Salò o le 120 giornate di Sodoma
Salo ou les 120 journées de Sodome
Salo, or The 120 Days of Sodom
Salo, or The 120 Days of Sodom
Obsahy(2)
Poslední dílo skandálního filmaře Piera Paola Pasoliniho je inspirováno románem markýze de Sade, přemísťuje ovšem děj do fašistické Itálie. Čtveřice vysoce postavených mužů si přiveze do paláce skupinu chlapců a dívek, kteří jim po následujících několik měsíců budou pod taktovkou čtyř prostitutek sloužit jako prostředníci k naplnění všech rozkoší - včetně těch nejzvrácenějších! Absolutní moc, kterou nad svými obětmi mají, je vede až k samé hranici únosnosti, za níž už se ztrácí veškerá lidskost a zbývá jen syrová brutalita a perverze… (oficiální text distributora)
(více)Recenze (747)
Ač události ve filmu jsou opravdu extrémně zvrácené a nechutné, a několikrát mi při něm bylo přímo fyzicky špatně, nemohu mu upřít dusivou a beznadějnou atmosféru a hlubokou úvahu o šílenství zneužívání absolutní moci nad lidskými bytostmi. Nikdy dřív jsem ve filmu neviděl tak absolutní zlo schopné i těch největších zvěrstev, toho nejděsivějšího fyzického a hlavně psychického týrání - které nepůsobí nijak nadsazeně. Zasazení do období fašistické libovůle byl od Pasoliniho vpravdě geniální tah, kterým primitivně popisného de Sada pozvedá na úplně novou úroveň. ()
Jeden z najkontroverznejších filmov všetkých čias. Pasolini si s Marcom Ferrerim asi veľmi dobre rozumeli. V mnohom veľmi podobní autori. ()
dielo mimoriadnej umeleckej hodnoty...v niektorých prípadoch nadľudské herecké výkony , ktoré neumožnia divákovi radiť túto kompozíciu pod priemer ... ()
Neomezená moc nad druhým člověkem a naplnění svých zvrácených představ. Noblesní prostředí a perverze. Dostatečně úchylné ksichty všech zúčastněných a absolutní ponížení objetí. A nakonec, naprosto bezduché oslavované vlastního násilí. Vynikající režie a brutální obsah. Film, který je potřeba znát. Proč? viz Adam Bernau, nic více, nic méně. Jedna z forem hrůzné nadvlády ve válečné Evropě. ()
Myšlienky ok, spracovanie takmer nesledovateľné. Pár poznámok v bodoch: 1. Najsilnejšia emócia: nuda; 2. Umenie musí bolieť; 3. Pozeral som to dobrovoľne; 4. Že je niečo funkčná metafora z toho ešte nerobí dobrý film; 5. Nadčasovosť. Ps: Zjedol som pritom jahodový kompót. (?) ... Edit: Pracuje to vo mne. Som rád, že som to (konečne) videl, hovorím si, že som pochopil, dokonca som zvažoval zvýšiť hodnotenie aspoň na ten priemer. A potom si tu prečítam, že komunista Pasolini to celé zamýšlal ako kritiku kapitalizmu. Tak neviem. Toto bude vážne asi len historické povinné čítanie, vygrcať sa a spať. ()
Pocitově i myšlenkově prázdná přehlídka abnormální nelidskosti, krutosti a perverze. Nechutný rádoby art, nic víc, nic míň. 40 % ()
Zlo ve své nejčistší podobě plujicí do nitra lidské psychiky. [8/10] (Artistes Associés, PEA) (Eastmancolor /// Produkce: Alberto De Stefanis, Antonio Girasante, Alberto Grimaldi /// Scénář: Pier Paolo Pasolini, Roland Barthes, Maurice Blanchot, Sergio Citti, Pierre Klossowski podle románu 120 Journées de Sodome markýze de Sada /// Kamera: Tonino Delli Colli /// Hudba: Ennio Morricone) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] ()
