• vypravěč
    *****

    Schulhoffův třetí noir (ale z těch českých asi ten nejprvnější) zastíní kdejakou americkou klasiku tohoto žánru. Nejde jen o kriminální drama zasazené do skličujícího bezčasí vyšinutého světa, ale nad ně – právě o tento svět sám. Příběhem prochází jen málo postav (a možná vůbec žádná!), která by nebyla více či méně osamocená – a právě takový je i vyšetřovatel. Vražděné osamělé děti, osamělý psychopatický vrah, žijící v roztříštěných vztazích s podobně odstředěnými lidmi, vzbuzujícími svým žalem respekt i hrůzu, osamělá vesnická kráska zabřednuvší v kalný vztah s nezralým ženáčem ze sousední vsi, rovněž vrženým v život spíše proti své vůli, vyděděný sígr z polepšovny předurčený k otročině a sebeužírání ve všeobecném opovržení (zvláště tyrany navyklými na přetvářku, kterou pokládají za život) a řada lékařů, tiše evidujících a diagnostikujících povrchové rány života a smrti… Kalašova osamocenost přitom zvláště zneklidňuje: obestírá ji mlčení, známka koncentrace i pozorného bezeslovného dialogu s vyjevujícími se skutečnostmi. To ticho neobklopuje vír nezkrotitelných myšlenek, o nichž bychom se mohli něco dozvědět: naplňuje se jím naprosté noření se ve věci, v záhadné, nesrozumitelné, ale k cíli vedoucí. Ale i věci umějí klamat a z důvěry v jejich lež se rodí to nejskutečnější drama: nezodpovídají naléhavé otázky, ale vtahují do svých hlubin, jako by jim chyběla milostná blízkost zaujatého zraku. Kalašovo vyšetřování je mystériem – a mohlo by být iniciací, rozšířeno o další postavu, jinošského detektivního eléva, o což se pokusil pozdější, aktualizovaný kalašovský příběh Na kolejích čeká vrah. Ten však drama odstínil (účinným) humorem a převedl je do jiného světa i vědomí.(12.1.2018)

  • MikO_NR_1909
    ****

    Po stopách krve kráčajú stopami krvavými od začiatku prieč koncom, lenže skutočné motívy a kľúčové udalosti sa dozvedáme veľmi nenápadne, potichu, niekedy len mihotaním pohľadov. Téma je nepríjemná, pedofilná deviácia a postupné nabaľovanie náladového strachu celej dediny napovedajú Bressonovskými motívmi mimických (ne)vyjadrení. Najväčšie emócie, ktoré na nás tamojší obyvatelia vykľú, sú sklonené hlavy. Nemožno teda čakať akési elegantné rozlúštenia podopreté odvodzovacími hláškami zahraničných superstar, občasné menej logické chovania nepriamych svedkov sú len výsledkom ohromných očakávaní, ťažko splniteľných. Je teda pravdou, že formálne je táto časť "ságy" o niečo zaujímavejšia. Nuž a záverečné vyšetrovanie cez zásteru v premietačke a stekajúci pot páchateľa prebieha mimoriadne naturalisticky a bez zbytočných slovíčok krásy. Vtedy, keď detektív (inak ojedinele) ukončil ono ticho suchou hláškou na margo tých topánok : "bylo by je škoda, pravda?", znamenalo pre nás divákov tú pravú katarziu takto zostavenej zápletky : netradičnej, o to však interesantnejšej.(17.7.2015)

  • špaček421
    *****

    S každým dalším filmem mě Rudolf Hrušínský utvrzuje, že je nejen můj nejoblíbenější český herec, ale že byl i nejlepší. Nedokážu si představit nikoho, kdo by zahrál moudrého, ale zároveň tvrdého vyšetřovatele líp, než on. Tohle je navíc snad nejlepší česká detektivka, příběh je dost dusný, zamotaný a napínavý, vrah je stěží odhalitelný před koncem, navíc tu není žádná komunistická propaganda, slovo soudruh se použije nanejvýš jednou, nebo dvakrát. Díky návaznosti na čskoslovenskou novou vlnu a použití neherců pak film působí neuvěřitelně realisticky.(11.12.2009)

  • otík
    *****

    Třetí díl majora Kalaše s Hrušínským. Po třetí zde vystupuje Rudolf Hrušínský jako kriminalista Kalaš - tentokrát pátrá po vraždách dvou malých kluků, které vraždí asi homosexuální deviant. Jde o výborný, napínavý a pro detektivku typickým způsobem natočený film, ve kterém až do konce neznáte totožnost vraha. Výborný díl kvalitní série o Kalašovi. Hudba: Pavel Blatný(2.12.2010)

  • Radek99
    ****

    Režisér Petr Schulhoff do třetice přivádí na scénu charismatického majora Kalaše s tváří Rudolfa Hrušínského a naplno tak demonstruje dvě věci - jednak že mu žánr detektivní sedne mnohem více než žánr komunální satiry, druhak ještě více podtrhuje faktickou pozici, kterou měla naše kinematografie v 60. letech minulého století, tedy že byla jednou z nejlepších, které se, minimálně v Evropě, daly zaznamenat. Velmi působivá černobílá detektivka staromilského střihu, v podstatě maximálně jednoduchá, dosti konverzační, dosti reálná, uvěřitelná a ze života, s dokonale tísnivou atmosférou, s vynikajícím depresivním hudebním podkresem, přesvědčivými hereckými výkony v čele s představitelem hlavního hrdiny, detektivem, který je po mordpartě pana rady Vacátka druhou (a bohužel už poslední) skutečnou legendou české filmové detektivky...(28.3.2011)

  • - Příběh byl inspirován vraždou jedenáctiletého Josefa Neumana. Čtyřiadvacetiletý Jaroslav Papež se s chlapcem seznámil v pražském kině Metro, kde muž pracoval jako promítač. Papež chlapce nalákal do promítací kabiny pod záminkou zhlédnutí nepřístupného filmu Komisař Maigret zuří (1963). V kabině pak Papež chlapce zneužil a následně do něj začal bodat. Ve stejný moment sledovali promítaný film i diváci v sále. Protože však během běsnění došlo k přerušení filmového kotouče a nicnetušící diváci začali nespokojeně pískat, Papež se k dokonání vraždy vrátil později. Mrtvé tělo dítěte následně schoval v šachtě pod promítací kabinou. Jaroslav Papež byl dopaden pět dní po vraždě a během procesu byl odsouzen k trestu smrti. (eleonnore)

  • - Natáčelo se v Praze, ale především skutečně v okolí Dubé, např. v obcích Dobřeň či Jestřebí. Místo činu je Skautská skála u Sosnové. (rakovnik)

  • - Film se dočkal promítání i v jiných státech Evropy, a to v Polsku (1970), Východním Německu (říjen 1970), Maďarsku (červenec 1972, TV) a na 2 českých festivalech (Noir FF, srpen 2014) a na Letní filmové škole (červenec 2015). (Varan)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace