옥자
Okja
Režie:
Džun-ho PongKamera:
Darius KhondjiHudba:
Jae-il JungHrají:
Seo-hyeon Ahn, Jake Gyllenhaal, Tilda Swinton, Paul Dano, Steven Yeun, Lily Collins, Shirley Henderson, Daniel Henshall, Giancarlo Esposito, Devon Bostick (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Deset krásných let se mladá Mija (An Seo Hyun) starala v srdci jihokorejských hor o svou obří zvířecí společnici Okju. Vše se ale změnilo ve chvíli, kdy se Okji zmocnila nadnárodní společnost Mirando Corporation, která ji přemístila do New Yorku. Bezcitná ředitelka společnosti Lucy Mirando (Tilda Swinton) má se zvířetem své vlastní plány a Mija se musí vydat na dlouhou a náročnou záchrannou misi, aby mohla svou milou Okju dovést zpět domů. Na cestě se ale setkává s dalšími lidmi, kteří mají o osudu zvířete své vlastní představy. (Kiisaki)
(více)Recenze (147)
Pozoruhodná věcička, domácí mazlíček za zlaté prasátko, zajímavé propojení.. Ta malá holčina se mi líbila od samého začátku, byla mi srozumitelná, vím, jaké to je, mít ráda.. Sdělení i myšlenky jsou tu jasné a já musím zcela upřímně přiznat, že mi tvůrce zadrnkal do noty.. Tilda skvělá, ostatně jako vždy, za zmínku stojí určitě i Paul Dano, způsobil mi příjemné překvapení.. Celkově filmová spokojenost, u mě dobrý, dost dobrý.. ()
Jedna z mála smysluplných vegeagitek.. Film netlačí na pilu, pracuje s nadhledem, analogií a stylizací. Neútočí na diváka syrovostí brutální reality. Spíše se snaží vykreslit přátelský vztah dívky a prasete a dále s divákem pracovat na základě tohoto pouta. Joon-ho Bong se navíc ukazuje jako mistr mixování neslučitelného, protože natočit koreisko-americký film který balancuje na hraně komedie a dramatu a doprovod tvoří balkánská dechovka.. to už chce hodně citu aby to dohromady fungovalo.. ()
Na základe čoho sme si vyselektovali ktorým zvieratám má patriť miesto v našom srdci a ktorým zasa iba v žalúdku ? Bohužiaľ väčšina divákov asi nepoberie odkaz tohoto filmu... ()
Tak divné, až mě to dostalo. ()
Film o mega praseti, který vyzněl do ztracena. Jedno vím jistě i po tomto filmu budu jíst maso masíčko. ()
Okja má něco do sebe, ovšem snímek je nasáklý typickou americkou ulítlostí, laciností a pitomostí, takže nebýt ve spolupráci s Koreou, asi by byl nekoukatelný. Hudba se moc nepovedla, více diváka zasáhne akorát přátelství dívky a prasátka, ale i přes jasné poselství se nad průměr dostat nedokáže. ()
Vcera se naskytla prilezitost shlednout jeden z mych dvou velkych restu z roku 2017 a volba padla na pribeh o praseti. Pokud jako ja nemate vubec tuseni, co to ma byt za film, tak se jedna o mix Dumba od Disneyho, Homeward Bound (u nas distribuovano jako Neuveritelna Cesta) a agitky vegetarianu / environmentalistu proti produkci procesovaneho masa. Film je rovnez koprodukci US/KR a mix vyrazne odlisnych elementu obou kultur pusobi sveze - kouknete se na to. A ted budou nasledovat spoilery: korejska holcicka vyrusta v horach s dedou a geneticky vytvorenym mega prasetem. Po uvodni dramaticke scene, kdy prase holcicce zachrani zivot, se rozjede samotny pribeh filmu a sice - oddeleni prasete od holcicky za ucelem ziskani stavnatych zebirek a cesta holcicky pres pul sveta pro zachraneni hodny prasnice. Nebudu zachazet dal do detailu, abych pripadnemu divakovi nezkazil filmovy zazitek, ale zaver filmu je docela rozporuplny, alespon teda pro me. Hodny prase v prubehu filmu dostane mega punishment, ale podari se ho zachranit. Na