Mulholland Drive

Klíčem k mlhavému pochopení Lynchova Mulholland Drive je tradičně snění. Odporná realita v bolestné konfrontaci s krásným snem, který není stejně jako děj filmu důležité doslovně pochopit, ale prožít.. Mysteriózní, temné, hypnotizující dílo a že to hlava mazací nebere není důvodem k hanobení, proto volte raději Silencio.. Naomi Watts poklekl filmový svět k nohám při "vysněné“ herecké zkoušce s Chadem Everettem. „This is the girl!“ (16.01.2009)

Filosoficky postulát skepticismu a skeptického přístupu k možnostem lidského poznání rozvíjí americký, v pravém smyslu tohoto slova ,,kultovní", režisér David Lynch. Jako to u vícevrstevnatého a významově nejednoznačného uměleckého díla bývá, různí se jistě i jeho možné interpretace, základní úhel pohledu však zůstává - Co je realita? Jsme schopni ji vůbec vnímat a poznat? Nezkreslují naše vjemy objektivní pravdu do té míry, že vlastně poznáváme jen iluze, projektujeme do výsledného počitku své zkušenosti a vnímáme věci a jevy tak, jaké ve skutečnosti nejsou? Tenhle přístup v gnoseologii (teorii poznání) v dějinách filosofie nalézáme již u Platóna a jeho Mýtu o jeskyni či u antických sofistů a přes pozitivismus (David Hume atd.) se dostal až k současným postmoderním náhledům na poznání - a David Lynch je jedním z jeho možných úhlů pohledů. Prostá fabule příběhu o dívce, jež ztratila paměť, a snaží se odkrýt roušku zastírající to, co před nedávnem prožila (příznačná Lynchovská expozice) nás uvádí do zdánlivě harmonického světa běžných západních krimithrillerů. Pozorný divák tu však již nalézá i typicky Lynchovské atributy - jistý obnos peněz (částku 25 000 dolarů), dům číslo 17 a jakýsi záhadný modrý klíč (Lynch rád používá symboliku barev a čísel). To už je nezvratné znamení v přístupu k zobrazování reality (symbolicky západního světa a jeho médií - film si bere na paškál tak trochu i Hollywood a jeho poměry), proč vlastně všemu, co vidíme na filmovém plátně či televizní obrazovce tak rádi a slepě věříme. Náhle se totiž prudce změní všechny výchozí (jednoznačně interpretované) premisy - dojde ke změně identit několika postav, realita pozvolna ustupuje iracionalitě (téměř surrealistické pasáže jakoby z Městečka Twin Peaks), dochází ke zlomu chronologie zápletky, tříští se tradičně akceptovaná kontinuita děje a dějových rovin, divák se ztrácí v bludišti filmového času a prostoru. Lynch nám implicitně dokazuje, že poznat skutečnou realitu a pravdu je nemožné, i když se stále zdá, že indicie a nápovědy dávané nám tímhle snímkem nás k nějakému poznání nutně musí dovést... Chyba lávky, jsme zajatci vlastního vnímání a skutečnou podstatu tohoto světa (jakož i filmu Mulholland Drive) nikdy nepoznáme. Uvidíme jenom pár obrazů, pár odlesků na stěně, pár siluet bytostí, naznačujících, že skutečná pravda je někde mimo dosah našich smyslů. Jsme na tom stejně jako zajatci spoutaní v šeru Platónovy jeskyně... Ztracená dálnice ale v tomhle směru šla mnohem dál a byla (dle mého názoru) kvalitativně lepší... (24.09.2007)

Film o čistote ľudskej duše a jej zraniteľnosti, o životných snoch, túžbe naplniť očakávania, ktoré sú do nás vkladané. Film o strachu dotknúť sa ideálu, o sklamaniach, zúfalstve a nenávisti, o škaredosti sveta tam vonku (tu konkrétne Hollywoodu). Tento film nemá jednu jasnú pointu, neexistuje k nemu žiaden "správny kľúč". Mulholland Dr. je mozaikou viacerých myšlienok, ktoré by sa dali povedať aj oveľa jednoduchším, ale nie tak zaujímavým a pôsobivým spôsobom. To, koľko súvislostí v ňom vám niečo povie, záleží od vašich osobných prežitkov a uvedomovania si ich miesta vo vašom živote. Krutá a zároveň krásna soap-opera. (04.10.2005)

Řeknu to na rovinu, Lynch je modla, nikdo mu nerozumí a mnozí ho milují. Teda tu a tam se vyskytne někdo, kdo podá jakýs takýs výklad některého filmu, ale tvrdím, že je to Sisyfovská práce, protože všechny ty odbočky, kličky a hračičky ve skutečnosti nic neznamenají, je to tam čistě pro plezír, ať se lidi zapotěj, takže ve výkladech je pravda všechno a nic. Na to kašlu, kde je nějaké sdělení? Už Tolstoj říkal, že aby něco bylo umění, musí to být srozumitelné bez vysvětlování, bez ostatního díla, bez postupu na nějakou "vyšší " pseudoúroveň. A co ty vysoký hodnocení a slastný hýkání nad mistrem? Připomíná to kubistický obraz z filmu Sedm, který John Doe obrátil a nikdo si toho nevšiml... (18.11.2005)

Tak nevim, jestli je chyba ve mně a nebo ve filmu, ale já se po několika minutách naprosto přestal orientovat v ději i v postavách a zbytek filmu jsem jenom netrpělivě čekal na nějaký vysvětlení, který ovšem nepřišlo. Když už jsem měl chvílema pocit, že to snad začínám aspoň trochu chápat, tak se to v zápětí zase zamotalo a stejně jsem nepochopil vůbec nic. Navíc jsem se u toho strašně nudil a v podstatě celou dobu jsem měl chuť to vypnout a jít radši spát (což jsem měl taky udělat). Neudělal jsem to a naprosto tak promrhal skoro 2,5 hod života. Láká mě odpad, ale tu 1 hvězdičku si to zaslouží za pár povedenejch scén. Ale jsou to jen samostatný scény, který dohromady nedávaj smysl... No opět musim souhlasit s uživatelem flanker.27. (25.09.2007)