Ztracený svět

Za sebe musím říct, že se přání A. C. Doyla - v nečekaném, ale o to potěšitelnějším cameu (mimochodem, přesně tak jsem si vždycky představoval doktora Watsona) - tvůrcům splnit podařilo a dopřáli mi tu hodinu a půl skvělé zábavy, o níž už jsem skoro nedoufal, že ji ještě zažiju. Možná začínám bejt sentimentální, ale po celou dobu filmu jsem se cítil jako desetiletej kluk, když jsem tehdy zkraje devadesátých let hltal nejen Doylův román, ale i komiks, co v té době vyšel v jednom díle ABC speciálu. Právě čtení komiksu mi totiž němý film se svými úžasnými obrázky a mezititulky připomínal nejvíc. Živelný profesor Challenger, úžasný triky, dívčí postavy, co jsou skutečně dívčí (ne ošklivý skorochlapi jako ve většině němých filmů), hrůzu nahánějící opičí muž, závěr s "brontosaurem", co demoluje Londýn... skutečně okouzlující výprava do ztraceného světa, a to nejen toho v Amazonii, ale i do mého. (25.05.2013)

Viděl jsem verzi, která měla 68 minut a díky tomu jsem zřejmě přišel o ono avizované cameo Sira A. C. Doyla. Těšil jsem se, ale zase tolik to nevadí, protože i tak bylo na co se dívat. Ztracený svět je úchvatný hlavně po trikové stránce, protože na to, že byl rok 1925, je to něco famózního. A nijak úsměvně to nepůsobí ani po 85ti letech od svého vzniku. Takto nadšený jsem bohužel už nebyl z příběhu. Ten mě zase tolik nebavil. (21.12.2010)

Samozřejmě, že mě na tomhle snímku hlavně zajímaly triky, které jsou na svou dobu skoro neuvěřitelné. To, jak je tady řešena stop motion animace vypadá prostě dobře, a přitom byl snímek natočen ještě několik let před legendárním "King Kongem". Pravda, souboje nejsou dlouhé, ale pohyby dinosaurů stojí za to. (05.05.2015)

Kdyby Harry O. Hoyt koncipoval snímek jako pětiminutový přírodopisný dokument o jihoamerické fauně, tak bych možná i udělil jednu dvě hvězdy. Záběry kočkovitých šelem či hadů by se zřejmě nepodařilo prodat rovnou do National Geographic, ale jako nadšený zoolog bych jimi určitě nepohrdl. Režisér se však rozhodl vytvořit dlouhometrážní míchanici bez hlavy a paty, po které zůstane na tváři diváka značně křečovitý úsměv. Scéna s postavou, která čirou náhodou uklouzne na banánové slupce, má velmi daleko i do nepovedené grotesky a dosud marně patrám po jejím smyslu. Lost World se totiž kromě tohoto ústřelu snaží tvářit velmi vážně, k čemuž mají zřejmě pomoci i afektované herecké výkony. Když se však na scéně objevili dinosauři, vyprskl jsem smíchy. K jejich oživení byla použita naprosto triviální stop-motion animace, za níž by se bezpochyby musel stydět i žák prvního ročníku pomocné filmové školy. Chování dinosaurů navíc nedává nejmenší smysl a těžkopádný stegosaurus zde jeví známky větší hbitosti jak obávaný tyrannosaurus. Arthur Conan Doyle se musí v hrobě obracet. Kdo chce uvěřitelné dinosaury, ať se místo této nezáživné blbiny raději podívá na Spielbergův Jurassic Park. Odpad. (14.03.2017)

Kouzlo dobrodružného eskapismu. Dějový oblouk je velmi jednoduchý a značně melodramatický, jak se tomu ostatně u raných začátků kinematografie slušelo a patřilo, nicméně stále velmi dobře funguje a svým archetypem prakticky předznamenává legendární díla, jako jsou původní King Kong i relativně mladý Jurský park. Navíc zde opravdu kraluje práce s miniaturami a speciálními efekty, které by (zvláště v bombastické poslední půlhodině) prakticky zcela obstály i ve filmu o tři dekády mladším - ano, tenhle Ztracený svět v mnohém předčí i mnohá americká sci-fi vzniklá v 50. a 60. letech minulého století. Totální žánrový milník. (15.06.2022)