ukor vsech ostatnich prasat, ktera vidime mizet na jatkach raketovym tempem. Po dojemny scene, kdy rodice - prasata podstrci Okje a holcicce svoji svinku k zachrane nasleduje navrat do hor s vedomim, ze rodice uz jsou nekde na stole Tildy Swinton v podobe marinovane krkovice a lahodne kyty v horcicne omacce. Je zjevne, o co se film pokousi a samozrejme to funguje, kdyz date prasatum dobracky drzky a srdce. Kdyz jsem sel spat, rikal jsem si, jak mi jich je vsech lito. Ted rano uz snidam chleba se sunkou a vsechno je zase tak jak ma byt. PS: Film ma take potitulkovou scenu fungujici jako teaser na pokracovani, ktere ale zatim neni nikde v dohlednu. ()
K úplné spokojenosti bych tedy já osobně ve střižně odstranil Jaka, Tildu, i ten New York, protože jinak to byla paráda - moc hezké podívání ... ()
Trochu mě mrzí, že se film aspoň letmo nezabýval dopady živočišné výroby na životní prostředí, když už v centru dění stojí druh superčuníka, jenž má zefektivnit masovou výrobu… ehm, masa a ulehčit přírodě v přelidněném světě, v němž se drtivá většina z nás láduje výrobky, jejichž produkce je extrémně neefektivní. Ale jak se ukáže, vynechání tohoto aspektu má v příběhu své opodstatnění, takže se v tom zbytečně nevrtejme. Okja je plná balancování na hraně dvou kontrastů: mezi dramatem a komedií (člen Animal Liberation Front odmítá většinu potravy kvůli způsobu její produkce a následně společně s parťákem stereotypně chroupou chřest nebo co, jako by syrová zelenina byla to jediné, čím se živí), přepálenými hereckými výkony někde mezi karikaturou a excentrickým šílenstvím (Tildě Swinton se podobně jako ve Snowpiercerovi daří najít mezi těmito dvěma póly rovnováhu, u Jakea Gyllenhaala povážlivě převažuje karikatura), otravným didaktismem a nepřikrášleným zobrazením toho, jak to ve světě prostě chodí. Díky zesměšňování a kritice obou stran, tedy „těch hodných“ i „těch zlých“, se Bongovi daří vyhnout jednostranné agitce. Pokud by však měl někdo pocit, že nadržuje postavám, které se snaží Okju chránit před zlým korporátem, protože směřování příběhu sleduje z jejich perspektivy, ať se někdy zkusí projít po ulici a aspoň na pár minut skutečně intenzivně vnímá, čím je ze všech stran bombardován a pak si upřímně odpoví, zda se právě v naší společnosti náhodou neupřednostňuje pouze jedna strana, tentokrát ta druhá. Jestli nemá daná osoba na očích skutečně silné klapky, tak snad minimálně uzná, že to tak je a najednou už to tak jednoznačně v neprospěch Bonga nebude. Je příhodné, že hrdinkou Okji je mladá dívenka (která prakticky celý život vyrůstala s Okjou po boku, navíc na venkově), protože jsou to právě děti, které vnímají svět neposkvrněnou optikou a mívají často velmi silný, upřímný a ještě nezkažený vztah ke zvířatům, dokud se do tohoto vztahu nevloží dospělák a postupně je nepřeprogramuje. ()
Filmů o přátelství živých i neživých zvířat s člověkem už bylo natočeno bezpočet,ať to byl film Zachraňte Willyho(kosatka Willy),A.X.L.(robotický pes Axl) nebo Volání divočiny(lvice Elsa),ale Okja to přerostlé prase podobné hrochovi je film doprovázené poselstvím chránit zvířata proti moderním "vylepšovacím" zájmům lidské společnosti.Prase Okja které vyrostlo v horách,má jedinou kamarádku náctiletou Miju,je prohlášeno jako nejdokonalejší prase z 26 testovaných kusů a proto je odvlečeno ze svého domova do Soulu.Mija se ho nehodlá vzdát a cestuje za ním.Z kamiónu za pomoci členů ZOF(zvířecí osvobozenecká fronta) Okju osvobodí,ale její svoboda má krátké trvání a zase se veze do New Yorku na "soutěž krásy".Film bych charakterizoval jako smutno-legrační houpačku která má těžiště na vážném tématu. Věřím na přátelství mezi člověkem(konzumentem) a zvířetem(konzumovaným).Je známo i mnoho přátelství divokých šelem se zvířetem které je jinak na 1.místě v jejich "potravní databázi".Snímek Okja upozorňuje na zásahy člověka,ono už naklonování ovce Dolly v roce 1997 byl obrovský zásah do přírodních záležitostí. ()
