Sexuální výchova

Co nesnáším, je intelektuální elitářství a pozérství. Tento seriál se tváří, jak je hrozně na úrovni, postavy zde čtou Virginii Woolf a další feministické autorky a naopak Hunger Games jsou tu považovány za vtip. Přitom k hloubce této série, která se zabývá traumatem, závažnými sociopolitickými problémy, emoční otupělostí, lhostejností většiny populace aj., má Sex Education na hony daleko. A ani filmařsky se hlavně takovému Catching Fire zdaleka nevyrovná. Kdyby si seriál nehrál na něco, co není, tj. na víc než nenáročnou podívanou ze života teenagerů, neměl bych nic proti němu, ale z narativu je patrné, že se bere o dost vážněji, než by bylo zdrávo. Průměr není nic špatného, ale ať se prosím netváří jako nějaký intelektuální skvost. Nastrčit do scénáře Woolf a další revoluční autory vážně nezvyšuje revolučnost samotného seriálu. Já skutečně po čtyřech dílech zatím netuším, proč je tento seriál mezi 200 top všech dob. Mimochodem na imdb se takto vysoko ani náhodou seriál neumístil a ani ceny zrovna nesbírá, takže až takový zázrak to asi nebude. EDIT: Po zhlédnutí dalších řad ubírám navíc hvězdu za čím dál silnější ultraliberální/woke propagandu plnou plochých postav, jejichž jedinou výsadou je, že jsou např. nebinární, trans atd. Seriál si ukousl příliš velké sousto, sleduje příliš mnoho postav, a výsledek je, že žádná dějová linka nejde dostatečně do hloubky. Chci to dokoukat v podstatě kvůli Adamově lince, která mi jako jediná přijde upřímně lidská, a doufám, že dojde ke smíření mezi otcem a synem. Jedině tento subplot ve mně dokáže vyvolat reálné emoce, což je trochu málo. Udělali by lépe, kdyby se soustředili max. na Otise, Maeve, Adama, Erica a tu kamarádku Maeve, jejíž jméno si teď nevybavím. Místo toho ve 4. řadě ještě přibude velká spousta nových postav, které působí, jak kdyby přiletěly na Zem z kosmické lodi... Větší bizár jsem dlouho neviděl. (25.06.2020)

Co nesnáším, je intelektuální elitářství a pozérství. Tento seriál se tváří, jak je hrozně na úrovni, postavy zde čtou Virginii Woolf a další feministické autorky a naopak Hunger Games jsou tu považovány za vtip. Přitom k hloubce této série, která se zabývá traumatem, závažnými sociopolitickými problémy, emoční otupělostí, lhostejností většiny populace aj., má Sex Education na hony daleko. A ani filmařsky se hlavně takovému Catching Fire zdaleka nevyrovná. Kdyby si seriál nehrál na něco, co není, tj. na víc než nenáročnou podívanou ze života teenagerů, neměl bych nic proti němu, ale z narativu je patrné, že se bere o dost vážněji, než by bylo zdrávo. Průměr není nic špatného, ale ať se prosím netváří jako nějaký intelektuální skvost. Nastrčit do scénáře Woolf a další revoluční autory vážně nezvyšuje revolučnost samotného seriálu. Já skutečně po čtyřech dílech zatím netuším, proč je tento seriál mezi 200 top všech dob. Mimochodem na imdb se takto vysoko ani náhodou seriál neumístil a ani ceny zrovna nesbírá, takže až takový zázrak to asi nebude. (25.06.2020)

Epizoda by mohla být dobrá, ale feministická propaganda v tomto díle byla pro mě již naprosto nestravitelná. Podporuji femisnimus, ale seriál je vyprávecí médium, z něhož máme mít pocit, že děj pohání živí lidé, nikoliv zpolitizované postavy. Ten dvojí metr se mi navíc také nelíbí. Zdá se, že je v pohodě říct, že kluci obecně vzato smrdí, ale použijte podobně neimaginativní stereotyp o dívce a budou vás lynčovat. Nebo vinit muže/kluky, kteří chtějí doopravdy pomoct, jen proto, že jsou muži a tím pádem automaticky nedokážou vůbec pochopit ženskou duši, je taky trošku padlé na hlavu. Pro tvůrce mám překvapení: NIKDO vás nemůže nikdy zcela pochopit, stejně jako vy nikdy je. A politicky hyperkorektní počiny jako tento mohou být spíš kontraproduktivní. Mám dost přátel druhého pohlaví, ale v posledních letech si vinou podobných snah připadám, že mě asi musí automaticky podezírat či odsuzovat jen proto, že nepatřím "do klubu". A k tomuto vzájemnému odcizování přispívá i Sex Education, neboť postavy zde jsou v první řadě ženy/muži/jiný gender či hetero/homo/pan/a/(...)sexuálové a až potom lidé. Jedinečné hlasy se tu zkrátka dusí pod tlakem nálepek, což je paradoxní, když má jít o boj proti diskriminaci a ideální by tedy bylo se nálepek kompletně zbavit a vnímat to jediné důležité; všichni jsme lidé... Netuším, čeho totou nerealistickou agitkou chtějí docílit - kdo v ideje věří, jim věřit bude; kdo ne, bude ještě více utvrzen ve své pravdě... Takhle politicky angažované dílo se zvrhává v propagandu, a tak je asi odsouzeno za desítky let ke stejnému osudu jako např. budovatelský román  (pokud seriál bude v tomto směru pokračovat). A propaganda bohužel odpuzuje i lidi, co problematiku podporují... Uměleckých kvalit má seriál dost, ale Nunn asi neví, že méně je někdy více. (11.07.2020)