Slunovrat

Nejlepsi drama/horor roku. Naprosto famozni. Uz hodne dlouho jsem si film neprozil tak jako Midsommar. Coz neni divu, protoze sceny, ve kterych jsou postavy na psychedelickem tripu jsou tak sugestivni, ze specielne pokud mate osobne zkusenost s psychedeliky, projdete si sami pri sledovani solidnim tripem. Mimochodem tu nalepku horor to ma sice pravem, ale je extremne zavadejici - filmovou skatulku "znepokojujici", ktera by se hodila vic, bohuzel nemame. Plus Florence Pugh mozna neni kdovijak talentovana herecka, ale tady do toho viditelne dava vsechno, tleskam. (03.03.2020)

Vynikající výtvarná stránka i zajímavý příběh (srovnávání s Wicker Manem není úplně od věci). Jsem zvědav na další sledování, kdy už nebudu napnutý, co se v příštím momentě stane. (20.04.2020)

[3,5*]     Vizuálne intenzívna a atmosférická metafora na rozpad vzťahu (tak na to by som asi neprišiel!). Dielo je to nápadité, s neopozeraným štýlom, potvrdilo sa mi, že Ari Aster je originálny režisér, ktorý určite stojí za pozornosť. Vytkol by som najmä veľmi pomalý a trochu nezáživný rozbeh, veď uplynie takmer hodina, kým atmosféra začne konečne hustnúť. Potom to už ale stojí za to, uchvátený som bol hlavne tými halucinogénnymi scénami. Florence Pugh tradične žiari, tak, ako som u nej zvyknutý, ale celkom ma zaujal aj mne dosiaľ neznámy Jack Reynor. Hudba je patrične znepokojivá, rozhodne nič príjemné na počúvanie. (02.01.2022)

Nesouhlasím s hatery ani s fanboyi :) I přes tu stopáž mě film přišel poutavý, ale realisticky musím uznat, že je to taková originálně natočená hovadina. Zejména je to mnohem více vizuální a lyrický či filozofický film než horor. Dále budu sázet jeden masitý spoiler za druhým. Hlavní problémy filmu: [1] Prostředí samotné. Kamera je záměrně přesvětlená, aby se zdůraznila ona slunovratóznost. Přitom je to (kvůli prachům?) natočené někde v Maďarsku, vzhledem ke kopcům předpokládám v Aggteleku. Má se to odehrávat ve studeném balíkově za polárním kruhem (kde reálně dominuje kombinace rašelinišť, lesů a tundry), ale vesnice je na kameře obehnaná suchomilnými stepními svažitými trávníky jihu mírného pásma. Ráz přírody severního Švédska je ve skutečnosti zcela jiný. Kulisy jsou vyloženě ostentativní, ale to je možná záměrné a vůči celkové atmosféře filmu to není zas tak na škodu. Celkově kulisy působí amatérským dojmem. [2] Hlavní mužský hrdina je fakt dietní a herecky ani ve scénáří nesahá Májové královně ani po kotníky. [3] Film je plný náznaků a easter-eggů (see Youtube), z nichž jsem nezpozoroval ani jediný, ale jde o snůšku hovadin. Např. dva staršinové se jdou rituálně zabít ve věku 72 let, ale před kamerou vidíme mnoho dalších těžkých minimálně sedmdesátníků, kteří si žijí dál, jako by se nechumelilo. Nikomu z amerických studentů nepřijde divné, že jeden po druhém za divných a špatně vysvětlitelných okolností mizí. Ve vsi je signál, ale nikoho nenapadne zavolat policajty, právníky, Batmana nebo Uber. _____ Přesto jsou celková atmosféra, vyznění a způsob vyprávění velmi zajímavé. Pomalé tempo, obskurnost a přesvětelný vizuál mi připomněly film Melancholia od známého dánského úchyláka Von Triera. Severská rustikální mytologie je velmi sofistikovaně ztvárněna, veškeré rituální, sexuální a obětní scény jsou patřičně exponované a úchylné a vcelku úspěšně šokují. Horor (nebo spíš lyrický, psychologický film s nábožensko-filozofickým podtextem) není šablonovitý, lacině-krvavý ani lacině-lekavý, není to nic, co by člověk vyloženě již viděl, a rozhodně nic, nač by zapomněl. Chyby, které by potopily průměrný film od průměrného režiséra, jsou zde i přes tučnou stopáž méně fatální a člověk (jako já) chtě-nechtě "potřebuje" vidět konec, který je relativně originální a otevřený. Mnoho vedlejších linek zůstává nedořečeno, nikdo na konci nezpytuje svědomí, ani nic polopaticky nevysvětluje atp. Škoda toho Maďarska... (3,5*) (06.08.2022)