Film se otírá o tabuizovaná i popularizovaná témata, ale čeření jejich vod se vyhýbá. Triky místy působí nedotaženě, na dokreslení příběhu ale bohatě stačí. Snímku tak neprávem vévodí excentrické a roztodivné postavičky, které jsou výraznější než samotné vyprávění, kterému se daří šikovně balancovat mezi dvěma protikladnými stranami. Bipolárnost je však fungující doménou filmu, kde jsou k vidění hororové a bezútěšné pasáže, které se mísí s rodinou podívanou viděnou dětskýma očima. (Netflix) ()
Hodně divoký a nesravitelný žánrový mix, ale bavil jsem se 7/10 ()
Bylo to zajímavé a hezky moderně zpracované. Okja je zajímavý a inteligentní tvor, který dokazuje, že by měl dostat možnost žír i v reálném světě a neskončit na jatkách. Vážně jsem se nad sledováním pozastavila, jestli taková nejsou vlastně všechna zvířata a zřejmě ano. Příběh Okjy a Mijy mě chytl za srdce a opravdu mě dojalo jejich pevné přátelství a oddanost. Jake Gyllenhaal předvedl skvělý výkon, nebyl vůbec k poznání a Tilda byla skvělým zpestřením. ()
Korejci nám naservírovali další sci-fi šílenost a tenokrát je to o geneticky modifikovaných hrochoprasetech, které mají v budoucnu lidem sloužit pro maso. Ze začátku jsem si klepala na čelo, protože mi téma přišlo zkrátka trhlé. Dále mě také docela slušně zklamal výkon Jakea Gyllenhaala, kterému role prostě nesedla a bylo vídět, že není zvyklý tuhle roli hrát a dost se minul účinkem. Zvířátko bylo roztomile zpracované a příběh se postupem času taky posunul do snesitelných mezí a trochu začal gradovat společně s nástupem Paula Dana a Stevena Yeuna na scénu. Nicméně Korejci mají zkrátka divný styl, který já asi nikdy milovat nebudu. Nechyběla samozřejmě ani extrémně divná Tilda Swinton, na kterou jsme už v těchto divnorolích všichni zvyklí. Závěr byl pro mě dojemný, ale některé pasáže Okji mě nebavily, tudíž univerzální tři hvězdy. ()
Povedený kousek, u kterého si každý sám musí přebrat, co mu dal za sdělení, protože si ho lze přebrat hned několika způsoby. A to byl jednoznačný záměr. Možná proto tam je dost věcí na první pohled nedořešených. A kvůli tomu vzniknou právě všechny ty otázky. Včetně té nejdůležitější: Co bylo hlavním účelem tohohle filmu? Pokud šlo jenom poukázání na poučku "Když to pojmenuješ, potom je o dost těžší to sníst", tak to funguje na 100%. A je jedno, o jaké zvíře se jedná. Ale zase je tam ta druhá věc. Jsou slepice, který běhají na dvorku bezejmenné, takže ty sníst je teda ok? Nebo je to tím, že s námi nestráví tolik času, že si s nimi nestihneme vytvořit vztah, tak jsou míň? Proto je ideální tohle všechno vidět z pohledu dítěte. A to píše někdo, kdo byl tak trochu v podobné situaci. Já tak moc chtěla psa! Jako hodně, ale nemohla jsem ho mít. Ale byly alternativy. Ty malý hrabavý potvory byly vlastně moje kamarádky. Ale nebyly tak roztomilý jako králíci. Ano, když muj táta zabil mého nejlepšího kamaráda, kterého jsem měla místo psa, trochu