Vysvobození

Správně syrovej thriller který každou minutou dodává napětí. Boorman udělal silně nepříjemnej film kterej si vysloužil místo mezi nejlepšíma thrillerama na světě. Abych se přiznal tak udajně lepší thriller Strašáci mě moc nebraly ale tohle je jiný kafe. Scéna znásilnění byla fakt odporná. Plno režisérů dnešní doby by si měly vzít příklad. (08.09.2012)

Troufám si říct, že Deliverance je jeden z nejvíce nadhodnocených filmů, co jsem kdy zhlédl! O Deliverance je zmínka téměř v každém pátém filmu, hovoří se o něm, že se jedná o základní kámen Exploitationu a dostal jsem dřevěné herce, hloupé dialogy, mizernou pointu, nulovou akci, bolestivě pomalé tempo a o napětí ani nemluvím! Záporaci se objevili pár minut před koncem a působili jako typičtí horalové, nepůsobili děsivě ani slizce a proto smutně proslulá scéna znásilnění chlapa chlapem byla spíše úsměvná než šokující. Nevím, co mi na filmu vadilo víc: zda hluboká úcta k špatnému řemeslu, nebo výtvarná cesta, kterou se film pokouší šokovat diváky, ale neúspěšně. Tohle je pro mě urážka filmu Exploitation a hluboké zklamání, které si nezaslouží děsivých 80%. (28.08.2013)

"TU ŘEKU NEMůŽEŠ PORAZIT." Mistrovská klasika hixploitation, buranského subžánru exploitation, která se výrazně zapsala do popkultury. Proslulá je zejména "banjo duelem" a scénou mužského znásilnění, jež inspirovalo Quentina Tarantina, který film viděl jako malý, k podobné scéně v PULP FICTION. Mimochodem v televizní verzi filmu bylo znásilnění vystřiženo a zůstalo ponecháno jen ponižování Beattyho postavy, kdy je polonahá nucena k prasečímu kvičení (které bylo údajně Beattyho nápad při improvizování scény na place). Film od začátku dýchá tísnivou atmosférou, k níž přispívá zejména výborná kamera, těžící maximum z malebné krajiny, a hudba. Spisovatel James Dickey (zahrál si šerifa, který na konci filmu varuje hrdiny, aby se už nevraceli) pro film adaptoval svou stejnojmennou dobrodružnou novelu vydanou rok předtím a o režii soupeřili John Boorman a Sam Peckinpah. Potom co se Boormanovi podařilo urvat práva, natočil Peckinpah v témže roce podobný snímek STRAŠÁCI, adaptaci jiného kontroverzního románu. VYSVOBOZENÍ mělo skromný rozpočet 2 miliony dolarů a aby se ušetřilo, produkce nebyla pojištěná a herci přesto dělali veškeré kaskadérské kousky sami, jak vidno z jejich detailů při sjíždění peřejí a to kromě Neda Beattyho nikdo z nich předtím v kánoi neseděl. Shodou okolností jediný kdo se přitom zranil byl Burt Reynolds, jehož postava se při sjíždění peřejí zraní i ve filmu. Natáčelo se na Chatooga River, řece oddělující Jižní Karolínu od Georgie a rok po uvedení filmu se tu utopilo 31 lidí, kteří se ji pokoušeli sjet po vzoru filmových hrdinů. Film byl nominován na Oscara, Zlatý Glóbus a Cenu newyorských kritiků za nejlepší film a režii, Dickey byl ještě nominován na Zlatý Glóbus za scénář. Song "Dueling banjos" vyhrál v roce 1974 Grammy Award for Best Country Instrumental Performance. (01.10.2006)

Tenhle film mi dlouho unikal konecne sem to zkouknul ale ze bych z toho byl nejak vodvarenej to zase ne je to slusnej thriller z dobrou atmosferou a pekne vygradovanou blbou situaci se kterou se musi hlavni hrdinove potykat ale zase takovej shockhing to neni scena znasilneni rozhodne neni takovej hardcore jak tu kdekdo pise musime si uvedomit ze je to starej film kterej vzniknul jeste pred tema Texaskyma masakrama a podobnyma kouskama takze nejakej extrem urcite necekejte jak sem napsal atmosfera slusna pribeh taky ale neco tomu proste chybelo dal bych mozna i 4* ale ten hapyend to lehce zabil (28.11.2012)

Jen klidně spi, to nic není.... Nejrealističtější survival v dějinách, kterým Boorman ztvrdil nový vypravěčský a tématický impulz americké kinematografie. Nikoli tak šokující, drsné a atmosférické jako soudobý Texaský masakr (který stavěl taktéž na nečekané konfrontaci civilizovaných lidí s partou násilnických buranů), ale takřka rovnocenně znepokojivé díky nepolevujícímu psychologickému nátlaku, který v některých chvílích kulminuje do sfér opravdové hrůzy a znechucení. Za nestárnoucí kvalitu režie plnohodnotně hovoří celá řada často citovaných a slavných pasáží (úvodní banjo duel; zdlouhavá debata o tom, co provést s mrtvým horalem), naopak slabiny se najdou v křečovitých dialozích a trochu také v gradaci příběhu, jehož vrchol přichází krátce po polovině, a posledních dvacet minut už jde zcela mimo rámec nastolené atmosféry a trýznivého duševního nátlaku. Spát půjdu relativně v klidu, být však v kůži některého z přeživších, asi bych si rozmyslel ještě někdy usínat bez pistole pod polštářem... 80% (18.04.2011)