hodnotiť tento film je nesmierne ťažké - uvedomujem si to, a určite nie som jediný . . . nemyslím si, že je to dielo geniálne, rozhodne má nezastupiteľnú pozíciu v dejinách svetovej kinematografie; rozhodne bol v čase vzniku kontroverzný - aj dnes je jeho obsah miestami poburujúci, i keď dnešný divák je na nechutnosti zvyknutý . . . nesúhlasím však s názormi, že je to samúčelný pornografia (lebo nie je ani samoúčelná a už vôbec nie pornografia), že je to lacné a efektné šokovanie (lebo nie je ani lacné, ani efektné - so šokovaním musím tentokrát súhlasiť) pretože tento film netočil Fulci, ale Pasolini, tento film nemožno pozerať pre jeho povesť "zvrhlého" filmu, ale sledovať ako Pasoliniho interpretáciu DeSadeových textov, ktorým našiel veľmi krutú analógiu - fašistické besnenie, monštruozita a netvorská tvár režimu a jeho ľudí bola ukázaná mnohými spôsobmi - tento je však rozhodne jedným z najúčinnejších - nikto nemôže autorovi uprieť jeho zámer, pretože ak z Fašizmu jeho rodnej krajiny mal takýto pocit, nikto mu ho nesmie vziať (pretože si myslím, že z neho takýto pocit v reálnom čase mohol plynúť); takže ak nesúdime to, či mal etické právo voči divákovi ukazovať zverstvá režimu (so všeobecným presahom na akýkoľvek režim či dokonca ešte intímnejším presahom na akékoľvek politicko-nábožensko-spoločensko-mocenské usporiadanie kdekoľvek na svete a kedykoľvek v dejinách) musíme mu uznať právo na pravdivosť výpovednej hodnoty; Po tejto skoro až alibistickej obhajobe však musím upozorniť na svoje rozhodnutie troch hviezdičiek - nie, nie je to dielo geniálne a zastávam názor (a nepokladám ho za konzervatívny), že istú autocenzúru vzhľadom na etiku voči divákovi pasolini mohol dodržať . . . každopádne oceňujem dekorácie a architektúru (tu vyšiel zámer hnusného spojenia pompéznej krásy kaštieľa s hnusom odohrávajúcim sa v ňom, ligotavosti okrasnej striebornej misy s kontrastným odporom výkalov, ktorými je naplnená) ako aj záver filmu (myslím konkrétne záverečný obraz, posledný záber); ()
Saló je kvalitný film. Točil ho inteligentný režisér, ktorý presne vedel, čo chce povedať. Lenže je to ten najodpornejší film, aký som kedy videl a nie som určite sám. Ja som ho vlastne nebol schopný vôbec vcelku vidieť, pozrel som si väčšinu pasáží a usúdil, že nikdy viac. Možno po dlhých rokoch, keď budem otrlejší divák, si to pozriem v kľude celé. Dnešné slasher horory mi ale tú otrlosť nezabezpečia, mám na mysli skôr filmy, ktoré sa nás snažia zničiť psychicky. Taký slabší psychický odvar pre začiatok by mohol slúžiť napríklad atmosférou a dobou podobný Konformista. ()
Tohle bohužel nedokážu zhodnotit. Jen si zkuste koukat na to, jak někdo jí vlastní hovno, a při tom přemejšlet. ()
Abych uvedl situaci na pravou míru, tak musím konstatovat, že tohle je ten nejzvrácenější film, jaký jsem kdy viděl a vzhledem k povaze současné společnosti už nic podobného, téměř jistě, nikdy neuvidím, protože nikdo v sobě nenajde dostatek odvahy něco podobného stvořit. Přitom se nejedná o nic tak zvráceného, jak se lze dočíst z popisu odpadových komentářů. Tento film a situace, které popisuje jsou nejvyšší formou lidskosti. Přesně takhle si představuji orgie za vlády nejrůznějších císařpánů dob dávno minulých. V paměti mi uvízlo mnoho scének, které jsou velmi orginální a inspirativní, ale do jejich realizace bych se nejspíš pouštět nechtěl. Například upalování pyjů mohlo být poměrně bolestivé a večeření krásně uležených výkalů by mi zřejmě nechutnalo tak skvostně, jako panu prezidentovi a jeho kamarádům. V jistých pasážích už tvůrci zašli příliš daleko a jejich dílo se odklonilo do ryzí zábavy. Pokud si 50 letej frajer vyhrne u večeře kalhoty a ukazuje všem zúčastněným svůj zadek a každého se slovy: ,,To mám ale krásnou prdel, že?" ptá na názor, tak v tom nic jiného než zábavu prostě nevidím. A