jsem to nechápala. A bylo pro mě těžký to všechno pochopit. Takže...jíst slepice a králíky se smí, ale pes je tabu? Trochu to v hlavě udělá bordel. Takže je naprosto pochopitelné, co se rozhodne Mija udělat. Není to chytré rozhodnutí, ale je to emoční rozhodnutí na základě jejího času stráveného s Okjou. Protože Okja je nejenom uměle vytvořený druh a je vlastně strašně inteligentní. Ale především mazlíček, který jí zachránil život. Což jsou i jiná zvířata. A jejich počet by se zvýšil ještě víc, pokud by s lidmi strávili víc času. Nejlepší ukázku výsledku má doma (předpokládám) každý druhý člověk. První polovina filmu je tedy poměrně dost dětsky naivní. Hlavně v momentě, kdy Mije dojde, že sama nemá šanci. Takže se přidá další vrstva. Aktivisti, kteří chtějí Okju taky zachránit. Nebo vlastně...chtějí ještě něco trochu jiného. A přestože oni jsou narozdíl Miji dospělý, jejich přístup je stejně naivní jako ten její. Lze vůbec něco dokázat proti tak velké společnosti? Může něco obecně dokázat někdo (kdokoliv v čemkoliv) menší směrem k tomu většímu, silnějšímu a bohatšímu? Co oceňuji je ale fakt, že se Okja nesnaží o manipulaci, o citové vydíraní a rozhodně to není agitka, jak je tak snadné říct. Proč? Kvůli druhé polovině a převším poslední půl hodině a zavěru na jatkách. Kde Mija vidí všechno, co tam vidí a co se tam stane. A převším, jak se zachová a co se stane s Okjou samotnou a tím prvkem "koupě falešného pocitu správné věci do dalších pěti minut, když ne napořád". Takže tenhle film nabízí spoustu otázek, ale rozhodně na ně neodpovídá. Jakákoliv odpověď by film nejspíš dost znehodnotila. Ty odpovědi si musí každý divák najít sám v sobě. A poprat se sám s tím, jestli mu stojí za to zamyšlení se nad tím, co pravě viděl. Jenom mi přijde dost nefér tvrdit, že tohle je pouze kritika masného průmyslu a že byl natočený s myšlenkou, která napadne každého jako první: nejezte maso. (Mmch, na tehle film jsem se chtěla kouknout už nějakou dobu, ale schválně jsem si ho nechala až na včerejší večer. Dnes začali dávat Blood Free, kde je ta myšlenka dotažena až do konce a má to též nemilé následky.) Protože ostatně i Mija se chová dost sobecky, když jí dojde, jak to na světě chodí. A dost pochybuju, že v tom posledním záběru jedli něco jiného než byli doma do té doby zvyklý. Ale dítě přece neoznačíme za pokrytce, že? Prostě jenom budeme doufat, že si uvědomuje, že jako dítě víc nezmůže a v budoucnu třeba něco udělá. Stejně jako divák? Ale nikdo nikomu nic nevnucuje. Jinak po technické stránce spokojenost. Ty dvě hodiny byly hned pryč, jako kdyby to bylo mnohem kratší. Herecky naprostá spokojenost a celý je to skvěle natočený. Ale tak to je automaticky předpokládané :) () (méně) (více)
Na povrchu vegetariánská agitka, v hloubi ale neskutečně emotivní drama ve stylu E.T. mimozemšťana. Okja je po dlouhý době parádní a hlavně originální film, kterej díky svojí ohromný pestrosti a nápaditý režii válcuje letošní blockbusterovou sezónu … 8,5/10 ()
Celkem povedeny koprodukcni film, urceny pro odrostlejsi deti, kteremu skodi zbytecne dlouha stopaz. Zajimave herecke obsazeni, slusna rezie, mozna zanrove az moc pestre... ()
Kdyby se látky zhostil jakýkoliv jiný tvůrce mohla z toho vzniknout prvoplánovitá eko-vegan agitka. Naštěstí za režisérské křeslo usedl největší žánrový chameleon současnosti a vznikla mnohovrstevnatá satira kombinující tucet jiných žánrů. Tilda nepřestává bavit, Jake dospěl do herecké jistoty (jeho prozatím nejvtipnější role) a Seo-hyeon Ahn je objevem roku! ()
