávání, který byl dlouho formován logikou realistického kánonu a který v populární kultuře přežívá dodnes. Logika, stejně jako například u surrealistů, může být, a v tomto případě i je, ovšem někde jinde. A my jen musíme vědět kde. *** a 1/2 (20.12.2008)

Oproti tomuto dílu je Mulholland Drive jednoduchý jak facka. Prozatím 4*, musím se tomu podívat pod kůži víc a potom možná hvězdu přidám. Ale zatím nejsem tímto Lynchem uspokojen tak jako u Mulholland Drive. Když si odmyslím, že za tímto kouskem stojí něco víc, co jsem zatím nepobral, tak na mě stejně na první zhlédnutí nezapůsobil tak jako MD a i kdyby se z toho vyklubalo něco víc, tak MD nemůže být překonán. Ovšem neříkám, že se po vysvětlení nebudu dál pídit. Jsem velmi zvědavý, jakým stylem si s námi Lynch opět pohrál a chci dostat kompletní vysvětlení. 80% (27.03.2011)

Filmy Davida Lynche jsou pro mě obrovským lákadlem, jsem jimi fascinován a při každém kousku svádním boj se svojí myslí a né a né vyhrát! Pokaždé se bojím dvou věcí, že to opět a opět nepochopím a že budu muset co deset minut rozsvicovat lampu, jak to bude "hustý"! U Lost Higwhway se mi obojí potvrdilo, ale vůbec to nevadilo, naopak! Lynch je bůh a jeho režie byla v tomhle opusu více než dokonalá, perfektně vyšperkovaná kamera hnala atmosféru do extrémů a herecké výkony to držely hodně nahoře. (01.04.2008)