v podobném duchu se táhne většina stopáže. Za zmínku třeba stojí soutěž o nejlepší zadek, kdy soutěžící maji samozřejmě zakryté obličeje, aby byla celá záležitost naprosto nestranná. A aby se zabránilo preferenci pohlaví, přičemž samozřejmě i pozorovatel - lajk, kterým se v tuto chvíli hrdě prohlašuji, bezpečně rozezná mužský zadek od toho ženského. (Mnoho mu může napovědět třeba šířka pánve a počet vstupních otvorů.) Vítěze této soutěže čekala báječná odměna - samotná smrt. Film zvážní asi pouze ve chvíli, kdy si zúčastnění sdělují, jaké potěšení a zlepšení života jim přineslo zavraždění své matky. Asi tohle nebude film úplně pro každého, ale je jisté, že tento film je dílem génia. Něco takového by se v hlavě debila nikdy zrodit nemohlo. V dnešní době, kdy vznikají veškeré filmy podle naprosto stejného schématu, jsem za film, jako je tenhle neobyčejně rád. A byl bych ještě raději, kdyby dnešní lidé nezapomínali kreativně myslet a mít chuť se odlišovat. K tomu je ale nutné, aby takovým filmům věnovali diváci větší pozornost. Kdy se divákům příště naskytne taková příležitost vidět v nepornografickém filmu 10 pyjů a 12 vulv. Pravděpodobně už nikdy. Nehledě na to, že tento film toho zamýšlel říct mnohem víc. Lepší 3*. ()
Dost zvrhlý a nechutný film. Samé odpornosti a ponižování. To žraní hoven bylo fakt moc. Jinak je to celkem nuda. Pořád jenom nějaké úchylárny. Konec je pěkně hnusný. Režiséra den před premiérou někdo zabil. Ani se tomu moc nedivím. Tohle by asi dnes natočit nešlo... "Papej, papej." ()
Poprvé nevím, co napsat za komentář. ()
Snad ještě nikdy jsem neviděl odpornější film. Jako film je to příšerné, naprosto nekoukatelné (zvláště druhá část), pokud nejste úchylové, tedy jasný odpad. Na druhé straně je to podobenství o zneužití moci - a žádný údernější film snad ani není. ()
Závěrečné minuty byly filmařsky nápadité a vyždímaly ze mne skutečné pocity. Předchozích 112 minut bylo nekonečné utrpení: skutečně jsem se nudila....a to je to nejhorší, co se mi u filmu může stát. ()
Jedinečné dílo. No, sice jsem se jako "nudil", ale s ohledem na náplň to bylo přesně na svém místě a sans probléme. Mně se navíc líbila krásná kamera a mizanscéna, záběrové triky, které Pasolini používal, struktura, barvy. Celá kompozice je inspirativní. Grazie tante. ()
Teplý komunista Pasolini měl tendenci pokálet svými zvratky celý svět. Nasadil si intelektuální masku, aby zakryl svou nenávist a deviaci, a skutečně mnozí mu tleskají...Dobrý komentář např. fragre. ()
Celou dobu jsem čekal, kdy se objeví dva písaři pánů Sováka a Horníčka a vše uvedou na patřičnou míru. ()
Pro mě osobně se jedná o jeden z nejméně pochopitelných, uchopitelných a srozumitelných filmů, jaké jsem kdy viděl. A tím pádem i jeden z naprosto nejzáhadnějších. Ve své nekonečné touze hledat a nacházet okrajová a často až zvrácená filmová díla zobrazující násilí, teror a brutalitu, jsem prošel dlouhou cestu a viděl věci nevídané... "Ale Saló aneb 120 dnů sodomy" je vrchol... Ovšem vrchol naprosto neuchopitelný, alespoň pro mě. Film nepatří do žádného žánru, je tak studený, plochý, odtažený od diváka a nebojím se napsat excentricky introvertní. Nejedná se o žádný horror, splatter, slasher, thriller, explotation či drama... Je a stojí úplně mimo hranice a pojmy běžné kinematografie. Znázorňuje věci a jevy, které jsou násilné a brutální. Film, kde jsou lidé nuceni jinými lidmi dělat věci tak extrémně nelidské, film, který obsahuje scény všech možných úchylek bez toho, aby přímo poukazovaly