Joker

A mně to zase tak nevadilo, že do toho nahomili umělěcké ambice. Za a. našli fantastického pána, co jim je svou zaječopyskoidní mordou pomohl přenést na plátno, za b. se bavím vidinou, jak řady zmatených komickových diváků z nudy foukaly nosem popcorn, škrabaly se pod tepláčky a čekaly na pokyn nějaké autority, jaký k tomu vlastně mají zaujmout postoj. (03.12.2019)

Message světu na podobné úrovni, jakou měl v roce 2008 Stallone v podobě Johna Ramba. Jen s tím rozdílem, že Stallone se nebál ponořit do válečné špíny uprostřed barmské džungle, Phillips se pro změnu ponořil do té městské. S podobnou cílevědomostí, sebevědomím a tahem na branku. Jen trochu více "učesaně" řekl bych. Přece jen Sylvestrův hlavní hrdina je i o té akci a svalech. Joker je čistokrevný freak dobrák, kterému se všichni postaví zády a teprve ultimátní zlo v podobě čisté anarchie a zloby vůči lidem - primárně elitám je to, co mu dodá patřičné palivo k běsnění. Super-aktuální film o současné socio-politické problematice, zabalený v cool retro sedmdesátkovém hávu s několika ikonickými scénami, kdy se jen tak mimochodem bravurně protínají originy dvou velkých DC příběhů. (06.10.2019)

Nejhorší na tom mít duševní poruchu je to, že od vás lidé očekávají, že se budete chovat, jakobyste ji neměli. Tenhle citát neuvěřitelně vystihuje i film samotný. Emoce se u mě střídaly z "chlape, bože, buď normální!"( i když si samozřejmě uvědomujete, že za to ten člověk nemůže) na "chudák, lidi jsou zmr*i, proč ho nenechaj na pokoji?". Upřímně přiznávám, že z dlouhých chechtacích scén mi bylo nepříjemně a většina filmu mě absolutně nebavila, chvílemi mi dokonce "bylo trapně". Když už jsem se po hodině a čtvrt, kdy jsme na sebe s přáteli zmateně koukali ve stylu "co to sakra je", rozhodla, že prostě zbytek filmu prospím, konečně film začal mít grády. Takže ano, 45 minut z celého filmu je skvělých. A Joaquin je nepřekonatelný po celou dobu. Klobouk dolů i pokud je pravda to, že se s tou rolí uměl vyrovnat, protože já nechápu, jak takovou zvrácenou mysl může zahrát vyrovnaný člověk. Nicméně ve mě film zanechal hrozný zmatek. Jakožto DC fanoušek, který upřednostňuje temné a o něco méně mainstreamové DC před Marvelem (skvěle to vystihl POMO ve svém komentáři), jsem šla na komiksový film. Tohle s komiksem kromě jmen bohužel nemá moc společného, opravdu jde spíše o psychologické drama. A i přes výbornou druhou polovinu filmu a Joaquina ale lepší hodnocení nedám, bohužel. (22.10.2019)

Inu, máme tu dalšího Jokera. Poprvé s opravdu propracovaným originem a přestože často platí, že půlka kouzla je v tajemnu, zde se naopak drobnokresba s narůstajícími minutami sakra vyplácí. Celé je to natolik pečlivě promyšlené a poskládané, až si říkám, proč Todd Phillips (Pařba ve Vegas) tak dlouho váhal s přechodem na drama. New York 70. let vystihl přímo bravurně, kamera nabízí řadu opravdu fantastických (a přitom nepodbízivých) záběrů a celé je to zabalené do opravdu ukázkové ‚špinavé‘ atmosféry. To vše by nicméně vyšlo vniveč, kdyby hlavní roli nezískal Joaquin Phoenix. Právě jeho soustředěný výkon může za to, že Jokerovi divák zpočátku drží palce a později zažívá silný vnitřní morální boj, když je svědkem toho, kam až sahají důsledky jednoho šíleného klauna. V tom je podle mě největší vítězství filmu. Napřed si nás omotá (podobně jako Americká krása) vztyčeným prostředníčkem vůči společnosti, ale nadšení postupně střídá hrůza z toho, jak se celá situace vyvíjí. Nejsilnější je na Jokerovi syrově gradované finále. Na konci jsem se cítil hodně rozpačitě z otevřené oslavy anarchie, ale to nemyslím jako výtku. Jde o evidentní tvůrčí záměr a je MOC dobře, že dokáže nějaký mainstreamový (a dvakrát tolik komiksový) film způsobit, že se divák cítí v kině podobně rozpolceně a nekomfortně. Jen mám menší obavu, jestli tenhle snímek nepřichází v trochu nešťastné chvíli (přeci jen je podobných Jokerů v poslední době společnost plná). Nějaká negativa? Pokud vezmu v potaz pro inspiraci klíčového Taxikáře (čímž se ani sám Phillips netají), v jeho případě jsem měl pocit, že si za blbou realitu hlavní hrdina může sám, kdežto Arthuru Fleckovi život vyloženě (a tím pádem scenáristicky občas okatě chtěně) hází klacky pod nohy. Je to cílená one man show, pár minut navíc se ale mohlo věnovat příběhu dvou vyšetřujících detektivů (v současném dietním pojetí ani nemuseli mít jména a konkrétní tváře). A... to je asi vše. Pocitově je pro mě Joker v tuhle chvíli nejsilnějším filmovým zážitkem letošního roku. 90% (27.09.2019)

Na jeden z největších hitů roku, jak by mohlo nadšení z Benátek předznamenat, to nakonec asi stačit nebude. I přesto je ale na Jokerovi řada věcí k pořádnému chválení. Co nikoho nepřekvapí, je samozřejmě fantastický Joaquin Phoenix v další ze svých chameleonských kreací. Stačí, aby se zlověstně díval do kamery a nic víc k navození děsivé atmosféry nepotřebujete. To naštěstí Todd Phillips pochopil, takže mu tuhle one-man show nekazí a pouze podbarvuje audiovizuálními hody, jak si hollywoodský spektákl žádá. Samotný příběh samozřejmě zrovna realistický není a psychologické vykreslení je sice jakž takž funkční, ale vcelku banální – chce se říct, že by se Evropa tématu chopila o poznání důsledněji. Výsledek je však vyvážený, řemeslo jde ruku v ruce s atmosférou i lehce sociálním poselstvím, přestože po promakanějších předchůdcích (hlavně Taxikářovi) pokukuje Joker trochu zespoda. Za mě však spokojenost a jedna z nejzajímavějších komiksovek (hehe) za dlouhou dobu. (01.10.2019)