Konečně mám výmluvu, proč nenávidím hody a podobné folklórní tradice. Po technické stránce filmu nemám skoro co vytknout, ale k příběhu mám výhrad více. Je poměrně jednoduchý (všechno co je naznačeno/zmíněno se ve filmu skutečně stane, tudíž byl veskrze předvídatelný) a nakonec nenechává prostor pro teorie a různá vyznění. Pomalé tempo vyprávění nestrhne a negraduje do silnějšího finále, jehož dopad zbrzdí i humor (který mě z filmu spíše vytrhl). Komplexnější příběh a více znepokojujících/hororových momentů a byl bych plně spokojen. No ale každopádně v IKEA si už menu dva hot dogy a bezedný nápoj kupovat nebudu, Švédům se nedá věřit. (02.08.2019)

To, že je Ari Aster poriadny zvrhlík, mi došlo už pri Hereditary. Čo som však nečakal bolo, v akom rozhodenom stave budem z kina odchádzať. Ťažko povedať, či za to mohlo veľké plátno a mohutný zvuk, alebo skôr depresívna atmosféra, herecký výkon hlavnej postavy a jej vyrovnávanie sa so žiaľom, nenápadná gradácia, podmanivé, pôsobivé a skutočne dlhé scény z rituálov alebo farebný kontrast - klobúk dole pred kameramanom. Alebo všetko z vyššie spomenutého. Z niektorých scén skutočne mrazí, herci sú fenomenálni, záver je nepríjemný, ale nevyhnutný, a ja už tento film nechcem nikdy vidieť. Neskutočný zážitok. (02.08.2019)

komentář s nulovou výpovědní hodnotou, nadšené výkřiky, čistá filmová rozkoš (ehm...): Ari Aster opět válcuje kinematografické pole takovým způsobem, že ani po tomto snímku sto let neporoste tráva... mimochodem, "tráva"___jistě se najde nemalý počet diváků, kteří MIDSOMMAR označí za manýristickou vykrádačku THE WICKER MANa, což je nicméně hrubé nepochopení rozdílu mezi vykrádáním a citací - Aster používá poetiku pohanství a kultu jako pozadí pro definování vlastních témat a traumat, k historii kinematografie se obrací jako k souboru prvků, které má v oblibě, ale jejich citování pro něj tvoří toliko rezervoár postupů, jež ve vhodné chvíli obrátí úplně naruby a jejichž pomocí zdůrazní vyznění svého vlastního vyprávění... stejně jako byly u debutového HEREDITARY referenčním rámcem VYMÍTAČ ĎÁBLA nebo ROSEMARY MÁ DĚŤÁTKO, i v případě MIDSOMMARu se THE WICKER MAN dá použít coby pozadí maximálně pro pochopení budování atmosféry a nálady, nikoli příběhu jako takového, o struktuře filmu samého ani nemluvě (což ale neznamená, že by se Aster na zmiňovanou sedmdesátkovou folkovou férii - a možná i na její nedávnou inkarnaci - pozorně nedíval)... jinými slovy, není na škodu si před zhlédnutím filmu pustit nějaký rozhovor s Ari Asterem, aby potenciální divák vlastně pochopil, co se mu tvůrce snaží sdělit - a ne, nejde o přímočarý bububu hororový blábol___možná jsem příliš nadšen, ale i tak soudím, že úvodní sekvence snímku se může směle řadit mezi nejlepší prology (nejen žánrové) kinematografie vůbec: precizním nastolením ústředního tématu, kamerovými kompozicemi, hudebním doprovodem - jde o výtečnou koncentraci zoufalství, tragédie, napětí, hodně černého humoru, a v neposlední řadě hereckých výkonů, které i na takto malém prostoru předjímají potenciál, jenž se v průběhu filmu rozvíjí a stále přidává na obrátkách___Ari Aster je naprostý magor, chameleon, který bezuzdně surfuje v žánrovém poli, aniž by se někde na delší dobu zastavil (upřímně řečeno - čistý horor to fakt není), a jehož fantazie a tvůrčí rozmach jsou ve výsledku možná napínavější než celá zápletka filmu... sice máte konstantní pocit, že se co chvíli něco neskutečně po...hnojí, ale Ariho eskapády a vaše zvědavost, kam ho vlastně jeho nápaditost dovede a zda má vůbec nějaké mantinely, na něž by mohl narazit, jsou ve finále mnohem, mnohem větší nervák___těším se na Ariho další zářez - a na prodlouženou verzi MIDSOMMARu neméně... (02.08.2019)