na přítomnost úchylností v subjektech/lidech je páchající, ale drásající a neuvěřitelně provokující fakt, že tyto ujeté a úchylné věci, dělají neúchylní lidé, kteří jenom a pouze zneužívají svojí moci. Film, který je natočen tak reálně, až se běžnému diváku vzdaluje z dohledu a stává se nepochopitelným a neuchopitelným. Film, nad kterým kroutíme hlavou a smutně si uvědomujeme, že vše z toho se dělo a děje. Film, který nenese vysvětlení a nikdo na světě o něm nemůže říct, jedná se o to nebo tamto, byl natočen proto nebo pro tamto. Pasolini zemřel ještě před jeho premiérou a nikdy nám již z hrobu neřekne, jak to vlastně celé myslel... A tak nám zbývá jen se domnívat a dohadovat se, ale pravdu se nikdy nedozvíme. Pro mě osobně je tento film naprostým středem mezi úchylnou perverzní pornografií, které se v dnešní době na internetu válí tuny a extrémně varujícím filosofickým dílem o zneužívání moci vyvolených a silnějších vůči slabým. Jeden z nejkontroverznějších filmů, co jsem kdy viděl, těžko někomu doporučit. /50%/ ()
Související novinky
12. Seminář archivniho filmu: Marco Ferreri
12. ročník tradiční akce proběhne v Uh. Hradišti 7. - 9. května a přiblíží u nás až na výjimky vesměs neznámou tvorbu slavného italského režiséra Marca Ferreriho, který v mnoha ohledech bořil… (více)
Pro všechny, kteří toto velkolepé dílo evropského filmu hodili do odpadu, mám jen útrpný úsměv. Vy, kteří chcete Pasoliniho "za tu úchylárnu" vraždit či kastrovat, nevidíte, jak jste politováníhodní? Máte pravdu: je to hnus. Ale proč? Protože zlo je hnus a tuto prostou věc nikdo jiný neukázal tak bezohledně jako Pasolini. Hromady mrtvol ve zprávách vás nechávají v klidu, obdivujete komerční cetku kanibala Hanibala, ale nad umělecky mimořádně vyvedeným a morálně burcujícím filmem rozhořčeně omdlíváte a chcete lynčovat tvůrce. Jste hlupáci. Ale je to chyba tvůrce - měl předem vyslovit zákaz pouštět tento film negramotným lidem. Kdo jiný než Pasolini tímto dílem usvědčil poživačný estetismus, do zvráceného extrému dovedeného u opěvovaného markýze de Sade, z prázdné nabubřelosti? Kdo jiný kdy tak jasně ukázal, že "božský markýz" je sice kulturně zajímavým úkazem, ale jinak obyčejný zmrd? Než o de Sade tady vůbec nejde. Jak se přede mnou snaží do vašich tupých hlav nacpat už Radek99, jde o fašismus. A Musoliniho fašismus i Hitlerův nacismus měly s "desadismem" něco podstatně společného: charakter tupého zla, které se tváří honosně a rafinovaně, ale při tom je jen hloupou prázdnou bublinou. Už prolog filmu - lovení obětí a jejich uvítání - mnou dosti zalomcoval. Soudce, kněz a jakýsi aristokrat se chtějí konečně jednou pořádně pobavit. Mají k tomu soukromou armádu. Jak si zkrátka nějaká skupinka držící moc může projíždět zemí a brát si pro svou potřebu, koho chce. Obrazově, scénicky či já nevím jak, je to vyvedeno způsobem, že ten politický symbolismus z toho úplně sálá. Pak následuje předlouhá střední ("estétská") část, v jejímž průběhu diváci postupně opouštějí kino. Upřímně řečeno: čekal jsem tvrdší porno. Co jsem však nečekal, byla mimořádně rafinovaná propracovanost a jakási napjatost estetického vyznění toho všeho. Je možno tam vidět mnoho věcí: Nenapadlo vás třeba, proč ta záhadná klavíristka, která tam ty hrůzy denně doprovází krásnou hudbou, ačkoli evidentně nesympatizuje s tyrany, nakonec spáchá sebevraždu? (Abych se nechlubil - taky nevím proč.) Pokud jde o pojídání hoven, všimli jste si, co je při tom slyšet? Je tam puštěné rádio a v něm právě hovoří Vůdce