Brát se to seriózně, pak nemám problém. Ale nesourodý mix korejské grotesky (otřesně nepasující hudební doprovod akčních scén) a převážný tón v závěru mi nedovolili si užit pořádně ani jedno 😏. Do toho snad prvně tragicky přehrávající Gyllenhaal (ne! Opravdu není jednoduchý trefit tu hranu pitvoření “ala Jack Sparow“). ()
SPOILER ALERT! Nemohu si pomoci, „čtu“ tenhle film jako kritiku instrumentální racionality (na okraj: kromě níže uvedeného mě k tomuto čtení vede i to, že východní si Asie po staletí pěstovala k „instrumentalismu“ kontra-tradici, resp. tento v tomto prostředí zakořenil – „díky“ – všeprostupující globalizaci mnohem později než v Evropě, potažmo Americe). Tolik legitimních cílů, ale co ty prostředky k jejich dosažení? Skutečně, jak se říká, účel světí…? Má Lucy Mirando (jako vždy perfektní Tilda Swinton) právo nakrmit (a přitom si - proč zastírat - slušně namastit kapsu) lidstvo masem geneticky modifikovaných prasátek? Má být osvobození zvířat absolutní (go vegan; konec vědeckých pokusů na zvířatech; uzavření cirkusů a zoologických zahrad; atd.) – nic na světě není zadarmo, pročež toto za cenu obětování jedné konkrétní, bolest cítící bytosti – jak si přeje Jay (talent od Pánaboha Paul Dano) a jeho parta? Může na samotě v horách živořící (a k smrti se blížící) dědeček zabezpečit svou sirotčí vnučku, avšak proti její vůli, za cenu zlomení jejího srdíčka? Jak už jsem naznačil, je bohulibé bojovat proti světovému hladu (Lucy) a každodennímu utrpení zvířat (Jay), je chvályhodné snažit, aby váš potomek po vašem odchodu netrpěl materiální bídou (děda) a je ospravedlnitelné (pro rozvoj společnosti možná dokonce žádoucí) chtít být úspěšný a bohatý (opět Lucy, resp. její zlé dvojče), v čem tedy tkví problém/kontroverze? V tom, že ani jednoho z těchto plánů nelze dosáhnout bez manipulace, bez zneužití Okji. Nakonec i ta partička zdivočelých ekologů potřebuje, aby Okja doputovala na místo určení (jak je v jejím životě pěkně vše nalinkováno), aby mohlo být zaznamenáno, jak ošklivě je s ní zacházeno. I proto – tedy ne kvůli tomu, že by se Džun-ho Pong obával, že budu obviněn, že straní ekologickým aktivistům – nejsou tito vykresleni neproblematicky (totiž s jistou špetkou směšnosti, hysterie a sklonům k násilí), i když samozřejmě s mnohem většími sympatiemi pro jejich konání než u nadnárodního korporátu reprezentovaného Lucy. A tak jedinou osobou, která je zde vykreslena jako hodná následování, je Mija. Ta jediná k Okje přistupuje jako k živé, cítící, autonomní bytosti. Nepohlíží na ni zkrátka jako na věc, neškatulkuje ji (kupř. jako potravu, hračku, kuriozitu, prostředek v boji za osvobození zvířat), nýbrž se k ní vztahuje jako k příteli, bezprostředně. Když nad tím tak přemýšlím, tak i tohle by mohl být jeden z těch pozitivních rysů dětství v očích těch, kteří považují dětství za mravní ideál, za vyšší stupeň humanity (po ztrátě dětství už následuje pouze regres). Možná (ta prokletá) dospělost vskutku začíná v bodě, kdy o Druhých (živých bytostech) začneme přemýšlet v kontextu toho, kterak se nám hodí do našich životních plánů a proč je dobré si je držet blízko (nebo naopak daleko) u těla, namísto toho, abychom se hned skamarádili, brali Druhého (jeho zájmy, preference, senzitivitu) jako odraz sebe sama, jeho štěstí jako naše štěstí a jeho bolest jako naší bolest. 75 % () (méně) (více)