Reklama

Reklama

Nemocnice na kraji města - Série 2

(série)
Drama / Psychologický
Československo, 1981, 6 h 43 min (Minutáž: 54–59 min)

Režie:

Jaroslav Dudek

Scénář:

Jaroslav Dietl

Hudba:

Jan Klusák

Hrají:

Ladislav Chudík, Miloš Kopecký, Dana Medřická, Ladislav Pešek, Eliška Balzerová, Ladislav Frej st., Josef Abrhám, Jana Štěpánková, František Němec, Iva Janžurová, Josef Dvořák, Andrea Čunderlíková (více)
(další profese)

Epizody(7)

Recenze (9)

inachisio 

všechny recenze uživatele (k tomuto seriálu)

Stále nemůžu rozdýchat ten konec :). Je pravda, že první série se mi líbila o něco víc, ale spíš to bylo tím, že byla o něco více pozitivní a obsahovala více akce. Každopádně, i kdyby zde bylo všechno špatné, Sova, Štrosmayer, Čeňková i ostatní mé oblíbené a úžasně zahrané postavy, by seriál stejně vytáhly na špičku. ()

JosefTomas 

všechny recenze uživatele (k tomuto seriálu)

Trochu ústup stranou, hlavně když Dietl opět kopnul do dějových linek, které již uzavřeny byly (Ina a Blažej), či načnul nové, ale pak se jim nevěnoval (dr. Sova). Ale i přes toto škobrtnutí dokázal úctyhodně navázat a opět sérii dovést do nějakého konce. Jen škoda, že finále druhé série působí, jakoby se připravoval na třetí, ale nikdo mu už zelenou nedal. Proto některé linky přímo volají po dovyprávění, kterého se bohužel nedočkáme. A i tempo občas hapruje. Zdá se mi, že těch 7 dílů Dietlovi úplně nestačilo a potřeboval by jich víc. Stane se tak, že v prvních dílech se jede až moc zvolna a poslední dva díly to musí narychlo uzavírat. V těch je ale tolik nápadů, že se přitom jedná o nejlepší díly seriálu, kde vynikající dialogy střídají druhé a emoce se na vás valí jak tsunami. Chtěl jsem se pustit ještě do pokračování, ale vzhledem k reakcím si nebudu kazit tuto milou vzpomínku. ()

Reklama

Zajímavosti (23)

  • Pěnkava (Josef Dvořák) je vlastníkem vozu Praga Piccolo z roku 1929. Praga Piccolo byl československý meziválečný malý automobil z továrny Praga od konstruktéra Františka Kece. (sator)
  • Štrosmajer (Miloš Kopecký) říká: „Já tedy nejsem žádný inženýr lidských duší.“ Jednak je toto úsloví spojováno s románem Josefa Škvoreckého – „Příběh inženýra lidských duší“, ale už se neví, odkud jej čerpal on. Škvorecký v tomto názvu ironicky cituje slovní spojení ze stati komunistického ideologa Alexandroviče Ždanova „Jak se stát inženýrem lidských duší“ z roku 1934. Inženýry lidských duší byli míněni všichni umělci a vědci, kteří měli pomoci přebudovat svět podle představ ruské revoluce. (sator)

Reklama

Reklama