Faust

Poslední Murnaův německý film je nádherná záležitost. Zdánlivě archaický již v době svého vzniku, ale ve skutečnosti výtečně aktuální tehdy i dnes. Hravý i ďábelský. Formálně natolik kreativní, že je nutné v každé scéně očekávat nějaký další skvělý trik či alespoň překvapující kompozici. Tento velkolepý zážitek je příkladem kolektivní práce nevšedně nadaného týmu lidí, z nichž velkou část čekal prakticky okamžitě Hollywood a ty ostatní nevšední evropská práce po mnoho dalších let. Co jméno, to pojem a samostatný silný příběh. Janningsův Mefisto je královská role v každém gestu a mimice tvář, doplněná o nejlepší kostýmy. Fuettererův archanděl je zdatným sekundantem Janningsově královské hře. Ekmanův titulní hrdina je interpretací, se kterou jsou všechny jiné přepisy vždy srovnávány. Hornové Markétka není jen symbol pokořené ctnosti, ale skutečný člověk plný nadějí, kterého čeká jen bolest a zmar. Dieterleho Valentin je skvělý chlapík. Pokud bych měla uvést příklad filmu, který má na to otevřít oči tam, kde je synonymem pro němý film pouze nelichotivá představa grotesky, Fausta bych určitě doporučila. (01.11.2020)

"Mor! Mor!" Waw! Jannings sedí na kameni poblíž rozcestí. Svítí mu oči, sundavá klobouček na znamení pozdravu, úlisně se směje. Atmosféra, jenž by se dala krájet kuchyňským nožem. Je dokonalá a když vezmete v úvahu, že film byl natočen v době, kdy zemřel osmanský sultán a chalífa, Mehmed VI, dojde vám, že výjimečnost tohoto filmu netkví jen v tom, že je prostě a jednoduše "starej jako lidstvo samo", ale spíš vyvstane otázka, proč film starý 83 let předčí (co se atmosféry týče) i dnešní horory? Vysílám tuhle kosmickou otázku do prostoru...a čekám odpověď__ „Té síly díl jsem já, jež, chtíc páchat zlo, vždy dobro vykoná.“ Možná jsem blbej, ale já rozdíl mezi literárním Faustem a tím filmovým nevidím. Ano, možná se člověk pozastaví nad tím, proč to všechno končí happyendem, když 250 stránková báseň má konec brutální a veskrze smutný, ale prostě čekat, že film bude přesnou kopií Geothova díla je docela mimo. Zkrátka Murnau prokopnul ocelovou botou zeď pekelnou, možná právě proto zahynul při autonehodě. Mefisto nad ním zlomil hůl..... (27.03.2009)

Podle mě hodně nadhodnocený film. Asi do poloviny je výborný a lze mu jen máloco vytknout. Ale to vše bezpečně zkazí nudná dlouhá pasáž romance s Gretchen, která je natočená jako to nejlacinější melodrama se spoustou klišé a stereotypů. Alespoň závěr pak naváže na styl začátku, což výsledný dojem trochu napraví. Jinak mě zas až tak nenadchl ani Emil Jannings jako Mefisto. Charisma Maxe Schrecka nebo Caligariho je jinčí kafe. Celkově se film s Goethovým Faustem nedá vůbec srovnat. S Goethovým dramatem má velmi málo společného nejen děje ale hlavně celkové působivosti. I když závěr byl docela povedený. (30.10.2007)

Tenhle snímek je, pravda, na němý film až nečekaně zábavný, v první půli dokonce hodně a vlastně se mi líbil, ale chování většiny postav bylo strašně nervující (tenhle typ bezmoci ve filmech opravdu nemám rád), Mefisto neměl dobrý vzhled (a nějak už neřeším, jestli je ten Emil Jannings taková hvězda), milostná pletka nepříliš zajímavá a samotný konec vyloženě ubohý. To jsou věci, které pro mě trochu kazí jinak hodně dobrý film a řadím si ho zatím jako Murnauův nejlepší. (24.05.2008)

Murnauův Fast je pro mě vrcholem němé filmové tvorby. Podle mě se jedná o maximum, co se v té době dalo němým obrazem vyjádřit. Skvělá kamera, vynikajícím způsobem provedené triky, dokonalé masky a líčení, herecké výkony i výprava. Ani patetický závěr s označením lásky jako spásou lidstva mi nezkazí celkový dojem. (11.05.2011)