Tohle mě bohužel úplně minulo... Škoda (05.08.2019)

80% (05.08.2019)

Myslel jsem si, že můj největší problém, budou právě zvyky a kostýmy, které přeci jen působí spíše slovanským dojmem. Naštěstí vysvětlení, že se vlastně jedná o "dnešní rodinné pojetí" oslav a to včetně kostýmů, brzy přišlo. Tím se mohlo ve filmu dít prakticky cokoliv, což se také dělo. Mé očekávání vzbuzovala především švédská část, jenže vrchol přišel nečekaně brzy, již v Americe. Scéna zásahu hasičů je dokonalost sama, úchvatná kamera, často zpomalené záběry a pronásledování, či nadhled. K tomu výborně padnoucí hudba, zase dokonale vtahující, diváka obklopující... atmosféra jak má být, vůbec při záběrech na rodiče a sestru. Výše zmíněná technická dokonalost platí pro celý film, zbytek už ovšem tolik ne. Výjimkou budiž Ättestupa, opět dokonalé spojení hudby a obrazu, neskutečně hutná atmosféra, vůbec při pohledech herců dolů. A dál? Nic... ani v závěru nic! Dál se potvrzuje vítězství formy nad obsahem, všemožné rituály samozřejmě zajímavé, přesto úmorně dlouhé. Navíc když nejsou rituály, jsou někdy až směšné dialogy herců, občasné přehrávání (možná úmyslné) a hloupé chování postav, čekání na to, co je od začátku jisté. Čekal jsem další z vrcholů filmu, ten nejsilnější, jenže přišla komedie, jinak se to brát nedá. On tu tedy humor občas byl, ale v závěru pravděpodobně být neměl, aspoň doufám. Zvyky byly a jsou různé, jenže tady to vše působí nemístně, jakoby jediným motivem bylo šokování, což velkého filmaře nedělá. Ari Aster není Bergman, není ani Trier, alespoň zatím, v to doufám, vykročeno má, ale měl by se zatím držet více při zemi. 55% (07.08.2019)

Nechala jsem pocity z promitani uzrat celych 6 dni a porad nemam jednostrannej nazor na to, jestli to je genialni dilo nebo naprosta picovina. Nicmene je to rozhodne dost znepokojujici snimek s vcelku dost vtipnyma scenama. Zustanu asi u zlatyho stredu a pripadne se nekdy podivam znova a s hodnocenim hybnu, kdo vi. (08.08.2019)

Nutná opakovačka tentokrát pod vlivem něčeho ...čehokoliv. Dokonalé dílko pro festivalové projekce, méně pro multikina plné nenasytných diváků bahnoucích, sami ani neví po čem. Pokud vás film pohltí zhruba po hodině jako mne. Ari to udělal tak dobře jak jen dokázal, perfektní práce s časem, žádnej spěch, kamera, zvuk, nervózní složka chybějící noci, nejrůznější severské výjevy prahnoucí po pohanské podstatě země a krve, jemné náznaky téměř až mimotělního zážitku ovšem zažijete jen na určité hladině pochopení pro věc. Poté se bohatě odmění současně s tím, že je další z typů filmů, které časem zrají ve vašem filmovém nitru. Florence Pugh novej objev hvězdných filmových prken!! Jinak neortodoxní zážitek z multiplexu a konečně film, ve kterém nehraje Robert Downey Junior nebo Dwayne Johnson .. 85% (10.08.2019)

