Staříci

Hodně překvapivá reakce na vyřizování účtu napříč desetiletími. Jiří Schmitzer a Ladislav Mrkvička byli v této jízdě za jedním "kamarádem" z minulosti, setsakra přísní. Líbila se mi jak ta přímočarost, tak ten nápad, který otevírá bolístky minulosti a zasazuje do nich nepřístupnou ránu jedu. Je pro mě až s podivem, že jsem o tomto filmu pořádně neslyšel a neviděl ho v žádném kloudném kinosále. Pro mě je to drama na úrovni evropského dramatu. (03.11.2020)

Film o pomstě rychlý tak, jak to jen hrdinům jejich ochablé svaly a invalidní vozík dovolují. Zpomalený rytmus, kterého se soustředěné vyprávění po celou dobu drží, nás nutí přeřadit na tempo protagonistů. Jde o velmi tělesné drama (s prvky politického thrilleru a jízlivé společenské satiry) nejen pro pozornost věnovanou starým zesláblým tělům a tělesným potřebám, ale právě i tím, že až fyzicky pociťujete, jak je pro oba chřadnoucí kamarády zdolání každého schodu malou bitvou. Tím, že se pevně drží jedné vyprávěcí a stylistické linie, jde zřejmě o nejkoherentnější letošní český film (byť pro někoho možná málo překvapující - osobně mi ale ono přímočaré procedurální pojetí vůbec nevadilo), obdivuhodný také důsledností s jakou se autoři vyhýbají pokušení udělat z příběhu akční komedii. Oproti hřejivým českým (tragi)komediím,které chtějí divákům pobyt v kině co nejvíc zpříjemnit, jde o nebývale pomalý, hořký a k postavám nesmlouvavý film o marnosti snahy vypořádat se s minulostí. Konec je zdrcující a otřásl se mnou víc než Léto s gentlemanem. 80% (16.10.2019)

Variace na Egoyanovo Vzpomeň si. I když.. v tom našem postkomunistickém rybníčku spíše Nezapomeň.. Tempo života hlavních hrdinů vtisknuté do tempa vyprávění přináší trpkou autenticitu a právě při ní si uvědomíte, že v určitých fázích bytí chutná vítězství cílevědomosti nad lhostejností opravdu sladce. Tak aspoň tady.. (02.11.2020)

Žánrovo i výpoveďovo čisté, fantasticky zahraté a neobyčajne filmársky vyspelé road movie s tak silnou záverečnou katarziou, že som sa ešte niekoľko minút po skončení chvel. Možno práve v jeho čistote je jeho sila, nemätie diváka zbytočnými nečakanými zvratmi (ako príbehovo podobné Remember z 2015) ale sa drží v presne určených mantineloch, vďaka čomu skôr necháva divákovi viac priestoru na premýšľanie nad filozofickou rovinou príbehu (Pomsta a jej zmysel). 4,5* (17.09.2020)

Výkony obou herců jsou nezapomenutelné. Musím před nimi hluboce smeknout. Jako postava Jiřího Schmitzera se opravdu zapomenout nedá. Pořád ho mám před očima, když si vybavím jeho jméno, tak moc se mi vryl do paměti. Pomsta a touha po spravedlnosti je velmi silný hnací motor. Ten dokáže udělat divy. Stáři prostě není pro sraby. (09.11.2020)