Norimberský proces
Nuremberg
Norimberský proces
Režie:
Yves SimoneauScénář:
David W. RintelsKamera:
Alain DostieHudba:
Richard GrégoireHrají:
Alec Baldwin, Jill Hennessy, Brian Cox, Michael Ironside, Matt Craven, Len Cariou, Herbert Knaup, Charlotte Gainsbourg, Colm Feore, Robert Joy, Max von Sydow (více)Obsahy(1)
Je květen 1945 a Německo leží v troskách, poražené po bezpodmínečné kapitulaci před Spojenci. Hitler spáchal sebevraždu v berlínském bunkru a celý svět volá po spravedlnosti. Pokusu o vyrovnání se s nacistickými zločiny se ujal americký soudce Robert Jackson, který sestavil Mezinárodní válečný tribunál v Norimberku. Právní základ mu dala tzv. Londýnská charta Spojenců, podle níž má tribunál právo "obviněného, který byl prohlášen vinným, odsoudit k smrti nebo k jinému trestu, který by považoval za spravedlivý". Úkolem tribunálu bylo soudit a potrestat zločiny proti míru, válečné zločiny a zločiny proti lidskosti. Souzeno bylo 22 hlavních válečných zločinců, členů vlády a vrchního velení německé nacistické armády a 7 organizací. Celý proces od příprav soudní síně a stohů materiálů jako podkladů k obžalobám v rozstříleném Norimberku v létě a na podzim roku 1945 až po závěrečný ortel v říjnu 1946 ukazuje film očima hlavního amerického žalobce Roberta Jacksona a říšského maršála Hermanna Göringa. Ten se nejprve pokouší ovládnout průběh soudu, ale pod tíhou svědectví obětí, které přežily, nakonec i pod tíhou faktických čísel a především po zhlédnutí dokumentárních záběrů z koncentračních táborů, které usvědčují nacistické pohlaváry z hyenismu, postupně ztrácí kredit i mezi svými souputníky. Mění se i původní postoj soudce Jacksona, který v rozporu s názorem ruského žalobce Nikitičenka zpočátku odmítá popravy. Po více než 300 dnech jednání, s 5500 dokumenty a 200.000 místopřísežnými prohlášeními, vynese Norimberský tribunál 1. října 1946 dvanáct rozsudků smrti, sedm trestů odnětí svobody a tři zproštění viny. Sám Göring 16. října 1946 několik hodin před popravou spáchá ve své cele sebevraždu. Dvoudílný kanadský film Norimberský proces převzal řadu dialogů přímo ze zápisu soudního jednání a je nejen fascinující rekonstrukcí nejvýznamnějšího a bezprecedentního soudního procesu 20. století, ale nahlíží i do zákulisí politických a osobních zájmů, z nichž už tehdy - těsně po světové katastrofě - bylo patrné budoucí dělení světa na dva protilehlé tábory. Původní záběry z koncentračních táborů jsou zcela autentické a ani po více než půl století neztratily nic ze své otřesnosti. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (119)
Ak by som mal porovnat original NORIMBERSKY PROCES (1961) so Spencerom Tracym s tymto filmom, tak nenasiel som velky rozdiel. Dlzky oboch filmov su rovnake, ale to vobec nevadi, pretoze sudny proces je velmi zaujimavy, hlavne sledovanie arogantneho nacistu Herrmanna Göringa. Zabery z koncentracnych taborov doslova vyrazaju dych a nikomu sa snad ani nechce verit, ake zverstva boli schopni urobit... 17.09.2009 _____ Alec Baldwin - (Sudca Robert H. Jackson) +++ Brian Cox - (Hermann Göring) +++ Christopher Plummer - (Sir David Maxwell-Fyfe) +++ Jill Hennessy - (Elsie Douglas) +++ Christopher Heyerdahl - (Ernst Kaltenbrunner) +++ Roger Dunn - (Plukovník Robert Storey) +++ Michael Ironside - (Plukovník Burton C. Andrus) +++ Produkcia: Alec Baldwin +++ Max von Sydow - (Samuel Rosenman) +++ Hudba: Richard Grégoire +++ ()