Nevím, jestli Ari Aster natočil horor. To asi nemohu posoudit - nepamatuji si, kdy naposled jsem se u filmu bál. Rozhodně ale natočil tíživý, podmanivý, precizně gradující snímek, který bych postavil hned vedle filmu Brimstone, protože to, co je dělá silné, mají společné a já při nich pociťoval podobný intenzitu napětí. Brimstone je však více psychologický a knižně si hraje s vyprávěním. Slunovrat sází více na podmanivý vizuál. Film není zajímavý jenom kvůli tomu, že se celý doby nezacházejícího slunce v kulturně zajímavém prostředí, ale taky kvůli halucinogením sekvencím, jenž jsou velikou atrakcí filmu. Ari Aster se nechal inspirovat filmem Climax, jenž pojímá horror trip na chování a reakcí postav. Slunovrat k tomu ještě interpretuje vizuály (s přáteli jsme se shodli, že to bylo relevantní). Režisér zachytil rozchodovou epičnost zachycenou v souvislosti s rituálem, jenž se opakuje jednou za 90 let v uzavřené kruhu. Tohle byl jeden z top kino zážitků 2019 a lidi, co to poslali do modrých čísel by si zde měli zrušit účet a ideálně zrušit i sebe ať zde svým nechápavým nevkusem nepřekáží. (12.09.2019)

Režisér Ari Aster je vo svojich 33 rokoch života označovaný za jednu z prekvapivých súčasných nádeji hororového žánru. Stačili mu k tomu dva filmy a jeden dokument. Jeho debutom bol minuloročný artový horor Desivé dedičstvo. Druhý film Slnovrat drží celkom pohromade lepšie ovšem za výlučný sa ho dá len považovať pri neznalosti oveľa znepokojivejších asijských alebo európskych hororov. Takmer dve a pol hodiny sa radí skôr k tradícii folkových horororových filmoch. K tomu najlepšiemu patrí anglický snímok zo 70.rokov The Wicker Man (známejší je u nás bohužiaľ komicky zlý remake s Nicolasom Cageom).Príbeh ocenia hlavne tí , ktorí hľadajú inšpiráciu ako sa rozísť s partnerom. Aj keď sa celý film odohráva za denného svetla, od začiatku je jasné že oslava slnovratu nebude prebiehať bezbolestne. Prví šokujúci moment je nanešťastie veľmi skoro a od toho okamihu dáva zápletka čoraz menší zmysel. Hlavní hrdinovia totiž nezoberú nohy na plecia, ale aj keď sú znechutení zostávajú stále v dedine. S tým ako sa blíži film k finále, je stále zreteľnejšie že Asterovi rovnako ako v jeho debute prerástli cez hlavu jeho ambície, pravdepodobne z množstva smeru do ktorého sa rozprávanie rozbieha i z veľaváženého štýlu. Slnovrat príliš dáva najavo, že chce byť zásadným príspevkov v hororovom žánri. Dlhá stopáž, pomalosť a vážnosť, presne načasovaný strih z pekných scén na scény hrozné ale samy o sebe nezaručujú veľkú myšlienku či psychologickú hĺbku. Natočiť psychologicky horor a pri tom nechať hercov aby prehrávali a postavy sa chovali ako stále väčší hlupáci, znamená si podrezať pod sebou konár na ktorom celý film stojí. Z antropologického hľadiska je Slnovrat pozoruhodný a interpretačne otvorenosti podnetný, ale snahou vtĺkať nám každým záberom do hlavy že sa schyľuje k niečomu ohromojúcému a že sledujeme mimoriadne sofistikovaný film je s ubiehajúcimi minútami len stále viac a viac únavný. Lepšie by Asterov znova nevyvážený film fungoval ako muzikálová komédia o partii kvetinových detí, ktoré pod vplyvom halucinogénnych látok tancujú na lúke a obliekajú si zvieracie kostýmy a zoznamujú sa s cudzou kultúrou a kuchyňou. Aj keď Ari Aster patrí medzi šikovných tvorcov a dokáže v rámci jednej scény vytvoriť veľmi hutnú atmosféru, mal by si do budúcna uvedomiť na čo stačí a nepreceňovať svoje sily a potom to dokáže.Ovšem nesmie zase prísť s tou istou témou a myšlienkou ako aj teraz a ako aj v minulom snímku pretože tá jeho nuda a zotrvačnosť bude pôsobiť absolútne nezaujímavo a hlavne už hlúpo.Má sa ešte čo učiť aby si ho filmový svet zapämatal. (14.10.2019)

