Dáma na kolejích

"Ovšem při dobré vůli by se nějaké to místečko našlo." Roztomilé retro s tancem a zpěvy, starou krásnou Prahou, úsměvné scény (Radek Brzobohatý přepásaný pouze ručníkem, propleskávací kůra v kosmeťáku), půvabná módá šedesátých let a překvapivě silný hlas Jiřiny Bohdalové (s mírným vibrátem.) Zajímavé komentáře: sportovec (14.04.2014)

Dáma na kolejích je mnohem méně muzikál a mnohem více sranda než jsem čekal. Barvami a nadsázkou hýřící film, který v nejhustším stylu parodií Oldřicha Lipského a jiných vykresluje vzpouru pracující ženy proti světu mužů a jejich milenek. Jiřinka Bohdalová má roli napsanou na tělo- umí skvěle zahrát udřenou ženskou i namyšlenou dámičku. Je jedno, že se jedná o svět socialismu a pracujících, je třeba se na to dívat jako na filmové dílo. Stejně jako v případě Starců na chmelu vznikl mimořádný film, který se však nestal legendou asi díky tomu, že je o pracující ženě. Nevadí, já se pobavil výborně, obraz by zasloužil HD, protože ty barvy by si to zasloužily. 85% (23.01.2016)

Když si pustím film co se jmenuje Dáma na kolejích, tak doufám, že bude točit okolo tramvají. A ono je to jakési vztahové drama s pološílenou Bohdalovou a bůhvíproč snaživým Brzobohatým. To bych možná i překousl, kdyby ovšem výprava nebylo to jediné, čím je opravdu zajímavý. V žánru je napsané muzikál a v průběhu se opravdu několikrát zpívalo, ale kdybyste mě zabili, tak si na žádnou písničku nevzpomínám. Rychman má cit pro stavbu scény a barevné cítění, ovšem autoři hudby ho nepodrželi a žádní další Starci na chmelu nevznikli. A nevznikl ani dobrý film. (29.04.2020)

Porozumět tomuto dílu, které poetikou i použitou metodou vědomě navazuje na STARCE NA CHMELU, není snadné. Přesah do retrospektivní emancipace, která končí zdánlivou hospodyňskou odevzdaností puťky z tramvaje, zřejmě nalézá své vypovídací jádro právě v prolnutí oněch krajních scén šoku z manželovy nevěry v úvodu a návratu do řidičského křesla tehdy moderní tramvaje v závěru tohoto muzikálového filmu. Zde jakoby tvůrci vyjádřili svůj názor na nablýskanou výpravnost značné části retrospektivních scén, které byly v přímém protikladu se skutečnou tváří komunistického protosocialismu té doby. Oprýskané budovy, zanedbaná města a vesnice, infrastruktura před odpisem a spou s tím touha konečně začít po létech strádání a nedostatků opravdu žít. Průvod felícií, tehdejších supranedostatkových supervozů a jejich jízda po ještě prvorepublikové jakobydálniční komunikaci tuto aureolu virtuální reality před 45 lety ještě více zvýrazňuje. Zřejmě poprvé tehdy Jiřina Bohdalová naznačila, že její umělecké možnosti dalekosáhle přesahují formát navenek prvoplánové - a tím i povrchní - lehce nadrzlé komičky. Přehlédnout nelze ani půvab a už tehdy vyzrálé herectví předčasně zesnulé a nedoceňované Libuše Geprtové stejně tak jako mužské protagonisty. Tehdy nastupující Radoslav Brzobohatý i Liberečan s pražským rodným listem František Peterka (asi nejvíce známý z KRKONOŠSKÝCH POHÁDEK) se rozhodně neztrácejí a zejména Peterka, který tu má ojedinělou možnost k rozehrání svého chlapského herectví, naznačuje, že i na regionálních scénách té doby působily vyzrálé herecké osobnosti. Když přemýšlím nad tím, proč tento muzikál, scénářově i choreograficky vypravený na stejné invenční úrovni jako STARCI NA CHMELU, vlastně zapadl, jen těžko hledám odpověď. Zřejmě je tu rozdíl dán již námětem: zatímco v prvním případě Pucholt vzlétá ke hvězdám a naznačuje přitom meze tehdejšího režimu a jeho ideologie v působivém oparu stříbrného větru, v DÁMĚ je hrdinkou udřená žena-dělnice, odbývaná za své dvojité směny jednou za rok emdéžovitým večírkem, táhnoucí z nezbytí svou káru, pro niž jí ze stříbrného větru zbývají již jen právě ony nečekané záchvěvy náhle rozbolavělého srdce. Chodit po zemi a trpělivě sbírat a trhat fakta a souvislosti vnímané navíc ženským mámovským zrakem není - a asi nemůže být - pro diváka tak poutavé a strhující. Právě v tom však tkví skutečný půvab a přínos tohoto neprávem zapomínaného a rozporně přijímaného klasického díla autorské trojice Rychman-Blažek-Koníček. (25.08.2007)

Dáma na kolejích není udělaná ve výrazném stylovém hávu Starců na chmelu, přesto dokáže zaujmout a pobavit svojí nadsázkou v souboji pohlaví. Herecké výkony zahřejí svou přirozeností a rozpustilostí, se kterou vybrušují celkové působení do nezávazně vážného tónu roztržitého komediálního díla, které si škodolibě dobírá a marnivě trestá zažitou genderovou nerovnost. Zločin a trest nevěrného socialistického muže tne do živého, zaraženě se ušklíbne a vyměří cynickou odplatu emancipačního snažení. Je sice pravda, že film občas vráží facku i sám sobě, ale vše je jen nadsázka a rozverně baví i svou zuřivostí. Hlavní postavou muzikálové komedie je pracující žena Marie Kučerová (velmi zajímavá Jiřina Bohdalová). I řidička tramvaje může ochutnat velikost a tragédii lásky. Nejsilnějším impulsem je trest za každou cenu, z principu a jako výstraha opačnému pohlaví. Hlavní mužskou postavou je Mariin manžel a nákupčí Chirany Václav Kučera (dobrý Radoslav Brzobohatý), který bezradně přešlapuje v genderovém předsudku a k upřímné snaze o nápravu se propracovává tvrdě a pracně, navzdory všemu a všem. Důležitou postavou je podváděný Bedřich Vimr (dobrý František Peterka), boxerský šampion, který se bezelstně a neohrabaně pokouší dobrat svého štěstí. Poslední výraznou postavou je Bedřichova manželka Kateřina (zajímavá Libuše Geprtová) v bezradnosti ze skutků, pohybu a stavu věcí. Z dalších rolí: po smířlivosti marně volající tramvajový průvodčí Marek (Stanislav Fišer), jeho nespokojená žena Božka (Eva Svobodová), úslužný vedoucí módního domu (Otto Budín), překvapený ředitel dopravního podniku (František Hanus), nesmělý a žádostivý mladík z Liberce (Aleš Košnar), nesmlouvavý mravnostní policista v civilu (Milan Mach), zaskočený kapitán Veřejné Bezpečnosti (Karel Pavlík), či rozhlasový reportér boxerského velefinále (Miloslav Holman). Hudební střední proud a špatně zpívající představitelka hlavní role nemusí sednout každému, ale i tak film nabízí dostatek rozverně jízlivé zábavy. (16.01.2017)