Scooby-Doo na stopě

Scooby-Doo je jednoducho legenda a rozprávka môjho detstva. Doteraz si pamätám, ako som netrpezlivo každú nedeľu sedel pred telkou a tešil sa na dvojičku Scooby-Doo a Flinstonovci. Tieto prvé časti mali svoje čaro už len preto, že sa jednalo o úplne nový seriál a dvojica Shaggy a Scooby je proste úplne skvelá. Stačia títo dvaja a o zábavu je postarané, aj napriek tomu, že väčšina častí je v zásade neustále o tom istom. Animácie samozrejme už teraz o ničom, ale v tomto prípade to nehrá prím. Minimálne z nostalgie pridávam štvrtú hviezdu. 70 % (24.05.2021)

Scooby-Dooby-Doo neváhej, a dej se námi zlákat. Scooby-Dooby-Doo neváhej,  a přestaň dál se flákat. Musíme jít tam. No tak Scooby-Doo, copak máš, proč třeseš se jak ratlík? Nesimuluj zas a hned se vzmuž,  a ukaž, že si chlapík. Vždyť přece víš a chápeš, že musíme záhadu hned ze stolu smést. Rychle smést. Tak už se připrav na svůj úkol, nechtěj to zas na někoho svést. Znovu svést.  Scooby-Dooby-Doo neváhej, plavat nech, co tě leká. Pomáhej nám dál Scooby-Doo, vždyť práce už tě čeká. Touto znělkou v Češtině začínal za mých dětských let první seriál o detektivním psovi Scooby-Dooby-Doo a partě kamarádů určených spíš pro puberťáky ale ty seriály byli tak neškodné že to sledovali i děti . (15.03.2023)

Mimoriadne slabé príbehy s množstvom do očí bijúcich logických nedostatkov, ktoré robia akékoľvek ďalšie sledovanie neznesiteľným. Serióznosti seriálu samozrejme nepridáva takmer v každej časti sa objavujúce: "Okh, mhoje okhuliarhe, bes nikh vhobes niz nevhidhim." V porovnaní so Scooby Doo Show je to slabé ako gruzínsky čaj trikrát prevarený. (22.08.2015)

I dnes se rád někdy ráno podívám. Je to taková americká obdoba rychlých šípů. Akorát víc "pokleslá". Přiznejme si to: strašidla a hra s nadpřirozeným tajemnem je zábavnější než suché ideály sokolství pozůstalé z dob první republiky. [(Sokolové ale možná neznali obludnou tvář kapitalismu, a proto orientace na harmonizující ideál antické dvojdomosti duše a těla.) To je vtip. hehe] Zajímavá otázka ale je: Je možné vnímat integraci mysteriózního prvku do reálně pojatého světa jako pokus o vytvoření novodobé mytologie? (To se týká hlavně USA a jejich specifického kulturního a historického vývoje.) Není také od věci připomenout, že vznikla řada děl, kde vystupují postavy z cartoonů jako reálně existující postavy. Jejich vystupování v jiném než v původním kontextu jen mimeticky utvrzuje jejich "reálný", ne-fikční charakter. Říkáte postoderna? No, možná, možná je v tom ale něco víc. A to od doby, kdy Warhole vystoupil s těmi svými ohavnými obrazy a upozornil na integraci novodobých prvků (výrobků/zboží) na taková místa kulturní paměti, kde bychom je my možná nečekali. (14.01.2009)

Ve své době takřka revoluční seriál. Parta samostatných dětí, později teenagerů, řeší zapeklité duchařské případy a přitom se chovají jako normální dospělí, pes, který se po požití keksíku dostane do tranzu a je ochotný prakticky k čemukoli... kultovní záležitost z produkce společnosti Hanna-Barbera (mj. "Flinstoneovi", "Méďa Béďa"), která je však u nás spolu s většinou jejich seriálů prakticky neznámá. (28.09.2005)