Vysvobození

Aj keď všetci moji obľúbení užívatelia nadelili tomuto filmu štyri hviezdičky, ja nenachádzam pre to dôvod. Dickeyho Vyslobodenie som kedysi dávno aj čítal a pripomenula mi ho čudná scéna znásilnenia. Film určite nie je zlý alebo priemerný, ale pre množstvo nevyužitých možností ani vynikajúci. Za jeho najväčší nedostatok pokladám chýbajúcu atmosféru. Okrem niekoľkých scén, kde fungoval princíp neviditeľného (tušeného) nebezpečenstva, mi boli ukradnuté osudy "hrdinov" príbehu, ich občasné správanie mi pripadalo nelogické a moralizovanie nevierohodné. Ak to mali zachrániť zábery krásnej prírody alebo prejazdy perejami, tak u mňa neuspeli. (27.04.2012)

Jó, mezi burany je krásně. Pohostí vás na úrovni jak se sluší a patří, malebná zákoutí osobně ukáží, něco skočného na banjo pro zvednutí nálady zahrají i podomácku pálenou samohonku nalejí. A že jsou nějací divní? Ale jděte, to jsou hloupé předsudky... Až na to, že John Boorman je opačného názoru. A dobře tomu tak, protože výsledkem této jeho xenofobní paronie je zřejmě vůbec nejlepší z filmů spadající pod kategorii "sjedeme si řeku". Přes všechny klady nastane vrchol celého snímku již někdy v sedmé minutě. Což však ani v nejmenším neznamená, že to peklo v druhé části není setsakra působivé. Je a to o to více, že je to až mrazivě uvěřitelné. (18.05.2008)

Pure Apocalypse aneb jak z nás mezní situace v divočině nedělá ušlechtilé a hrdinské bytosti, ale vyděšené a úlisné tvory bez morálky. Původně romantická póza degeneruje až v závěrečné obrazy celkové zkázy - výjevy ze zanikajícího města jsou mrazivým komentářem k morálnímu úpadku hrdinů. Film, který je v každém ohledu nesmírně fyzický a myšlenkově naléhavý - rozbíjí tradiční dichotomii dobra a zla a z boje o přežití dělá i problém etický. Skvělé je, jak Boorman využívá "předsudečný" odpor diváka k zaostalým horalům a tak ho vlastně staví do role spolupachatele i jak v postavě Burta Reynoldse problematizuje archetyp sebevědomého chlapáckého hrdiny. Zestárlo to jen v několika technických ohledech, jinak brilantní ukázka filmařiny s obsahem a drásavou atmosféra (bendžo duel je typická sekvence do učebnic). (18.03.2012)

„Squeal like a pig!“ Divoká řeka a dentisty poměrně zanedbaný Incest Redneck Banjo Band proti kvartetu středostavovských byznysmenů, které vede macho Reynolds do té doby, než mu kalhoty protrhne femur. Pak ta primitivní sebezáchova zrodí další bojovníky.. Mohl bych vyčíst občasnou iracionalitu v jednání postav, ale tato bible survival žánru, která spolu se Straw Dogs a Cravenovým Posledním domem nalevo ukazuje, jak mohou okolnosti probudit u obyčejných lidí zabijácké pudy, zaslouží respekt. V tom zoufalství, výčitkách a lžích zaujal paradox, že zatímco venkovští balící vynášejí z již brzy zatopených hřbitovů rakve, „civilizovaní“ muži z Atlanty nechávají své zesnulé kamarády napospas divočině. Palec nahoru i za odvahu Boormana se scénou análního znásilnění. Stejně troufalé, jako mít v podniku na návštěvě Kim Čong-una a v ruce nemít notýsek.. (26.07.2016)

Došel jsem ke dvěma závěrům. Těmi jsou, že Burt Reynold nebyl vždycky tak marný knírač a že ve 72‘ vznikl za pár šupů film, ve kterém režisér předvedl talent navodit nečekaně hutné napětí. Střetu měšťáků a zatuchlých nevyzpitatelných vesničanů film skvěle naplňuje. Velmi znepokojující a tísnivé okolí skvěle pracuje hned od začátku a atmosféra funguje dokonce tak dobře, že si dokážu vychutnat každou vteřinu ticha, kdy na sebe upocené postavy jen zírají. Ani bych neřekl, že jde o horror jako o thriller, protože hlavní zážitek plyne hlavně ze strachu a obrovské nervozity z existenčních rozhodnutí a skrývání pravdy. Je to radost sledovat film, který i ne nijak extra nápaditým scénářem a jednoduchostí dokáže tolik říct. Že je střet s usedlíky přetrvávajícím problémem dokáže Jezero smrti. Alternativa: Eden Lake, Straw Dogs. (16.10.2010)