Euforie

„MOŽNÁ LIDI VZPOMÍNAJÍ NA STŘEDNÍ, PROTOŽE MĚLI SNY…“ /// Rue. Dítě další „zlaté“ generace. Narodila se při pádu dvojčat, v dětství ji diagnostikovali kompulzivní poruchu a na střední si prošla první odvykačkou. Prostě je to skvělá a originální vypravěčka. Nevypráví jen o sobě, ale o všech a o všem. O hledání sebe sama, o nehledání ničeho, o chuti pařit, píchat, chlastat, fetovat. O tom, že všechno je relativní a i svět online může mít světlý stránky nebo bejt tlustá zase sexy. Svět je totiž plnej uchyláků... Všech neřestí si užije do sytosti, protože tam, kde jiní některým tématům věnujou celou sérii, tak tady jsou prostě součást života a vyjadřujou zmatenost týnejdžerský duše. Nevím, jestli je to seriál určenej náctiletejm, protože každá věková kategorie si z toho může něco odnýst (…jé, teď teda nevím babi…). Což je fajn. Jsou tady i dobří záporáci a většina těch dětskejch osudů baví. Možná proto, že je to všechno úplně jinak, než za mejch mladejch časů…. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou Izraelskou minisérii neznám. 2.) Nevím, jaká je exkluzivita fotky péra. 3.) Můj život je valium. /// Thx za titule „Michaela Křížová“ a „K4rm4d0n“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (04.04.2021)

Rue a Jules jsou jedny z nejlepších seriálových postav, jaké jsem kdy viděl. Skvěle napsané, skvěle zahrané, tak autentické a sympatické, že mě jejich příběh prostě přilepil k obrazovce, měl jsem s nimi radost a bál jsem se o ně... Navzdory tomu, že se to vše odehrávalo v naprosto jiném světě, než který já obývám. Ale mazaný je celý seriál, který diváka na jednu stranu jakoby zahlcuje traumaty, nahotou a drsností, ale na druhou stranu ukazuje, že nic z toho není jen pro efekt, není to žádná povinně zahrnutá škatulka teenagerského žánru, protože všechno má smysl a především také nějakou, v minulosti skrytou příčinu. Jedním z největších trumfů Euforie je to, jak zachází s transgender postavou, na kterou vlastně absolutně neupozorňuje a kterou nechává prostě žít, smát se, milovat.... To se mi zdálo přímo krásné. Nerad bych ale zapomněl na to, jak seriál vypadá, protože je plný krásných záběrů a má skvělou hudbu. Ze všech epizod kvalitativně vyčnívá čtvrtá, nesmírně hravě natočená a odehrávající se během pouti, kde se stane spousta důležitých věcí, stoprocentně napínavých i cynicky vtipných. Podobný spád měla ještě epizoda č. 6 na halloweenském večírku. Těším se na druhou řadu!______Druhá řada je ještě lepší než první! Vyniká z ní obzvlášť pátá epizoda, která patří k tomu nejsugestivnějšímu, co jsem v poslední době viděl, nicméně to, co se děje v ostatních, také rozhodně není žádný seriálový standard. Líbí se mi, jak se postavy vyvíjejí, ačkoliv tedy není vždy (respektive skoro nikdy) úplně radost to sledovat, nicméně tu dusnou atmosféru dokáže Sam Levinson několikrát shodit nečekanou černohumornou situací, a za to jsem mu pokaždé děkoval. Jsem rád, že druhá řada neskončila takovým otazníkem jako ta první, ale neznamená to, že bych třetí nechtěl vidět hned. (02.04.2020)

Čůráčci a čůzinky ve strhující generační výpovědi další ztracené generace, kde nahota, sdílení, omamné látky, závislosti, úzkosti, rodiče co nic nechápou a videa hrají prim. Hledají sebe sama i objevují sexualitu; tedy věci, kterými si prošly veškeré generace. Akorát to hledají skrze jiné prostředky a jinak než generace před nimi. Výtečně podané, zahrané, celou dobu mrtě znepokojivé a nepříjemné způsobem ne nepodobným svého času Requiemu za sen. Místy to působí až moc literárně; speciálně sáhodlouhé monology Rue na počátku epizod, kdy stačilo bohatě informaci předat vizuálem (což se děje) a není třeba to celé minuty a minuty i popisně a nadbytečně říkat. To je však detail. Jediná skutečná výtka snad k tomu, že to záhy řekne v podstatě vše a pak se to... Ne, že přímo točí v kruhu či mlátí prázdnou slámu, ale s trochou nadsázky platí "viděli jste jednu epizodu, viděli jste všechny". Jsou do jedné stejně dobré, silné, vypovídající a bez výjimky jde o "echt silnou kávu", ale ten pocit, že to možná nemusel být formátem až tak seriál jako minisérie, ten nezmizí. | S1: 4/5 | (21.02.2021)

Původně jsem neměla chuť seriál ani vyzkoušet. Ale po prvotních reakcích ostatních jsem mu dala šanci. Tvůrci se nebojí ukázat realitu drog a alkoholu, naopak to ještě podtrhují. Věnují se patřičně i světu depresí a dalších psychickým problémům, které v dnešním světě trápí mnoho lidí. A to zpětně uznávám, že se jim povedlo. Každá postava má svůj něčím poničený životní příběh, který se nám postupně rozuzluje. Styl jakým je nám to na začátku dílu je velmi dobře provedený. Na to jsem se snad z kždého dílu těšila nejvíce. Co mě naopak moc netěšilo, bylo až moc velké tlačení na pilu s tématem sexuality. Ať si každý dělá co chce s kým chce, ale rozhodně si nemyslím, že je potřeba to vsouvat do každého filmu a seriálu. Ze začátku jsem byla této tématiky zastánce, ale poslední roky je to spíš rušivé a otravné. Takové až moc "koukejte kdo jsem, potřebuju být středem pozornosti" a to mě už přestává bavit. Normálně bych dala hvězd pět, ale za tohle jednu strhávám. "It was like there was no more air left in the world. And I was gasping, and I was panicking." (21.05.2024)