Rozmarné léto

„Na tento chrám se kdysi nadávalo velmi urputně, neboť jej stavěl hýsek, který měl dosti drzosti, aby pozměnil půdorys proti pravidlu. Znali jsme tohoto stavitele a můžeme říci, že se nám líbil jakkoli byl poněkud prostopášný.“ aneb co se nám to vlastně urodilo po té, co měl Menzel za sebou Ostře sledované vlaky a nebyl nijak zvlášť nadšený, že by měl hned zase točit? Takto prakticky mimochodem se nám zrodil celkem rozkošný Vančurův přepis, který je překrásný svou bohatou češtinou, atypický v užití barvy v roce 1967 a přinášející na plátna kin čerstvé půvaby Jany Preissové, tehdy ještě Drchalové. Není to sice tak uvolněné a fajn jako Menzel ve spojení s Hrabalem, jako například v Postřižinách, ale ta moudra pronášená Brodským, Hrušínským nebo Myslíkovou jsou absolutní. To pak mohu zamhouřit oka i nad Řehákovým natrženým uchem. „Je dobře míti veselou přítelkyni, znám to. Jejich ouška a jejich tlamičky jsou malé a růžové. Pravím, že to znám, avšak čas míjí a věci se zapomínají.“ (16.11.2014)

Slunce pálí, komáři štípou, voda má ideální teplotu ke koupání a tři pánové středního věku si užívají života a sladkého nicnedělání. Ovšem tuto idylku nezčeří jen náhlý déšť, ale i příjezd komedianta a především jeho krásné asistentky. A těmto třem chlapíkům se začnou zapalovat lýtka a probouzet obyčejný lidský chtíč. Jenomže věk a čas nezastavíš! Je až neuvěřitelné, s jakou lehkostí a bravurou se povedlo Jiřímu Menzelovi převést Vančurovu předlohu na plátno. Postavy mluví archaickým básnickým jazykem, přičemž to působí naprosto normálně a přirozeně. Hvězdné herecké obsazení je pak už jen třešinkou na dortu. 95%. (25.05.2011)

Rozmarné léto dýchá Hrušinským, Brodským, Menzlem i Vančurou. Totální poezie jak v jazyce dialogů, tak v obraze. Krásná podmanivá atmosféra, která mě osobně zahřeje u srdce (někteří lidi od toho mají Caprův Život je krásný). Takhle nějak si představuju kouzlo první republiky na venkově. Bože jak já bych rád přes den popíjel víno a ládoval se utopencema na plovárně s pánama H, B a Ř, zaplaval si s nima v dešti a po nocích chodil lichotit krásné slečně Preissové... No jo, ale člověk holt nemůže vždycky mít co chce, tak se aspoň může podívat, jak by to bývalo vypadalo. Tenhle způsob filmu zdá se mi převelice šťastným.90% P.S.: Schválně si zkuste pustit na DVD anglické titulky... tenhle film si dokáže plně vychutnat jenom rozený Čech (eventuálně Slovák :-) ) (18.07.2006)

Jsem nejspíš příliš mlád na to, abych pochopil krásu tohoto filmu… (27.10.2009)

Už jen přítomnost takových hereckých velikánů jakými byli Rudolf Hrušínský či Vlastimil Brodský, činí toto nestárnoucí dílo doslova nesmrtelným. V nabité filmografii pana Menzela mi Rozmarné léto připadá poněkud nedoceněné... (06.07.2016)

Tento způsob filmu se mi zdá poněkud o ničem ... (22.01.2016)

Menzel uměl zkrátka uspokojit i náročnější choutky diváků. K ruce si vzal své oblíbence Hrušínského s Brodským a dal vzniknout něčemu co mě možná napoprvé neohromilo, ale podruhé už budu alespoň vědět do čeho jdu. 65% (05.03.2021)

Tento způsob natočení filmu se mi zdá velmi šťastný. Co pozoruhodného napsat k tomuto poetickému skvostu, když ho již tolik uživatelů výstižně okomentovalo. Koncem let 60., v oné těžké době těsně před vstupem spojeneckých vojsk, byl Jiří Menzel nařčen, že Rozmarným létem vzdává hold maloměšťákům a buržoaznímu způsobu života. Stalo se tak v tehdejším sovětském tisku, který Menzla označil za reakcionáře, stejně jako například Jana Němce. Časopis Kino ještě mohl na urážlivý článek reagovat a vyvracet jej, později však i zde zavládla cenzura. Že sovětští soudruzi ryze český film nepochopili, je více než jasné. Současně byl jedním z mnoha drobných důvodů, které měly ospravedlnit okupaci Československa. (04.01.2011)