Norimberský proces. Naši úžasní "demokratickí" osloboditelia Churchil a Stalin mali pochopiteľne každí inú predstavu o treste - W. Churchil presadzoval zastrelenie hlavných vinníkov bez súdu, (demokracia jak sviňa) a J.V. Stalin dokonca navrhoval popravu 50.000 - 100.000 nemeckých štábnych dôstojníkov. Avšak po niekoľkých diplomatických rokovaniach dospeli k tomuto súdnemu procesu s najvyššími predstaviteľmi národného socializmu. Dvojdielny film o tomto pojednávaní v Norimbergu, exceluje svojim hereckým výkonom predovšetkým Briana Coxa práve v úlohe Reichsmarschalla Hermanna Göeringa. Výborným hereckým doplnením je však aj Alec Baldwin v úlohe právnika Roberta Jacksona. Odporúčam scénu, kedy Göering hovorí so židovským dozorcom, že Nemcov všetci odcudzujú, kvôli veciam, ktoré robili židom, ale nikto nepozerá na to, že Američania zhodili atómovú bombu na Hirošimu, čo bolo mesto plné nevinných civilistov. A nezabúdajme že aj v Sovietskom zväze boli koncentráky (Gulagy) a nikomu tiež nevadí, že Američania ešte 28 rokov po skončení 2.svetovej vojny mali záchody a autobusy čisto pre "negrov". ()
Nebýt snad pro mě zbytečného milostného příběhu na pozadí/popředí, bylo by to na pět hvězd. Zajímavé je, že jsem film viděla poprvé když mi bylo asi 12 let a vryl se mi do paměti natolik, že jisté scény jsem byla i po deseti letech schopna vidět dopředu. Jako dítěti ve mě Norimberk vytvořil jednu z prvních představ o tom, jaká mohla válka být a jak je těžké uzavřít nad někým nějaký soud. A pokud se to podařilo i u jiných diváků, film nesporně splnil to, co měl. A nikdo mi nevymluví, že by film neměl mít účel. Měl, a pokud možno vždy. ()
Slušná filmová rekonstrukce jednoho mimořádného procesu. Tvůrcům se podařilo zestručnit a zároveň zatraktivnit mimořádně složitý soud. I když se většina děje odehrává v soudní síni a věznici tak, divák ani při dlouhé stopáži neusíná a s napětím sleduje slovní přestřelky, mezi prokurátorem a Göringem. Nejpůsobivějším momentem je výslech velitele Osvětimi, vzhledem k tomu, že jsem měl možnost tohle místo navštívit, tak je to dost zneklidňují scéna. Je vidět snaha některé scény a situace udělat dramaticky efektní než jak ve skutečnosti proběhly. Tomu se ale těžko šlo vyhnout. ()
Bohužel se tady budu opakovat po jiných, ale musim, protože výkon Briana Coxe v roli Hermanna Göringa byl tak dokonalý, že po pár minutách sním sem ho bral, jako opravdovýho Hermanna Göringa a věřil jsem mu vše, co řek a jak to cítil. A ty jeho pohledy mluví za vše. A seznámení se Stalinem trochu pobaví. Brzo si to budu muset pustit ještě jednou, abych pobral víc detailů. ()
Galerie (8)
Zajímavosti (1)
- Ve filmu dávají Spojenci jasně najevo, že obhajoba ve stylu: „Já jsem jen plnil rozkazy,“ neobstojí. Bohužel kromě výše postavených nacistů právě taková obhajoba většinu německých vojáků (kteří páchali zvěrstva běžně) zachránila, neboť se naučili říkat, že by byli za nesplnění rozkazu ke zvěrstvům popraveni. Bohužel až o řadu let později se ukázalo, že těch pár německých vojáků, kteří odmítli páchat zvěrstva, potrestáno buď vůbec nebylo nebo byli jen přeloženi. Tato poválečná německá lež je známá jako Befehlsnotstand a v Německu se dodnes jedná o formální právní termín používaný pro obhajobu zločinců, kteří byli údajně či skutečně ke spáchání zločinu donuceni pod hrozbou smrti či násilí. (vojtaruzek)
Reklama