Muž se zaječíma ušima

Zatímco Krobotovy autorské filmy jsou pro mě spíše průměrné a nedokáže to zachránit ani jeho specifické herectví, tak tohle se povedlo. Šulíkův film je přesně tím, čím Velká premiéra není. A Šulík nenatočil tak dobrý film snad od Klíče k určování trpaslíků. Chápu, proč má snímek jen 55 %, je to moc náročné. Ale i tak je to ostuda. (08.12.2022)

Dochodcovsky remake vybornych Chvilek pre nafrnene artove publikum. Takze bohuzial. Celkom som sa na to tesil, ale toto fakt nie. Strasne dlho som tak v kine netrpel. Technicky je to skvele, vidiet, ze Sulik ma remeslo v malicku. Ale najma vdaka tomu to posobi priserne neuprimne. Komorna art forma za 30 korun by tomu filmu sedela viac. Velmi dlho sa mi pri filme nestalo, ze som sa nedokazal chytit na vlnu autorov a ti mi to vobec kreativnymi rozhodnutiami neulahcovali. A to som prvych cca 15 minut na to kukal plny nadsenia. Protestnych 2/10 (28.06.2021)

Myslel jsem, že to je český film Muž se zaječíma ušima a on to byl slovenský film Muž so zajačími ušami. Ten rozpor mezi češtinou a slovenštinou jsem mi nedocházel častěji, než bych chtěl. Hlavní postava mluví česky, ale píše slovensky, jeho děcka mluví taky slovensky, asi žijou na Slovensku. A Krobot a Kaiser jsou tam jediní Češi, takže to dost bije do očí a jiných smyslových orgánů, přestože jsou z obsazení nejlepší. Aspoň že Pauhofová mluví slovensky a hned je snesitelnější ji pozorovat (v českých filmech mi většinou vadí a vůbec mi nepřipadá atraktivní, jak si většina lidstva myslí). Našel jsem tam ale několik dobrých myšlenek. "Stárnutím se víc přibližuji lásce." Nebo třeba ten monolog o tom, jak je církev jen sviňská instituce a že by člověk měl sám rozhodnout, jestli se vstoupí a ne křest nic netušícího mimina. A nebo ta hláška jak řekne "Vždycky se najde někdo, kdo na tebe vytáhne minulost." Dobré. Ale jinak mi smysl zaječích uší vlastně unikl. Asi je to alegorie, ale ať je to klidně trajektorie, mě je to jedno. Mohla to taky být metafora, ale spíš mi k tomu sedí metablbost. Nechce se mi nad tím moc přemýšlet, tak sem napíšu to nejjednodušší, co mě v souvislosti s tím napadlo: že jak člověk stárne, tak je jak polní zajíc. Jestli to tak není, tak to měli vysvětlit. Jestli to mělo vyznít nějak artově, tak to nelze docílit jen tím, že některé scény budou černobílé. Pak jsou s ušima i barevné, pak jsou i bez uší. A jedinej pořádnej art byly podle mě opravdu jen ty krásně vyvedené zaječí uši. Co se hereckého obsazení týká, tam je Krobot k nezplacení a bez něj by ten film už vůbec nefungoval. Tím jsem se dostal k tomu, že ten film moc nefunguje. Ale tvářit se jak zajíc umí Krobot parádně! A nechci se nikoho dotknout, ale ti slovenští herci jsou... až na pár výjimek... takoví divní. Asi jsou lepší lidé než herci. Aspoň že jsem se několikrát docela zasmál (třeba nápis "Nepolievať!!! Umelý!!!"). Celkově z toho cítím tu snahu, aby to divákovi něco dalo, ale zrovna já asi nejsem ten typ diváka. (17.03.2022)

„Jak vysvětlíš tomu dítěti, kdo je otec?“ „Poviem mu, že padol vo Vietname.“ Film, v ktorom sa prelína reálny život spisovateľa s tým, čo píše. Herci to robia dobre, ale... Nedokázala som sa naladiť na vlnu – skončila som ako pozorovateľ absurdít, bola to presolená polievka. Nasledujúcich monológov, výpovedí je vo filme niekoľko, priveľa. „Nechci být sobec. Snažím se myslet na druhé. Ale né každá pomoc je vítaná a málokterá oceňená. A vůbec, pomoc jako taková, je sporná věc. Proč se mám někomu míchat do života? Příliš velká péče znemožňuje člověku, aby zesílil. Aby našel sám sebe. Někdy mám pocit, že lidé pomáhají druhým hlavně kvůli sobě. Chtějí naplnit prázdnotu ve svém životě.“ (28.12.2021)

Lidé s povahou, jakou má Josef by se asi neměli ženit a mít děti. V mládí bouřlivák, který o rodinu nejeví zájem, byl sobec. Stárnoucí spisovatel se snaží urovnat vztahy v rodině, ale moc se mu to nedaří. Pozoruhodný film, ve kterém zaznívají mnohá moudra a hluboké myšlenky (např. o víře a církvi). Život je zkrátka hodně složitý. Miroslav Krobot opět nezklamal. Usala prusa! (22.01.2022)