60 léta, zlatá éra českého filmu, doba ve které během deseti let vznikly všechny nejlepší české filmy a která se vepsala do dějin nejen české, ale i světové kinematografie. Rozmarné léto je jedním z mezníků té doby. Vančura by nešel natočit lépe. Mnezel jeho příběh opatřil jakousi aurou magického realismu a sám si zde zahrál nezapomenutelným způsobem podivína Arnoštka. (25.08.2008)

Klasické, prostě tak odlehčené a nádherně poetické. (31.07.2009)

Klasika,literární i filmová. 2 brasek: ty troubo , tak se na to vykašli a dívej se radši na pokémony,když to nechápeš. (09.08.2010)

Slovy majstra Vládíka: "Není liž ženské tělo to nejkrásnější, co nám příroda poskytla?" ________ Nezaměnitelné a těžko uchopitelné lyrice Vladislava Vančury dokázali dát život ve filmové podobě pouze dvě režisérská esa: František Vláčil baladou Markéta Lazarová, a kabaretní kouzelník Arnoštek, neboli Jiří Menzel, komedií Rozmarné léto. Přičemž tento Menzelův kultovní počin a zároveň plnohodnotná adaptace stejnojmenné a neméně kvalitní literární předlohy, je definicí pojmu 'poezie v obraze'. Výjimečnost a pomyslné kouzlo snímku - krom samotné zápletky, jež spočívá v idylce zevlování majitele lázní Antonína Důry (Rudolf Hrušínský), pseudo-filozofa abbé Rocha (Vlastimil Brodský) a majora ve výslužbě Huga (František Řehák), která je narušena příchodem okouzlující Anny (Jana Preissová) - pramení právě v zachycení obyčejnosti okamžiku oné letní bezstarostnosti, nicnedělání, subtilní květnatosti archaického jazyka a pitoreskním humoru. Právě pomyslná metamorfóza mezi Vančurovskou poetikou a Menzelovým režisérským umem utváří zvláštně atraktivní humoristickou mozaiku, v níž rovněž dominuje specifický a uvolněný rytmus, který mnohdy plyne stejně pomalu jako tok říčky Orše, u níž ústřední trojice každé odpoledne koštuje utopence. (22.09.2020)

Nádherně letní s nádhernou Janou Preissovou. Občas při výletech člověk ještě narazí na podobné plovárničky jako z tohoto snímku a pak mu nezbyde než jen tak pronést "Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným..." A každý hned díky Jiřímu Menzelovi pochopí... * * * * (13.08.2012)

Mám ráda Menzela, starší české komedie, i zde uvedené herecké obsazení, ale tento film mi ani po několika šancích k srdci nepřirostl a většinu stopáže mi připadá hrozně nudný, utahaný a o ničem. (02.01.2011)

dějově nikterak bohatý, komediálně nepříliš vtipný, jazykem pro mě trochu odpudivý poetický blábol, jehož umělecká hodnota může být sebevětší a klasika to může být sebenesmrtelnější... ale já v tomto způsobu léta rozhodně příliš okouzlení neshledal... 60% (20.08.2008)

Skoro se nechce připojovat další oslavné věty k této genialitě. Převést Vančurův jazyk do filmu a film tím nezničit, ale povznést na naprostou, ojedinělou a neopakovatelnou originalitu, to dokáže jenom ďábel nebo Jiři Menzel. Přitom si musel uvědomovat, že vzhledem k nepřeložitelnosti, celé to úsilí investuje do území, z pohledu rozlehlosti filmového světa, jen o málo většímu, než je Důrova plovárna. (31.10.2005)

Už bylo napsáno asi všechno - jen dodám postřeh, že stopáž 74min je úplně ideální. Jak osvěžující v době 160min trikových uřvaných blokbusterů. (12.09.2018)

Jako pohyblivá zvuková ilustrace Vančurovy knížky je to převelice krásné a vkusné, ale "Něco" mi tam chybí (což je obecně můj problém s Menzelovými adaptacemi Hrabala a Vančury). Závěrečná píseň při titulcích velmi kazí dojem. Nic proti Matuškovi, ale tohle byla pěst na oko. Naopak díky za Hrušínského, Brodského, Řeháka, Myslíkovou. Pět hvězdiček, ale víc ani ťuk. (31.05.2011)

Tři samozvaní aristokraté na malém a možná ještě menším městečku rozjímají o světě, popichují jeden druhého a nechávají se slastně okouzlit kouzelnickou asistentkou. Každý si poté nese už jen svůj šrám. Ta nejbohatší čeština, jakou lze slyšet, neopakovatelná atmosféra i herectví a celkově snímek, hladící po duši každého československého diváka. (11.09.2011)

Ospalou maloměstskou idylu lázeňského městečka Krokovy Vary důkladně rozvíří příjezd potulného komedianta Arnoštka a jeho krásné asistentky Anny. Třeba se tento styl humoru někomu líbí, mně ovšem nikoliv. 30% (02.03.2009)