Místo nahoře

Bída britské kinematografie II. Stejně jako u jiných filmů "proudu" Kitchen sink realismu/ Free cinema, musíme se nepozastavit nad jejich dvojznačností (pojímáno pochopitelně z historické perspektivy): kvalitní filmy, beze všeho, ale spíše "kvalitní" než "filmy". V tomto filmu je zpětně možno nahlédnout osud britského filmu - zatímco v r. 1959 vzniká "U konce s dechem", v Anglii vzniká "Room at the Top". Zatímco dialogy Belmondo - Seberg některým tehdejším divákům připadaly tak nepromyšlené, že si mysleli, že je Godard vymyslel až na place, slovní výměny Harvey - Signoret a spol. jsou samozřejmě promyšlené, vypointované, vzletné... Zatímco v r. 1959 se ve Francii začali diváci učit chápat příběh pomocí střihu, her s odkazy na jiné filmy, začali si zvykat na postavy doslova rozmlouvající s divákem, chápat rozpoložení Sebergové spíše než skrze to co říká skrze to jak se prochází po letních pařížských bulvárech a jak se otočí zády ke kameře, ve VB roku 1959 jsou lidé odkázání na dramaticko-literární dílo klasického střihu, "pouze" (i když je to samozřejmě důležité) okořeněné o nový obsah (tedy sociální kritiku typického britského života). V době nástupu filmových nových vln Britové osudově zaspali a jako celek se nedokázali dodnes osvobodit ze zajetí divadla a literatury. (30.04.2015)

Tvdosť, s akou sú prezentované spoločenské bariéry, je nevídaná. Rozdelenie ľudí do spoločenských kást srší z každého metra filmu a nad tým všetkým svieti nerovná láska zrelej ženy k mladému ambicióznemu mužovi. Sú dva roky po vojne a tento mladík sa rozhodne, že chce žiť na spoločenskom výslní. Lenže cesta hore je tŕnistá a výsledok má napokon horkú chuť blenu... Jack Clayton natočil poctivý film, kde nám porcuje vtedajší pohľad na svet s neuveriteľným chladom a pokojom, ale dokáže zažnúť aj svetielko na konci toho tunela. Ku kladom patria aj výkony Simone Signoret a Laurenceho Harveya, kde obaja potvrdili, že ak majú čo hrať, dokážu ponúknuť skvelé výkony. Hoci o Signoret som vôbec nepochyboval. (14.10.2012)

Seria fimov Kitchen sink realism. V poradi uz treti film Dzeka Klejtna , a hned namakana podivana. Genialna Simone Signoret v roli starnuej damy, ktora sa zabuchla do omladiny, teda konkretne do mladeho uradnika s ambiciami. Skoda ze realny zivot moc nepraje socialnej mobilite, hlavne postupu nahor, ktory chce vacsina ludi. Postup nadol je mozny, a castokrat sa deje castejsie nez je komu mile. Spolocenske bariery su zobrazene brutalne, jaxa hovori hlavou ich neprerazi ani mlady uradnik ...... smutny koniec rozhodol o vysokom hodnoteni filmu . 78 % (13.08.2019)

Touha po společenském vzestupu prostřednictvím výhodného sňatku jako téma je již docela zastaralé, poněvadž společenské nůžky dnes přece jen stříhají v jiných partiích než v tehdejší době, ale Simone byla božská a nadčasová a vášeň k takové ženě si dokážu naprosto plasticky představit jako Dalibor Vrána.  Továrníkova naivní  a lehce rozmazlená dceruška, vyčuraný pan továrník a jeho společenskými povinnostmi zahlcená žena a další věci pak hezky zapadají do dobového schématu, nicméně tak na mě díky tomu zrovna nečpěly životem. Ale hlavní hrdina z nižší společenské vrstvy se jako uvěřitelný člověk se všemi jeho slabostmi a hříchy povedl a jeho kočkování se Simone vše bohatě  vynahradí. A konec, ten laťku zvedá ještě o stupínek výš. Silná čtyřka. (04.10.2023)

Deprese. Film, u kterého víte od začátku jak dopadne což vám však nijak nebrání v tom se do toho vžít... Jednoduchý scénář je natočen s režijní jistotou a skvělými hereckými výkony, které jsou jedním z hlavních plusů tohoto filmu. Místo nahoře je adaptací románu Johna Braina a je jedním ze základních milníku anglického hnutí Free cinema. Ačkoli je to smutné, je to upřímně pravdivé a dobře natočené. (30.04.2008)