Hellraiser II: Svázaný s peklem

Druhej dil primo navazuje na ten prvni a pokracuje vicemene tam, kde prvni skoncil, coz je fajn. Co uz tak fajn neni, je Randel, kterej si sice taky libuje ve vsemoznejch nechutarnach, ale proste nema koule jako Barker, takze to nepusobi tak strasidelne a obcas to je spis smesny. Navic film neni zas tak uplne horor, protoze dobra pulka se odehrava v jakmysi labyrintu a spis to spada trochu do fantasy, i kdyz samozrejme i tady radi Cenobiti ve velkym a dojde na spoustu trhani tel. Jsem spokojenej, ale prvni dil mel mrazivejsi atmosferu. (31.01.2005)

I tentokrát se otevře kostka, jenže tentokrát nevstoupí nic sem, ale my se podíváme tam. A tam je opravdu "hezky". Pekelný labyrint mě opravdu dostal svou nádherou a promyšleností (takhle nějak bych si to peklo i představoval, včetně Frankova trýznění "nabídnou všechno nedají nic"). Více bizarnosti, více fantaskna, více fantasmagorie (v tom dobrém smyslu), více krve. Mnohem energičtější, živelnější a žhavější Clare Higgins, než v jedničce, tady z ní ten sex apeal prostě stříká v proudech. Málokdy se stane, že pokračování přebije předcházející díl, ale dvojka Hellraisera tu dokonalou jedničku docela válcuje. Můj nejoblíbenější a nejlepší díl série. 8* (03.06.2010)

Už rok po jedničce přifrčela dvojka (ale bez Barkera), která začíná tam, kde jednička končí, a přivádí zpět všechny staré známé s výjimkou Kirstyna otce. Dvojka klasicky nabízí všeho mnohem víc - víc prostoru pro Cenobity, jejich dimenzi a mytologii i víc krvavých efektů, dokonce víc kostek. Výlet do labyrintu cenobití dimenze byl imaginativní, ale rozbití tajemství kolem Cenobitů a jejich polidštění mě nepotěšilo, zvlášť když jim scenárista nevymyslel nijak zajímavý background. I tak solidní pokračování, byť tuhle sérii ve vyložené oblibě nemám. (09.10.2022)

Tajemná kostka opět ožívá a s ní i nejbizarnější představy. Přítomnost Cliva Barkera je tu silně cítit, což se silně projevuje na výtvarné stránce děje. Jednička za dvojkou příliš nezaostává, ačkoli se v příběhu dají najít jeho slabší stránky (hlavně překombinovaný konec). Nečekejte žádné lekací momenty, protože se jich tu nachází opravdu minimum. Na atmosféře to ale nic neubírá. Zbytnělá fantazie rozvětvená do kořínků (některé momenty připomínají obrazy MC. Eshera), výpravné kulisy, nekonečně moc krve a pompézní Pinhead. To jsou asi největší devíza tohoto hororu. (08.10.2003)

Stačí jen pár kapek životodárné tekutiny na zkrvavené matraci a peklo může opět otevřít svou náruč. Tentokrát se místo Franka vrací do našeho světa jeho milenka Julie, ta vypočítavá děvka z předchozího dílu. A díky šílenému psychiatrovi Channardovi nám je odhalený svět uvnitř Lemarchandovy kostky: rozsáhlý labyrint plný hrůzy, bolesti a samozřejmě krvežíznivých Cenobitů... Aby bylo jasno, dvojka je posledním zářezem v sérii, která se ještě drží Barkerem načatého konceptu a hodně temné atmosféry. Neúprosný čas se tu podepsal především na některých efektech, jenže všechno ostatní, ať už skvělé masky nebo Youngova hudba, hezky dozrálo a tvoří výjimečný, fantastický horor. A těch pár matoucích nesmyslů (vyhořelý dům z jedničky opět stojí a ona matrace je plameny nedotčena) jsou pouhým detailem. (04.07.2011)