Adolf Hitler o frontové situaci v Africe, v souvislosti s čímž proslovuje něco o nutnosti zbudovat Nového Člověka. Tohle tam tedy zní a u toho všichni pojídají sračky. Takže mají ústy i ušima totéž. Vy, kteří pamatujete komunismus - nevybavujete si, že celý národ byl 40 let nucen žrát sračky svých vládců (a většina to také ochotně dělala)? Je to zkrátka celé o totalitě a zvůli Že to předvedl na úchylné desadistické fresce, je prostě skvělý nápad. Všechno, co se tam děje, ukazuje situaci mnoha lidí, kteří jsou několika málo vládci totálně zbaveni čehokoli, co by mohlo být nazváno vlastním soukromím Nejde jen o to, že jsou neoprávněně vězněni, zneužíváni a mučeni, ba zotročeni; všechno, o čem člověk může říci: já, moje - to všechno je vyvlastněno. Jsou zbaveni vlastní intimity Nejdřív jsou definováni jako pouhý majetek, jen "kusy" (hůř než otroci) a následně mučitelé inscenují "svatbu" dvou z nich. Ale není třeba pracně hledat symbolické narážky: vždyť autor už názvem (Salo - viz komentář Radek99) jasně pověděl, o čem to je, co film ve skutečnosti zobrazuje. I když... některé motivy jdou hlouběji a mohou být chápány jako extrémní pohled na masovou společenskou konformitu vůbec. Využil k tomu profláknutý, velice specificky stylizovaný motiv (de)sadistického estétského požitkářství - jak se však ukazuje, negramotný divák, který zná jen béčkové porno, si s tímto motivem neví rady. No ale až posud dobrý. Jenomže pak přijde epilog. Začíná vlastně už tou sekvencí, jak tam jeden z tyranů běhá od jednoho k druhému a dovídá se o stále dalších "proviněních" - každý si chce zachránit svou kůži a tak žaluje na ostatní. Ale co je to za viny? Někdo má schovanou fotografii, dvě holky se spolu tajně miliskují,... prostě porobeným nepatří ani jejich duše, nepatří sami sobě. Chtějí si tajně uhájit aspoň ostrůvek sebe, intimity, sdílení - a to je největší provinění, kterým se odsuzují k záhubě - jen ti, kteří bez jakékoli výhrady přijmout svůj statut majetku, mohou doufat v přežívání. Vrcholnou, mimořádně silnou scénou (nedivil bych se, kdyby celý film byl natočen jen kvůli ní) je moment, kdy tyran při tom odhalování provinilců načapá jednoho mladíka s černošskou služkou v posteli - byli tajnými milenci. Ten kluk se totiž nepodrobí a postaví se na odpor - jeho zběsile odhodlané oči a zdvižená pěst (přičemž je nahý) jsou jediným projevem svobody, se kterým se mezi zajatci setkáváme. Ta pěst je tady skutečně "jako pěst na oko", najednou úplně jiné sdělení. A působí nejen na diváka - tyran se zalekne. Jediný moment, kdy je některý z nich vyveden z míry. Samozřejmě to nemá žádný dopad - tyran je ozbrojen a tak mladíka prostě zastřelí (něco jiného ostatně zavražděný sotva mohl očekávat). Ten "obraz" mladíka s pěstí mi mimochodem připomněl, že Pasolini byl komunista - ta plakátová burcující estetika v tom byla jasná. No a potom závěr. Nemusím ho popisovat. Říkal jsem si: konečně si užiju nějaké pořádné sexuálně sadistické úchylárny. A tak jsem si užíval. Zkoprnělý hrůzou jsem chtěl utéct někam daleko. Co se tam děje a jak je to technicky natočeno, aby to vyvolalo v divákovi co největší efekt - opravdu masakr. Tady už nejde o film. tohle všechno se děje a já jen přihlížím. "Ne, tohle jsem přece nechtěl..." hájil jsem se zoufale. Když ta živá hrůza skončila a já konečně zíral do černé obrazovky, bylo mi špatně a myslel jsem si, že už nikdy nemohu žádný film vidět. (A to jsem od začátku věděl do čeho jdu.) Žádný jiný film mnou nikdy tak neotřásl. () (méně) (více)