Tankový prapor

Pocítil jsem u této první české porevoluční hořké komedie podivnou lítost nad filmem, který je snad i součástí určitého folkloru a přitom se stal kultovním jaksi neprávem/nechtěně, jelikož je po všech stránkách poměrně slabý a dnes nedostojí ani sníženým nárokům. Zklamala mě hlavně zde už těžce vyvanulá, ve zdejších krajinách velmi populární poetika "tajtrlíkujících bolševiků", kde vychází se ctí snad jenom Donutil (ale i ten má mnohem lepší momenty v jiných filmech) a neschopnost odvyprávět tento příběh jinak než hranatě a bez jakéhokoliv pnutí mezi jednotlivými scénami, z nichž "kultovní" mi svou profláklostí připadala jenom jedna (k poctě zbraň). A vlastně filmu ani nemůžu přičíst k dobru nic moc campového (snad jenom Simonu Chytrovou), protože se sice jedná o rané devadesátky, ale neuměle maskované do raných padesátek, což při sledování působí ještě více odcizujícím dojmem. (05.05.2020)

V žádném ohledu není snímek tak dobrý, jako snímek velmi podobný, tedy mám samozřejmě na mysli snímek s názvem Černí baroni, ale i tento snímeček je super. K poslechnutí je několik slibných hlášek a partička zapálených nadřízených, kteří nemají chybu. Především Mirek Donutil mě hrozně bavil. Trošku je tam rušivé neustálé smilnění, ale má-li to být přepis skutečnosti, tak ve filmu chybět nesmí. Na každý pád se jedná o perfektní komedii mapující tehdejší život českých tankistů, kteří s "velkým" úsilím sloužili lidu. Nezažil jsem vojnu, nezažil jsem dobu. Takže si tamější atmosféru mohu pouze představovat a nezbývá mi prakticky nic jiného než tvůrcům věřit. Jestli to bylo tehdy vážně takhle úžasné, tak bych si ty 2 roky klidně i střihl. Slabší 4 *. (08.06.2014)

Výrazně horší než Černí baroni s hrubším humorem a méně sympatickými postavami, i když filmové řemeslo Olmer v tomhle případě nezapomněl. Funguje to jako sled více či méně vtipných příhod z vojenského života než jako snímek se silným příběhem. V mém případě se zamhouřenýma očima dávám tři hvězdičky. Celkový dojem: 50 %. (30.05.2011)

Zajímavé, že záhy po revoluci vznikly po sobě rovnou dva   úspěšně filmy podle knižní předlohy odlehčeně pojednávající o službě v československé lidové  armádě v 50.letech . včetně několik stejných prvků (pasáž s lidovou osvětou.)   Spojujícím prvkem je taky Miroslav Donutil.  Z podobných Baronů jsem jsem měl lepší pocit (co teprve z vážněji pojaté Tiché bolesti.)  Knižní předlohu neznám, takže nevím, jak moc byla vlastně doopravdy zploštěna, ale hlavní postava Smiřického mi přišla taková nevýrazná, stejně jako vyprávění jeho osobního milostného  příběhu  (často formou různých rychlých flashbacků) a výkon Lukaše Vaculíka.    Ani jiné scény se samotnými vojáky mě zrovna nebraly,  stejně jako celá ta ušmudlaná stylizace a v některých momentech naprosto nevhodná hudba.  Stejně jako v Baronech zde ale dobře funguje zesměšnění všech těch kapitánů, poručíků atd., jejich frází a hlášek, z nichž některé jsou vážně povedené (abyste se neučil navazovat spojení ještě rok navíc. V ženě dnes vidíme především, co? Především soudruha, soudruzi) a v podstatě především za ty a Donutilovo legendární ,, Cože?" je ta třetí hvězda. (13.04.2022)

Řada vydařených scén, které fungují samy pro sebe, spousta hlášek a herecká elita v rolích velitelského sboru, která se snaží co může a některé výstupy, ač hnané místy na hranici parodie, jsou skutečně výborné (zejména se vyřádil Donutil a Skamene, ale výtečný je také Zounar). Jenže stejně jako kdysi, ani tentokrát mě film nedokázal úplně vtáhnout, příběh samotný mi byl lhostejný a funguje vlastně jen jako spouštěč vzpomínek na vlastní vojnu. Třeba takový major Borovička Romana Skamene jakoby svým vzhledem i chováním jako by z oka vypadl mému veliteli roty. (11.03.2012)