Tak napínavý horor moc nečekejte, i když je zde pár brutalitek, o strachu a napětí to moc není. Nicméně atmosféra je zajímavá, kamera a výprava super. Ale nějak jsem si nedokázal odůvodnit takhle dlouhou stopáž na "tolik" děje. Líbilo se mi houbičkové rozpíjení obrazu, ale za víc než 3 hvězdy to není. (11.01.2020)

At si Ari najde nekoho, kdo mu bude psat scenare, nebo aspon propracovany namety. Hereditary bylo aspon v prvni pulce nenapadny (a zbytek strasny klise), tohle bylo jasny uz od prvniho traileru. A tady uz neuhnul ani o pid. Klise jsou jedna vec, ale tohle je proste na me moc. Na druhou stranu atmosferu vyvolat umi, dostat z lidi slusny vykony taky, ale psat uz bych ho nenechal. Nejnadejnesi mi vlastne prisel samotny uvod. Rozebrat vztah ustredni dvojice po prvnich dvaceti minutach by mi prislo zajimavejsi, originalnejsi a urcite hororovejsi. (18.01.2020)

Je to taková trochu atrakce, celkem i uchylárna a vlastně si myslim, že ke konci už je to až moc ujetý. Ale tak nějak je to tři dny, co jsem to viděla a furt přemejšlim, jestli je to dobrý nebo ne. A to je tak nějak i podobnej princip, jako když přemejšlíte nad sektama. A jsem u toho. Sekty totiž jsou ujetý a pro někoho dobrý a pro někoho ne. Pro mě se to v docela blbost zlomilo asi ve chvíli, kdy si Josh jde vyfotit tu věc a najednou to dopadne, jak to dopadne no. Na druhou stranu konkrétně tahle scéna je ale dobrá reference na Texaský masakr motorovou pilou anebo Mlčení jehňátek, takže co by ne. Dobře udělaný i ty halucinace. Například ten černý vnitřek květu, jak se dýchal? To bylo parádní. Ale jak říkám... taková obsahově atrakce trochu, ale filmově a herecky za mě dobrý. (26.04.2020)

U Slunovratu mě trochu odrazovalo jeho hodnocení a délka. Nakonec mě přesvědčilo téma snímku a musím říct, že to ho nelituju. 2,5 hodiny uběhlo rychleji než kratší a nudnější film. Moc se mi líbila celková atmosféra a vizuální stránka filmu. (02.12.2020)

Poselství Midsomaru je samo sebou vztah mezi Dani a Christianem. Aspoň tak se nám to Aster snažil říct. Pro mě ale byla propracovaná pouze Dani, k Asterovi jsem si vztah najít nedokázal. Já jsem si v tomto filmu užíval především vizuálu a hudby - spojením těchto dvou složek byly vytvořeny velmi pěkné obrazy. Stopáž mi nevadila, stejně tak ani výjev těchto starých tradic. O to tu totiž také jde. V jednu chvíli jsem si i říkal, že lze tuto kulturu pochopit, ale jen do té doby, než začali obětovat ostatní. Čekal jsem mnohem větší masakr, nebylo to tak zvrácené jak jsem čekal. Závěrečných deset minut pak bylo doopravdy hodně silných. Povedený snímek, byť se o nic revolučního z mé strany nejedná. 3,5 hvězdičky, ale dávám 4, má to k nim přece jenom blíže - především za zmíněnou atmosféru, hudbu, obrazy tradic a vývoj Dani. (23.01.2021)

Horor? Kde? Rádoby poetická sračka natahovaná jak jen lze. Proč vypisovat dlouhé odstavce textu a obhajovat tak svůj umrněnej názor na tuhle příšernou záležitost? Tohle si fakt neobhájíte ať už tu budete psát sebe rádoby vtipné tlachy... *za pubické ochlupení ve žrádle *za obrázek vagíny (06.02.2021)